Volební kalkulačka

Volební kalkulačky vypočítávají procentuální názorovou shodu uživatele s politickými stranami či jednotlivými kandidáty na základě odpovědí na sérii otázek. Tyto otázky mohou být formulovány buď jako tázací, nebo jako oznamovací věty. Uživatel má možnost vybrat si ze dvou odpovědí („Ano“ / „Ne,“ případně „Souhlasím“ / „Nesouhlasím“), nebo z více než dvou odpovědí, kdy má uživatel při rozhodování k dispozici jemněji rozdělenou škálu možností (např. „Určitě ano“ / „Spíše ano“ / „Spíše ne“ / „Určitě ne“). V některých případech uživatel vybírá z několika delších tezí týkajících se určitého tématu tu, s níž nejvíce souhlasí. Zpravidla existuje možnost otázku přeskočit či odpovědět „Nevím“. Otázky mohou být doprovázeny vysvětlujícím textem různé délky, jehož cílem je uvést uživatele do kontextu.

Otázky vybírají a formulují prakticky výhradně autoři volební kalkulačky. Přitom existuje několik tendencí, které autoři do větší či menší míry implicitně dodržují.

• Otázka musí být relevantní k danému druhu voleb. Nevhodná je např. otázka „Regulační zdravotnické poplatky by měly být zrušeny“ ve volební kalkulačce pro obecní volby, protože obecní zastupitelstva nedisponují touto pravomocí.
• Otázka nesmí být návodná. Nevhodná je např. otázka „Dopravní situace v ČR by se měla zlepšit“ – nelze si představit, že by někdo odpověděl „Ne“.
• Otázka musí být v daném kontextu kontroverzní. Tato konvence souvisí s předchozí, ovšem je poněkud obecnější. I formulace, které splňují předchozí konvenci, nemusí splňovat tuto, pokud mezi politickými aktéry zahrnutými do volební kalkulačky existuje dokonalá shoda názorů. Např. otázka „Měly by být zřízeny vyhlazovací tábory pro cizince“ je sice formulovaná správně, nelze si ale představit, že by s ní nějaký relevantní politický aktér souhlasil.
• Otázka musí být důležitá. Např. otázka „Pan Novák by se měl zbavit svého psa“ by zřejmě byla nevhodná i pro volby do obecního zastupitelstva, pokud např. agresivita tohoto psa není důležitým tématem v dané obci.
• Otázka musí být konkrétní a správně formulovaná. Nevhodná je např. otázka „Daně by měly být navýšeny“ protože není zřejmé, k jakým daním se vztahuje, o kolik by se měly zvýšit, jakému okruhu občanů atd.
• Otázka nesmí být příliš dlouhá.
• Otázka nesmí obsahovat negaci. Dvojité negace jsou obecně pro uživatele matoucí. Např. při zodpovídání otázky „Nesouhlasím s dostavbou jaderné elektrárny Temelín“ si řada uživatelů souhlasících s tímto tvrzením není jistá, zda má označit „Ano“ nebo „Ne“.
• Otázka se musí týkat pouze jednoho tématu či opatření. Např. otázka „Pacienti by měli platit regulační zdravotnické poplatky a hradit si léčbu nezávažných chorob“ je nevhodná, protože zahrnuje dvě sice související, ale přesto odlišné teze.

Odpovědi na otázky ve volební kalkulačce mohou být vytvořeny přímo autory, nebo naopak mohou pocházet z vnějšího zdroje. Autoři mohou otázky formulovat čistě na základě vlastní představy o postojích daných politických aktérů, nebo za použití určitých informací o těchto postojích. Těmito informacemi mohou být dokumenty produkované politickými stranami či jednotlivci (zejména volební programy, nebo jejich veřejně dohledatelné výstupy. Je nutné dbát na relevanci zdrojů.

Odpovědi pocházející z vnějšího zdroje lze rozdělit podle druhů těchto zdrojů. V inventuře hlasování jednotlivé otázky odpovídají hlasováním, která proběhla v zastupitelském sboru, k němuž se volební kalkulačka vztahuje. Odpověďmi jsou v tomto případě výsledky hlasování jednotlivých členů sboru (a tím nepřímo a částečně i politické strany, z níž zástupce pochází/pocházel). V názorovém testu poskytují odpovědi na otázky formulované autory volební kalkulačky samotné politické strany či jednotlivci. V neposlední řadě může odpovědi poskytnout jiný externí aktér, např. akademik či expert na danou problematiku, který je schopen kvalifikovaně odhadnout postoje stran či jednotlivců.

