Vykmanov (Perštejn)

Název vesnice je odvozen z německého osobního jména Wigman nebo Wicman. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wykmanow (1357), Wikmasdorf (1449), Waykmansdorfie (1481), Wugkmestorf (1544), ve Veikmansdorfu (1587) a Weigensdorf (1787 a 1848).[4] Alternativní vysvětlení J. Hossnera název odvozuje z nizozemského slova Wijk, které měli přinést osadníci, kteří se sem přistěhovali na pozvání postoloprtských benediktýnů a založili také vesnice Stráž nad Ohří, Srní nebo Ondřejov.[5]

První písemná zmínka o Vykmanovu pochází z roku 1357. Vesnice však byla založena výrazně dříve na území, které získal postoloprtský klášter od knížete Vladislava I. a spravoval je ze svého proboštství v Boči. To zaniklo okolo roku 1350 a opat Theodorich poté Boč vyměnil s císařem Karlem IV. za Libočany. Vesnice tehdy stála o něco výše v údolí Lučního potoka pod vykmanovskou hájovnou.[5]

Vykmanov se po výměně stal součástí panství hradu Hauenštejn. Při dělení majetku pánů ze Šumburka v roce 1431[6] připadl Vilémovi, který si postavil hrad Šumburk, jeden poddaný z Vykmanova a zbytek vesnice patřil Alešovi ze Šumburka. Zmínky z počátku šestnáctého století popisují Vykmanov jako pustou vesnici, ale ta byla někdy před rokem 1547 obnovena.[5] I poté zůstávala vesnice rozdělená a spojit ji se podařilo až Kryštofovi z Fictumu, který ji připojil ke kláštereckému panství. Za svůj podíl na stavovském povstání, kterého se zúčastnil jako jeden z direktorů za rytířský stav, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskované panství koupil roku 1623 svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[7]

Z roku 1631 se dochoval záznam o prodeji vykmanovského mlýna za 120 kop grošů, ale později během třicetileté války táhly v letech 1640 a 1641 údolím Hučivého potoka švédské oddíly, které vesnici nejspíš vypálily, protože urbář panství z roku 1649 Vykmanov neobsahuje. Další zmínka o něm pochází až z roku 1691 a nachází se v bočské matrice.[7] Okolí vesnice porůstaly rozsáhlé lesy, z nichž většina patřila klášterecké vrchnosti. Zápis z roku 1729 v nich zaznamenal mimo jiné výskyt vlků, medvědů a rysů. Poslední medvěd byl u Vykmanova zastřelen ve druhé polovině osmnáctého století. Rysové přežívali déle a posledního ulovili v roce 1842.[8]

Podle Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera měla vesnice 21 domů, z nichž tři patřily k vintířovskému panství. Do roku 1846 počet domů vzrostl na 38 a žilo v nich 278 obyvatel. Ve vsi tehdy stály dva mlýny, hospoda a škola, do které chodilo přibližně šedesát dětí.[7]

Podobně jako v okolních vesnicích se i ve Vykmanově obdělávala zemědělská půda, ale ta vzhledem k vysoké nadmořské výšce poskytovala jen malé výnosy, a lidé si proto museli vydělávat peníze na obživu jinak. Kromě práce v lese, lomu a ve vápenkách si muži vydělávali jako stavební dělníci a ženy vyráběly krajky a pozamenty.[9]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 357 obyvatel (z toho 179 mužů), kteří byli kromě čtyř cizinců německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 353 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a tři cizince. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[15]

Po zrušení poddanství se Vykmanov stal roku 1850 samostatnou obcí v okrese Přísečnice. Už roku 1868 byl uveden pouze jako osada obce Měděnec v kadaňském okrese.[12] V roce 1879 se znovu stal obcí,[12] ke které v letech 1879–1949 patřila osada Mýtinka.[18] Společně bývaly v okrese Kadaň, ale roku 1906 byla obec převedena do okresu Přísečnice. V letech 1943 a 1944 Vykmanov patřil opět ke kadaňskému okresu a v roce 1945 se stal částí okresu Vejprty. V roce 1950 byla obec zrušena a připojena znovu jako osada k Měděnci v okrese Karlovy Vary-okolí.[12] Dne 1. ledna 1986 se vesnice stala částí obce Perštejn v okrese Chomutov.[19]

Škola byla ve Vykmanově založena nejspíše v roce 1783, ale neměla vlastní budovu a vyučování probíhalo v různých domech i v Mýtince. Roku 1824 ji navštěvovala 43 vykmanovských dětí a osm žáků z Mýtinky. Školní budova byla postavena až v roce 1853.[8] Vzhledem k velkému počtu dětí musela být budova roku 1895 rozšířena o jednu třídu.[9] Dvoutřídní škola byla uzavřena roku 1952 a v dalším roce ji nahradila jednotřídní škola, která fungovala až do roku 1963.[13]

• 
  Opravená vila
• 
  Autobusová zastávka
• 
  Rozpadající se domy