Nuselské údolí
Nuselské údolí je údolí potoka Botiče převážně na nuselském katastru v Praze mezi Vinohrady a Vyšehradem. Administrativně spadá z větší části pod městskou část Praha 2, část do Prahy 4 a do Prahy 10, část severně od Botiče (část parku Folimanka, ulice Na Folimance, Pod Nuselskými schody, část Bělehradské a Fričova) do vinohradského katastru.
Poloha Nuselského údolí
Údolí leží na jih od centra Prahy, mezi Novým Městem (částí zvanou Karlov) s klášterem augustiniánů kanovníků při kostele Panny Marie a sv. Karla Velikého, Vyšehradem a Pankrácí. Na jihu a na východě navazuje na zbývající nuselský katastr, s nímž tvořilo od roku 1898 samostatné město Nusle až do připojení ku Praze v roce 1921. Širší geografický pojem zahrnuje již od středověku údolí Botiče (Soběslav přešel kdesi u Nůsel Botič, aby Na Bojišti porazil knížete Bedřicha, přestože předchozí bitvu v lednu 1179 vyhrál odešel však poražen) od vyšehradské pevnosti, přes Dolní Nusle až ke vsi Vršovice, tedy i severní svahy dnešní Grébovky. Nachází se v něm část čtvrti Nusle, která mu dala název, a také sem zasahuje ze severu novoměstský Karlov. Údolím vede trojkolejná železniční trať spojující smíchovské nádraží s hlavním nádražím a nádražím Praha-Vršovice a tramvajová trať. Údolí bylo kdysi částečně vyhloubeno nikoliv zde protékajícím Botičem, ale starým tokem řeky Vltavy v prehistorické době, kdy dnešní Branická skála a Barrandien byly spojeny.
Název a vinařství
Nuselskému údolí se někdy lidově říká Jamrtál (tento název pochází od německého názvání biblického Slzavého údolí, Jammertal – jammern – bědovat, Tal – údolí). Veselejší byl středověký název Vallis vinarium (Viničné údolí), pocházející z doby, kdy bylo Nuselské údolí a jeho stráně obrácené k jihu osázeny vinnou révou (vinohrad na Grébovce patřící nyní katastru Královské Vinohrady – Praha 2 je toho soudobým důkazem). Další důkaz podává i znak města Nuslí (je i na domě v Jaromírově ulici pod Nuselským mostem, ve výši druhého podlaží Nusle č.p. 483) z roku 1898 s vinným keřem a vinnou révou v půleném štítě. Další znak Nuslí se nacházel na dvoupodlažním domě v blízké Spytihněvově ulici (Nusle č.p. 100), ten však byl v době normalizace (1971) zbořen a proluka po něm zůstala nezastavěna, ohrazena pouze novou zdí do ulice.
Přemostění
Nuselské údolí je přemostěno železobetonovým Nuselským mostem, jedním z nejznámějších mostů v Česku, který svou výškou (40 m) a šedí kontrastuje se starými obytnými domy nacházejícími se pod ním. Život pod Nuselským mostem je občas narušován skoky sebevrahů z mostu, přestože chodník na hraně mostu je již chráněn obtížně překonatelným drátěným plotem. Jejich smutné činy připomíná sochařské dílo od Krištofa Kintery, obrácená pouliční svítilna pod mostem, osvětlující část jeho tubusu. Nuselským mostem prochází linka C pražského metra a přes most je vedena i pražská Severojižní magistrála.
Divadlo a Nuselský pivovar
.jpg.webp)
Nachází se zde (na katastru Nuslí spadajícího pod Prahu 4), mimo jiné, také Divadlo Na Fidlovačce (dříve Tylovo divadlo a Hudební divadlo v Nuslích), a to v místě, kde se kdysi konaly pražské ševcovské slavnosti, při nichž byla nošena ševcovská fidlovačka a upevňována ve formě ozdob na „povelikonoční“ stromek.
Nedaleko od divadla se na pravém břehu Botiče mezi potokem a Bělehradskou ulicí nachází budovy dnes již zaniklého Nuselského pivovaru, založeného roku 1694 Janem Josefem Sezimou hrabětem z Vrtby, od roku 2000 prohlášené za kulturní památku (později České vinařské závody). Nuselský pivovar je zmiňován i v Tylově a Škroupově zpěvohře Fidlovačka v souvislosti se sborem sládků zpívajících píseň „Kde je sládek, tam je mládek…“, stejně jako jeho zahradní Nuselská pivovarská restaurace (dnes prostor kolem Koliby u Pastýřky v Bělehradské ulici), jako místo jednání hlavních postav hry. Nuselský pivovar byl také předobrazem a inspirací pro knihu Jaroslava Foglara "Hoši od Bobří řeky".
Významné objekty a prostranství