Tvůrci volebních kalkulaček někdy různé způsoby sběru odpovědí na otázky kombinují. Např. britská organizace Unlock Democracy, která vyvíjí volební kalkulačku vote match, nejprve určí odpovědi politických stran na otázky podle vlastního uvážení. Poté sadu těchto odpovědí zašle politickým stranám k připomínkování. Pokud strana neodpoví v požadovaném termínu, je to vnímáno tak, že s odpovědmi souhlasí.

Řada volebních kalkulaček dává uživateli možnost stanovit míru, do jaké je pro něj určitá otázka nebo skupina otázek důležitá. Důležitost lze označit na škále, nebo lze vybrat z několika různých stupňů. Důležitost otázky může uživatel označit zpravidla buď přímo při zodpovídání otázky, nebo po vyplnění celé volební kalkulačky. Otázky s větší důležitostí dostávají větší váhu při výpočtu shody.

Různé volební kalkulačky používají různé algoritmy pro výpočet shody uživatele s politickými stranami či jednotlivci. Obvykle je každému politickému subjektu ve volební kalkulačce přiřazena jediná hodnota shody na určitém intervalu (zpravidla -100 % až 100 % nebo 0 % až 100 %). V takových případech je zpravidla uplatněn jednoduchý princip přičítání a odečítání bodů kombinovaný s vážením důležitosti otázek.

Otázka, u níž uživatel neodpoví „Ano“ či „Ne“, se do výpočtu nezahrnuje. Pokud na otázku odpoví „Ano“, strany či kandidáti, kteří rovněž odpověděli „Ano“, získávají jeden bod. Strany či kandidáti, kteří odpověděli „Ne“, jeden bod ztrácejí. Pokud uživatel odpoví „Ne“, získávají jeden bod strany či kandidáti, kteří rovněž odpověděli „Ne“. Ti, kteří odpověděli „Ano“, naopak jeden bod ztrácejí. Strany či kandidáti, kteří na otázku neodpověděli „Ano“ ani „Ne“ nezískávají ani neztrácí žádné body. Následně se každé straně či kandidátovi sečtou body za všechny otázky, u nichž uživatel odpověděl „Ano“ či „Ne“, a výsledek se vydělí počtem takových otázek. Tím je získána shoda v rozmezí -100 % až 100 %.

Existují i volební kalkulačky, které na výpočet shody zcela rezignují a zobrazují pouze tabulku odpovědí uživatele a politických stran či jednotlivců.

Způsoby zobrazení shody postojů uživatele se stranami či kandidáty lze rozdělit podle dvou hlavních kritérií: podle úplnosti poskytnutých informací o shodě a podle způsobu vizualizace shody. Úplné poskytnutí informace o shodě obsahuje číselné vyjádření míry shody u každého politického aktéra obsaženého ve volební kalkulačce a tabulku odpovědí všech aktérů na všechny otázky.

Různé volební kalkulačky se tomuto stavu blíží v různé míře. V některých případech je uživatel informován pouze o tom, která strana či jednotlivec se s ním shoduje nejvíce, bez dalších podrobností. Někdy si uživatel musí vybrat pouze několik aktérů, jejichž shodu chce zobrazit. Toto omezení může být dáno buď příliš vysokým počtem aktérů, nebo jde o reflexi skutečnosti, že existují i jiné faktory pro volbu strany, než je názorová shoda. Například volební kalkulačka Vote Match vyzývá uživatele, aby nezobrazoval shodu s politickou stranu, pro niž by nikdy nevolil.

Některé volební kalkulačky nezobrazují číselný údaj o shodě, ale popisují shodu slovně. V určitých případech je uživatel informován pouze o pořadí shody a nikoli o její velikosti. Volební kalkulačka v neposlední řadě může a nemusí obsahovat přehled odpovědí aktérů na všechny otázky.

Pokud jde o vizualizaci míry shody, velmi běžným způsobem je její vynesení do sloupcového či pruhového grafu. Častou alternativu představuje umístění uživatele do hypotetického politického prostoru. Jedná se zpravidla o dvourozměrný prostor, v němž jednotliví političtí aktéři zaujímají určitou pozici. Souřadnice uživatele a politických aktérů v tomto prostoru jsou určeny dvěma způsoby: Buď pomocí některé z metod vícerozměrného škálování odpovědí, nebo bodováním odpovědí podle předem stanovených kritérií.

Při použití vícerozměrného škálování jsou na základě vzájemných korelací mezi odpověďmi politických aktérů na otázky zahrnuté ve volební kalkulačce vytvořeny dvě latentní proměnné, jež odpovídají dimenzím politického prostoru. Do tohoto prostoru je pak vynášen uživatel. Stejnou pozici v prostoru, jakou uživatel zaujímá, by zaujímala politická strana, která by na všechny otázky odpověděla zcela shodně. Latentní proměnné mohou být zpětně pojmenovány (např. liberalismus – konzervatismus, levice – pravice). Při bodování odpovědí uživatele autoři volební kalkulačky už předem stanoví každé otázce příslušnost k jedné z dimenzí. Odpovědi uživatele ho pak posunují po této dimenzi.

