Vyšehradský železniční most
Železniční most (uváděný též s přívlastkem vyšehradský) propojuje vltavské břehy v Praze u Výtoně (bývalé Podskalí) pod Vyšehradem a Smíchov. Most není oficiálně pojmenovaný, v mapách je běžně označován podobně jako jiné nepojmenované železniční mosty slovy železniční most (s malým písmenem), v tomto případě je však toto označení vžité jako neoficiální vlastní jméno.[2] V době rekonstrukce (1909) byl nazýván Most spojovací dráhy císaře Františka Josefa.[3]
Železniční most (vyšehradský) | |
---|---|
Pohled na Železniční most od Vyšehradu, v pozadí vlevo je vidět smíchovské nábřeží s Petřínem a vpravo Hradčany | |
Základní údaje | |
Stát | Česko |
Číslo mostu | V-025 a V-026 |
Doprava | železniční, pěší |
Přes | Vltava |
Otevřen | 1872, přestavba 1901 |
Souřadnice | 50°4′0,94″ s. š., 14°24′48,06″ v. d. |
Parametry | |
Materiál | ocel, kámen |
Délka | 1872: 196,3 m/1901: 261,05 [1] m |
Šířka | ?/8,1 m |
Pilíře | 2 |
Mapa | |
Železniční most | |
Další data | |
Kód památky | 101315 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Železniční most patří k pohledu na Vyšehrad podobně jako Karlův most k panoramatu Hradčan. V pořadí po proudu řeky je pátým mostem přes Vltavu na území Prahy.
Původní most
Původní most v těchto místech byl postaven v letech 1871 až 1872 a byl součástí tzv. Pražské spojovací dráhy procházející Nuselským údolím, spojující nádraží Františka Josefa (nynější hlavní nádraží) a Západní nádraží (nyní Smíchovské nádraží).[4] Jeho konstrukce byla jednokolejná, most spočíval na třech pilířích. Jednalo se o most příhradový a přímopásový, zhotovený ze svářkové oceli. Měl pět polí, každé o délce 56,9 m a celkovou délku 196,3 m. Zhotovila ho Harkortova mostovna v Duisburgu.[2]
Nový most z roku 1901
Na konci 19. století již přestal starý jednokolejný most vyhovovat, proto bylo rozhodnuto o jeho nahrazení novou konstrukcí pro dvojkolejnou trať. Stavba nového mostu proběhla v letech 1900–1901. Podílely se na ní tři libeňské firmy: První Českomoravská továrna na stroje, Bratři Prášilové a spol. a Rustonova strojírna.[5] V říčním korytě byly vybudovány dva nové, kamenné pilíře. Tři příhradové parabolické nosníky, každý o délce 72 m a hmotnosti 560 t,[5] byly smontovány na dřevěné konstrukci vedle původního mostu, blíže k Vyšehradu. Vlastní výměna pak proběhla během dvoudenní výluky. Práce začaly 30. září v 6 h ráno, původní nosníky byly odsunuty na pomocnou konstrukci 7,5 m směrem po proudu[5] a poté byly na nové pilíře v ose původního mostu nasunuty nové nosníky. V poledne 1. října byl nový most usazen a v noci na 2. října byl obnoven železniční provoz.[6] Říční doprava nebyla přerušena vůbec.[2] Scénu výměny mostu použil František Langer v próze Kruh ze sbírky Předměstské povídky.
V roce 1928 byl v rámci elektrizace pražských spojovacích drah na železničním mostě zaveden elektrický provoz s napájecí soustavou 1500 Vss. V roce 1962 došlo v celém pražském železničním uzlu k přepnutí na napětí 3 kVss.
