Sinzendorfové

Sinzendorfové patřili k předním šlechtickým rodům habsburské monarchie. Původně hornorakouský rod, v roce 1654 povýšený do hraběcího a v roce 1803 do knížecího stavu. Výrazně se uplatnili v době vlády císařů Leopolda I., Josefa I. a Karla VI., kdy zastávali vysoké státní a dvorské úřady. Jejich zásluhy o monarchii byly několikrát oceněny, celkem šest příslušníků rodu získalo Řád zlatého rouna. Po meči vymřeli v roce 1822.

Erb Sinzendorfů
ZeměRakouské císařství Rakouské císařství, České království České království
Mateřská dynastieAltdorfové (Welfové)
Tituly
ZakladatelJindřich ze Sinzendorfu
Rok založeníokolo roku 1044
Konec vlády1822
Větve rodu
  • Ernstbrunnská, neuburská
Hrad Veveří byl v letech 1707–1804 oblíbeným letním sídlem rodu Sinzendorfů
Zámek Židlochovice nechal hrabě Filip Ludvík Václav přestavět na okázalou barokní rezidenci

Historie
Klasicistní vstupní průčelí zámku Ernstbrunn, který byl v letech 1592–1822 hlavním sídlem starší rodové větve

Svůj původ odvozovali od hrabat z Altdorfu a s nimi od Jindřicha Bavorského z rodu Welfů. Jméno nesli po hradu Sinzendorf v Horním Rakousku. Prvním známým Sinzendorfem byl Jindřich, který žil okolo roku 1044.

Na začátku 16. století se rozdělili do dvou hlavních rodových větví – starší ernstbrunnské, podle zámku Ernstbrunn v Rakousku a mladší fridavské, později zvané neuburské, podle dolnorakouského zámku Fridau a hrabství Neuburg am Inn. Říšskými svobodnými pány se stali v roce 1610.

V roce 1654 koupili říšské hrabství Rheineck, stali se tak říšskými hrabaty a směli usednout do vestfálského kolegia na Říšském sněmu. V roce 1665 získali hrabství Thannhausen a s ním i přístup do kolegia švábského. Dědičně jim byl přiznán úřad pokladníků Svaté říše římské. Tato povýšení jim vynesla polepšení rodového erbu a titulu, který zněl: Dědičný pokladník Svaté říše římské, hrabě z Rheinecku, hrabě a pán ze Sinzendorfu a Thannhausenu, svobodný pán z Ernstbrunnu (něm. Heiliges Romisches Reichs Erbschatzmeister und Burggraf zu Rheineck, Graf und Herr von Sinzendorf und Thannhausen, Freiherr auf und zu Ernstbrunn). V Dolním Rakousku pak dědičně drželi úřady nejvyššího zemského kráječe, sudího a štítonoše (něm. Oberst Erbland Vorschneider, Kampfrichter und Schieldträger).

Od 17. století patřili k největším pozemkovým vlastníkům v Rakousku. V jejich majetku se nacházela panství Ernstbrunn, Klement, Stronsdorf, Streitdorf, Steinabrunn, Steinbrunn, Stinkenbrunn, Enzersdorf im Thale, Hagenberg, Fridau, Neuburg am Inn (dnes v Německu), Gföhl, Jaidhof a další.

V šedesátých letech 17. století se začali usazovat také v Čechách a na Moravě. Přechodně drželi Konopiště, Postoloprty, Jinonice, Kynšperk nad Ohří a další menší statky. Příslušníci starší rodové větve pak dlouhodobě vlastnili od roku 1665 Planou a Kočov, v roce 1707 získali Veveří a Říčany a v roce 1711 koupili Trpísty a Třebel. Mladší rodové větvi patřily od roku 1697 jihomoravské Židlochovice.

Erb
Sinzendorfský erb nad branou zámku Hagenberg
Filip Ludvík Václav hrabě ze Sinzendorfu jako rytíř Řádu zlatého rouna
Jiří Ludvík hrabě ze Sinzendorfu, prezident dvorské komory
Neuburg am Inn, sídlo mladší rodové větve

Původním erbem byl uprostřed dělený, nahoře modrý a dole červený štít, se třemi stříbrnými, šachovnicově uspořádanými kvadráty. Po polepšení erbu v roce 1654 byl štít znovu dělený, dolní polovina nesla původní erb, zatímco v horním červeném poli se třpytila zlatá říšská koruna, symbolizující dědičný úřad říšských pokladníků.

Sinzendorf a Zinzendorf

Rodové jméno Sinzendorf bývá často mylně, a vzhledem k rozdílu v jediné hlásce nepřekvapivě, zaměňováno se jménem šlechtického rodu Zinzendorf. Zinzendorfové z Pottendorfu však mají zcela odlišný původ i erb, takže se nejedná o příbuzné rody. Spřízněni byli pouze sňatkem, když se v roce 1655 hrabě Rudolf ze Sinzendorfu oženil s Evou Zuzanou ze Zinzendorfu.

