Vykmanov (Perštejn)
Vykmanov (německy Weigensdorf) je malá vesnice, část obce Perštejn v okrese Chomutov. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Perštejna, v údolí Hučivého potoka. V roce 2009 zde bylo evidováno 27 adres.[2]
Vykmanov | |
---|---|
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Perštejn |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°24′1″ s. š., 13°4′6″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 17 (2011)[1] |
Katastrální území | Vykmanov u Měděnce (7,62 km²) |
Nadmořská výška | 650 m n. m. |
PSČ | 431 63 |
Počet domů | 10 (2011)[1] |
Vykmanov | |
Další údaje | |
Kód části obce | 92568 |
Kód k. ú. | 692565 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vykmanov leží v katastrálním území Vykmanov u Měděnce o rozloze 7,62 km².[3]
Název
Název vesnice je odvozen z německého osobního jména Wigman nebo Wicman. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wykmanow (1357), Wikmasdorf (1449), Waykmansdorfie (1481), Wugkmestorf (1544), ve Veikmansdorfu (1587) a Weigensdorf (1787 a 1848).[4] Alternativní vysvětlení J. Hossnera název odvozuje z nizozemského slova Wijk, které měli přinést osadníci, kteří se sem přistěhovali na pozvání postoloprtských benediktýnů a založili také vesnice Stráž nad Ohří, Srní nebo Ondřejov.[5]
Historie
První písemná zmínka o Vykmanovu pochází z roku 1357. Vesnice však byla založena výrazně dříve na území, které získal postoloprtský klášter od knížete Vladislava I. a spravoval je ze svého proboštství v Boči. To zaniklo okolo roku 1350 a opat Theodorich poté Boč vyměnil s císařem Karlem IV. za Libočany. Vesnice tehdy stála o něco výše v údolí Lučního potoka pod vykmanovskou hájovnou.[5]
Vykmanov se po výměně stal součástí panství hradu Hauenštejn. Při dělení majetku pánů ze Šumburka v roce 1431[6] připadl Vilémovi, který si postavil hrad Šumburk, jeden poddaný z Vykmanova a zbytek vesnice patřil Alešovi ze Šumburka. Zmínky z počátku šestnáctého století popisují Vykmanov jako pustou vesnici, ale ta byla někdy před rokem 1547 obnovena.[5] I poté zůstávala vesnice rozdělená a spojit ji se podařilo až Kryštofovi z Fictumu, který ji připojil ke kláštereckému panství. Za svůj podíl na stavovském povstání, kterého se zúčastnil jako jeden z direktorů za rytířský stav, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskované panství koupil roku 1623 svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[7]
Z roku 1631 se dochoval záznam o prodeji vykmanovského mlýna za 120 kop grošů, ale později během třicetileté války táhly v letech 1640 a 1641 údolím Hučivého potoka švédské oddíly, které vesnici nejspíš vypálily, protože urbář panství z roku 1649 Vykmanov neobsahuje. Další zmínka o něm pochází až z roku 1691 a nachází se v bočské matrice.[7] Okolí vesnice porůstaly rozsáhlé lesy, z nichž většina patřila klášterecké vrchnosti. Zápis z roku 1729 v nich zaznamenal mimo jiné výskyt vlků, medvědů a rysů. Poslední medvěd byl u Vykmanova zastřelen ve druhé polovině osmnáctého století. Rysové přežívali déle a posledního ulovili v roce 1842.[8]
Podle Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera měla vesnice 21 domů, z nichž tři patřily k vintířovskému panství. Do roku 1846 počet domů vzrostl na 38 a žilo v nich 278 obyvatel. Ve vsi tehdy stály dva mlýny, hospoda a škola, do které chodilo přibližně šedesát dětí.[7]
Podobně jako v okolních vesnicích se i ve Vykmanově obdělávala zemědělská půda, ale ta vzhledem k vysoké nadmořské výšce poskytovala jen malé výnosy, a lidé si proto museli vydělávat peníze na obživu jinak. Kromě práce v lese, lomu a ve vápenkách si muži vydělávali jako stavební dělníci a ženy vyráběly krajky a pozamenty.[9]
Hornictví
V šestnáctém století se v okolí Vykmanova začal těžit krevel a pyrit, ale drobné žíly byly brzy vytěžené a doly nejpozději za třicetileté války zanikly.[5] V malé míře byly obnoveny v polovině osmnáctého století,[5] ale většina jich bývala na levém břehu Hučivého potoka, a patřily tedy k Mýtince.[10] Naposledy se železná ruda těžila na obou březích potoka po roce 1860, kdy těžební práva získal svobodný pán z Riese-Stallburgu, kterému patřily perštejnské železárny.[7]