Při zavedení pravostranného silničního provozu v Praze k 26. březnu 1939 byla stanovena pěším povinnost používat na tomto a ještě na dalších třech vltavských mostech vždy levý chodník.[7]
Úvahy o budoucnosti mostu
V roce 2015 SŽDC odhadovala životnost stávajícího mostu při dosavadním zatížení na asi 30 let.[8] Tento most je také nejproblematičtějším místem plánované modernizace trati mezi hlavním a smíchovským nádražím.[8]
S úpravou mostu na tříkolejný počítal už územní plán z roku 1999, kdy most ještě nebyl zapsán jako kulturní památka.[8] V souvislosti s rozvojem železniční sítě se uvažovalo o jeho náhradě novým trojkolejným mostem v poněkud odsunuté poloze tak, aby bylo možno zvýšit poloměry oblouků ve výhybně Praha-Vyšehrad, nový most měl sloužit i silniční dopravě (viz heslo Výtoňský most).[9]
K 8. prosinci 2004 byl soubor železničních mostů na trati Praha hlavní nádraží - Praha-Smíchov prohlášen nemovitou kulturní památkou pod rejstříkovým číslem 101315.[10]
Marek Zděradička z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy v roce 2015 uvedl, že původní idea modernizace železničního mostu byla nahradit železniční most novým sdruženým mostem, který by měl dvě části - tříkolejnou železniční a dvoupruhovou silniční. Tato idea podle něj ale vzala za své s vyhlášením památkové ochrany železničního mostu.[8]
V propagačním videu z roku 2013 SŽDC uváděla, že v té době se předpokládalo doplnění nového dvoukolejného mostu vedle stávajícího, který by byl zjednokolejněn. Nový most by byl vzhledem přizpůsoben staré konstrukci, ale při využití nových technologických možností.[11] Starý most by měl být asi o metr pozvednut kvůli tramvajové trati na nábřeží.[8] K variantě přístavby druhého, dvojkolejného mostu a zjednokolejnění stávajícího mostu se v roce 2011 vyjádřilo kladně pražské středisko Národního památkového ústavu a následně i památkový odbor MHMP. Památkáři však nesouhlasili s výstavbou zastávky na výtoňské straně na místě rovněž památkově chráněných kamenných oblouků.[8]
V roce 2015 si SŽDC zadala studii proveditelnosti dvou variant řešení, mezi kterými pak má rozhodnout komise ministerstva dopravy.[8]
Podle propočtů aktuálních v roce 2015 má modernizace trati trvat minimálně tři roky a nezačne dříve než v roce 2019, protože dosud nebylo vydáno územní rozhodnutí ani stavební povolení. Studie proveditelnosti předpokládá termín dokončení stavby kolem roku 2024.[8]
IDnes.cz v roce 2015 citovala architekta Jaroslava Zimu, jehož vztah k tématu blíže nevysvětlila, který kritizoval jak narušení kamenných oblouků případnou výstavbou zastávky na Výtoni, tak údajné zničení veškerých historických hodnot mostu jeho zamýšleným přizvednutím o jeden metr. Přijatelným řešením by podle něj bylo, aby rychlíky jezdily do centra po mostu v Braníku a přes Krč a Vršovice. Ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje oponoval, že kapacita trati mezi Vršovicemi a hlavním nádražím je rovněž téměř vyčerpaná a také by došlo k neúměrnému navýšení cestovní doby.[8]
Odkazy
Reference
- KALOUSKOVÁ, Kristýna. Meatainformační systém, Id prvku: 3114186 [online]. Národní památkový ústav, 19. 9. 2018 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- Lukeš Zdeněk: Krásný a bezejmenný železniční most pod Vyšehradem na lidovky.cz
- Plán Prahy z let 1909-1914 [online]. HÚ AV ČR [cit. 2020-03-27]. Dostupné online.
- Železniční most spojovací dráhy. Národní listy. 17. 2. 1872, s. 3. Dostupné online.
- Železniční most - rarita a senzace jeho přestavby na praguecityline.cz
- Železniční most na Výtoni na virtualni.praha.eu
- Vyhláška o zavedení jízdy vpravo, Policejní ředitelství v Praze, 24. 3. 1939, on line
- Ocelový most pod Vyšehradem dostane dvojče. Zastávku památkáři neskousnou, iDnes.cz, 4. 9. 2015
- Vyroubalová M.: Ocelový most pod Vyšehradem dostane dvojče. Zastávku památkáři neskousnou na zpravy.idnes.cz
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-21]. Identifikátor záznamu 475228997 : Železniční most - soubor železničních mostů na trati Praha hl. n - Praha Smíchov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- Optimalizace traťového úseku Praha hlavní nádraží - Praha Smíchov (čas: 10m 15s) [online]. 2013-08-29 [cit. 2014-09-11]. Dostupné online.
Literatura
- SOUKUP, Jiří. Pražské mosty : Studie se zřetelem na současné podniky. Praha: Weinfurter, 1904. Dostupné online. - kapitola Železný most železniční pod Vyšehradem.
- ZLÁMANÝ, Michal. Nádtraží Vyšehrad : Nádraží Královské Vinohrady : Železniční most : Vinohradské tunely. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 120–125.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vyšehradský železniční most na Wikimedia Commons
- Článek na Encyklopedii mostů
- Železniční most na Výtoni (Praha virtuální)