Významní představitelé rodu

Starší rodová větev Ernstbrunn
  • Jáchym ze Sinzendorfu (1544–1594) – císařský legát a vyslanec u sultánského dvora v Cařihradu, vůdce diplomatického poselstva do Osmanské říše v letech 1577–1582.
  • Jan Jáchym hrabě ze Sinzendorfu (po r. 1610–1665) – vnuk Jáchyma, nejvyšší dvorský kancléř, v roce 1665 zakoupil panství Planá a Kočov.
  • Jan Weikard hrabě ze Sinzendorfu (1656–1715) – nejstarší syn Jana Jáchyma, zastával úřad nejvyššího sokolníka císařského dvora ve Vídni, od roku 1707 majitel panství Veveří a Říčany, v roce 1711 koupil Trpísty a Třebel.
  • Adolf Michal hrabě ze Sinzendorfu (1659–1700) – mladší syn Jana Jáchyma, člen diplomatického poselstva hraběte Wolfganga z Oettingen-Wallersteinu do Osmanské říše, v Cařihradu zemřel.
  • Rudolf hrabě ze Sinzendorfu (1636–1677) – mladší bratr Jana Jáchyma, uznávaný státník a diplomat, říšský dvorský rada, postupně byl císařským vyslancem ve Švédsku, Dánsku, Holandsku, Falci a Braniborsku.
  • Rudolf Zikmund hrabě ze Sinzendorfu (1670–1747) – syn Rudolfa, v letech 1711–1724 zastával funkci nejvyššího komorníka a v letech 1724–1747 nejvyššího hofmistra císařského dvora. V roce 1712 získal Řád zlatého rouna.
  • August Jáchym hrabě ze Sinzendorfu (1671–1716) – nejmladší syn Rudolfa, poručík císařské armády a plukovník dragounského regimentu, v roce 1707 vyzval ve Vídni k souboji hraběte Leopolda Rombalda Collalta, kterého usmrtil. V důsledku Collaltovy smrti přešlo na základě dědického testamentu panství Veveř a Říčany do majetku hraběte Jana Weikarda ze Sinzendorfu.
  • Prosper Antonín hrabě ze Sinzendorfu (1700–1756) – nejstarší syn Jana Weikarda, císařský tajný komoří a kancléř Karla VI.; roku 1723 se oženil a Marií Filipínou z Althanu (1705–1730); měli tři syny: Václav Jan Gustav (1724-1773), Bedřich Ludvík (1726-1783) a František Antonín (1729/1730-1772).[1] V letech 1723–1729 dal v Trpístech vybudovat reprezentační vrcholně barokní zámek se zahradou. Barokní úpravy provedl i na hradě Veveří.
  • Prosper kníže ze Sinzendorfu (1751–1822) – vnuk Prospera Antonína, v roce 1803 byl povýšen do knížecího stavu, v roce 1808 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Postupně zdědil všechna rodová panství po zemřelých příbuzných, ale protože byl sám svobodný a bez potomků, začal se rozsáhlého majetku zbavovat. V roce 1793 prodal Trpísty, v roce 1804 Veveří, z českých panství si ponechal pouze Planou. Trvale se usadil na zámku Ernstbrunn, kde provedl výrazné klasicistní stavební úpravy a založil anglický park. Jeho smrtí v roce 1822 sinzendorfský rod po meči vymřel.
  • Marie Anna hraběnka ze Sinzendorfu (1758–1842) – sestra knížete Prospera, poslední členka rodu.

Mladší rodová větev Neuburg
  • Jiří Ludvík hrabě ze Sinzendorfu (1616–1681) – prezident dvorské komory, v roce 1663 získal Řád zlatého rouna. Všechny jeho předchozí záslužné skutky zastínila skandální aféra z roku 1679, kdy byl nařčen a o rok později usvědčen z podvodu, korupce, padělání a zpronevěry asi 2 milionů zlatých ze státní pokladny. Byla mu nařízena zpětná úhrada 1.970.000 zlatých a odchod ode dvora.
  • Jan Vilém hrabě ze Sinzendorfu (1697–1776) – starší syn Filipa Ludvíka Václava, v roce 1744 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Po otcově smrti prodal židlochovické panství hraběti Leopoldovi z Dietrichsteina.

Příbuzenstvo

Sňatky byli spřízněni mimo jiné s Althany, Nostici, Kinskými, Harrachy, Trauttmansdorfy, Fürstenberky, Eggenbergy, Valdštejny a již zmiňovanými Zinzendorfy.

Odkazy

Reference
  1. Constantin von Wurzbach: Sinzendorf, die Grafen und Fürsten. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 35. Theil. Wien 1877, s. 13

Literatura
  • Katharina Arnegger, Das Geschlecht der Sinzendorf, Disertační práce, Vídeň 2000.
  • Karel Eichler, Paměti panství veverského, Brno 1891.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.