Na okraji vesnice, ovšem již v katastrálním území Mýtinky, se dochoval zatopený vápencový lom. Těžila se v něm čtyřicet metrů mocná čočka zrnitě bílého vápnitého dolomitu uloženého v muskovitických rulách.[11] Získaný materiál se prodával do kladenských Spojených oceláren[11] a zpracovával se v blízkých vápenkách. V letech 1841–1876 nechala klášterecká vrchnost těžit v oblasti pod Vysokou sečí rašelinu. V letech 1877–1878 byla postavena silnice z Perštejna do Horní Halže, která nahradila starou a obtížně sjízdnou cestu.[12]
Dvacáté století
Roku 1901 byl ve Vykmanově založen hasičský spolek, ale přesto v letech 1902 a 1904 vyhořely oba vykmanovské mlýny. Jejich provoz už nebyl obnoven. Roku 1910 měla vesnice dvě hospody, tři obchody se smíšeným zbožím, trafiku a živnost provozovali dva pekaři, ševci, truhlář, tesaři a košíkáři.[9]
V důsledku vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce zůstalo ve Vykmanově v roce 1947 pouze 52 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1950 jejich počet krátce vzrostl na 341, což bylo způsobeno započítáním posádky pohraniční stráže a patnácti německých rodin ze sběrných táborů v Kadani a ve Vejprtech přidělených na práci v lomu a v lese. Elektřina byla do vsi zavedena až v roce 1950. Prvním elektrifikovaným domem bylo čp. 20, v němž sídlila jednotka pohraniční stráže. O pět let později se začala elektřina využívat i v lomu a do obytných domů byla rozvedena až o dva roky později.[13]
Později se většina lidí vystěhovala do Německa nebo do jiných částí okresu, a vesnice se téměř vylidnila. V letech 1958–1959 proto byla zbořena řada neobydlených domů. K určitému oživení došlo až v sedmdesátých letech dvacátého století, ale přeměně na rekreační oblast zabránila stavební uzávěra, která měla chránit kvalitu vody v Hučivém potoce, který sloužil jako zdroj pitné vody pro Perštejn.[13]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 357 obyvatel (z toho 179 mužů), kteří byli kromě čtyř cizinců německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 353 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a tři cizince. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[15]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 334 | 376 | 428 | 375 | 416 | 357 | 353 | 341 | 58 | 29 | 18 | 16 | 12 | 17 |
Domy | 56 | 59 | 63 | 64 | 61 | 60 | 61 | 64 | 17 | 9 | 6 | 20 | 9 | 10 |
Náboženský život
Vykmanov patřil až do konce osmnáctého století k bočské farnosti a roku 1797 byl převeden k farnosti Perštejn nad Ohří.[8] Od roku 2013 spadá pod farnost Klášterec nad Ohří.
Obecní správa
Po zrušení poddanství se Vykmanov stal roku 1850 samostatnou obcí v okrese Přísečnice. Už roku 1868 byl uveden pouze jako osada obce Měděnec v kadaňském okrese.[12] V roce 1879 se znovu stal obcí,[12] ke které v letech 1879–1949 patřila osada Mýtinka.[18] Společně bývaly v okrese Kadaň, ale roku 1906 byla obec převedena do okresu Přísečnice. V letech 1943 a 1944 Vykmanov patřil opět ke kadaňskému okresu a v roce 1945 se stal částí okresu Vejprty. V roce 1950 byla obec zrušena a připojena znovu jako osada k Měděnci v okrese Karlovy Vary-okolí.[12] Dne 1. ledna 1986 se vesnice stala částí obce Perštejn v okrese Chomutov.[19]
Školství
Škola byla ve Vykmanově založena nejspíše v roce 1783, ale neměla vlastní budovu a vyučování probíhalo v různých domech i v Mýtince. Roku 1824 ji navštěvovala 43 vykmanovských dětí a osm žáků z Mýtinky. Školní budova byla postavena až v roce 1853.[8] Vzhledem k velkému počtu dětí musela být budova roku 1895 rozšířena o jednu třídu.[9] Dvoutřídní škola byla uzavřena roku 1952 a v dalším roce ji nahradila jednotřídní škola, která fungovala až do roku 1963.[13]
Další fotografie
- Opravená vila
- Autobusová zastávka
- Rozpadající se domy
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
- PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Vykmanov, s. 660.
- BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 57. Dále jen Binterová (1999).
- Binterová (1999), s. 51.
- Binterová (1999), s. 58.
- Binterová (1999), s. 59.
- Binterová (1999), s. 61.
- Binterová (1999), s. 58.
- BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 89.
- Binterová (1999), s. 60.
- Binterová (1999), s. 62.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
- BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. ISBN 80-238-5409-7. S. 114. Dále jen Binterová (1999).
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 641. Dostupné online.
Literatura
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vykmanov na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Vykmanov u Měděnce na webu ČÚZK