Vysoký hrádek

V roce 1577 tvrz zdědil Pavel Malovec a po něm Václav Malovec. Ten do roku 1616 seděl na Chvalešovicích, které prodal Václavu Malovcovi z Dřítně, a přesídlil na Vysoký hrádek. O rok později získala tvrz kšaftem Anna Benedová z Vřesovic. Po její smrti majetek zdědil Pavel Malovec a po něm v roce 1666 Jan Oldřich Malovec. Následně přešel do majetku Václava Malovce, který padl v bojích s Turky v roce 1686, a následně Jana Bohuslava Malovce. V roce 1700 tvrz zdědil Vilém Arnošt Malovec a o deset let později jeho syn Ferdinand Ignác Malovec. V roce 1760 přechází na Arnošta Viléma Malovce a deset let později jeho synovec Maxmilián Malovec. Žádný z těchto majitelů však na tvrzi patrně nesídlili, neboť většinou jsou jako sídla u nich uváděny Skalice, Vysoký Dvůr, Zdíkov a Čestice. V roce 1790 přešel do vlastnictví Václava Malovce, který jej nechal v roce 1805 přestavět na zámek. Po něm jej zdědil František Malovec, který statek v roce 1825 odprodal za 65 000 zlatých Josefu Hirschovi a jeho manželce baronce Barboře Lipovské.

Ve 30. letech 19. století pak Johann Gottfried Sommer ve svém spise zaznamenal zámek s kaplí sv. Anny a kancelářemi hospodářské správy. V roce 1848 statek zdědil Josef Hirsch ml., jenž ho v roce 1882 prodal za 148 000 zlatých Václavovi a Anežce Wenzelovým a od nich ho v roce 1894 za 306 000 korun zakoupil Josef Sailer. V roce 1914 pak přešel do majetku PhDr. Matěje Kováře, jeho manželky Antonie, JUC. Jaromíra Kováře a Marie Antoniety Kovářové, přičemž každý z nich držel jednu čtvrtinu. Následně docházelo k rychlému střídání majitelů. V roce 1925 velkostatek za 1 350 000 Kčs odkoupil František Hromádko a o rok později za 1 700 000 Hedvika Šulcová a Antonín Hynek. V roce 1927 jej získali manželé Zahradníkovi. Od nich velkostatek se zámkem v roce 1933 odkoupil ing. Václav Diviš, který nechal zámek v letech 1935-36 opravit. Projekt zpracovali architekti Elly a Oskar Oehlerovi. V roce 1943 přešel do správy Jindřišky Divišové a jejího syna Jana, jimž byl v roce 1948 v rámci pozemkové reformy zabaven a zestátněn.

Ve druhé polovině 20. století zámek využívalo zdejší JZD. Teprve v roce 1987 začali památkáři ve spolupráci s Městským muzeem v Týně nad Vltavou zámek opravovat a měl zde být umístěn depozitář muzea. Po ukončení činnosti JZD se však zámek stal terčem útoků vandalů, a tak došlo ke změně plánů.

Na počátku 90. let zámek získali zpět v restituci potomci Divišových, kteří jej v roce 1994 odprodali společnosti ČEZ. Ta provedla jeho kompletní rekonstrukci a od října 1997 zámek slouží jako školící středisko a informační centrum Jaderné elektrárny Temelín.