Je-li shoda zobrazována pomocí politického prostoru, uživatel by měl hlasovat pro politické strany či jednotlivce, kteří se v tomto prostoru nachází v jeho blízkosti.

Volební kalkulačky se vyskytují i ve formě papírových testů. První volební kalkulačky vytvářené před rozšířením internetu měly právě tuto podobu. Nejčastějším principem fungování papírových kalkulaček je tzv. bloková metoda založená na vynášení politických aktérů do dvojrozměrného prostoru. Při vyplňování této volební kalkulačky začíná uživatel uprostřed šachovnice reprezentující politický prostor, v němž se nachází politické strany. Každá odpověď na každou otázku je doprovázena instrukcí, kam se má uživatel v tomto prostoru pohnout (např. o jedno pole doleva). Pokud uživatel nedokáže na nějakou otázku odpovědět nebo ji nepovažuje za důležitou, nepohne se. Po vyplnění testu se uživatel nachází v bodu prostoru, kde by ležela politická strana s naprosto shodnými odpověďmi.

Myšlenka volební kalkulačky se zrodila v Nizozemsku, kde byl na půdě Instiuutu (voor) Publiek en Politiek již v roce 1989 pro všechny druhy voleb v zemi zrealizován projekt nesoucí název stemwijzer. Ve své původní formě neměl kvíz elektronickou, ale papírovou podobu. Do internetové aplikace byl převeden až s postupem času, na konci 90. let, je vytvářen organizací ProDemos, která se v zemi zaměřuje na šíření občanské uvědomělosti.[1]

Stemwijzer není jedinou úspěšnou nizozemskou kalkulačkou, která se rozšířila do dalších částí Evropy. Projekt nesoucí název Kieskompas vznikl na půdě Univerzity v Amsterdamu, na Katedře politologie, která se na přípravě kalkulaček aktivně podílí.[2] Na stejném principu a se stejným designem jako v Nizozemsku funguje Kieskompas také v Belgii, Švédsku, Portugalsku a Turecku.[3]

Spolková republika Německo se řadí k zemím, kde jsou volební kalkulačky vytvářeny státními agenturami. Od roku 2002 aplikaci wahl-o-mat zajišťuje Bundeszentrale für politische Bildung. Kromě celostátních voleb jsou vytvářeny také kalkulačky pro jednotlivé spolkové země a volby do Evropského parlamentu.[4]

Rakouská Wahlkabine byla poprvé spuštěna roku 2002 a od té doby je používána pro každé volby včetně jednotlivých zemských. Od roku 2008 funguje i italská verze, vytvářená převážně pro občany jižního Tyrolska. Rakouské kalkulačky vyvíjí Universität Innsbruck (Univerzita v Innsbrucku) a Institut für Neue Kulturtechnologien, což je nevládní organizace zabývající se demokracií, společností a kulturou.[5][6]

Ve Spojeném království je pravidelně spouštěna aplikace s názvem vote match, kterou zajišťuje nevládní organizace Unlock Democracy a je postavena na podobném základu jako nizozemský stemwijzer.[7] Zajímavostí je, že organizace nevytváří pouze britské a dokonce ani pouze politické kalkulačky. V roce 2011 vznikla aplikace pro parlamentní volby v Irsku. Populární se staly také kalkulačky pro volby do studentských rad na několika britských univerzitách.

Aplikace používaná v Řecku je do určité míry ojedinělá použitím několika možností zobrazení výsledků. Na výběr je sloupcový graf, paprskový graf nebo politický prostor zanesený v kartézské soustavě souřadnic. Kalkulačka je spravována nevládní iniciativou z několika vysokých škol neomezujících se pouze na Řecko ale zahrnujících i Kypr, Švýcarsko, Velkou Británii nebo Nizozemsko.

Podobně jako v Nizozemsku i ve Španělsku působí dvě velké volební kalkulačky. Jedna z nich byla vypracována španělským národním deníkem El Mundo pro volby v roce 2008. Druhá svým designem připomíná střelecký terč, kde se během odpovídání mění pozice jednotlivých stran, jejichž identitu se volič dozví až na konci vyplňování.

Volební kalkulačky Kanady a Austrálie, dvou členů Commonwealthu, pracují obě na velmi podobném principu. Tzv. Vote Compass je v obou zemích vytvářen nevládní organizací, kterou vede síť nezávislých akademiků z celého světa.

Novozélandská aplikace pro pomoc voličům v rozhodování se od ostatních poněkud liší, a to především svým neobvyklým designem. Nejedná se o klasické odpovídání na otázky, jako tomu je u většiny ostatních kalkulaček, volič zde krmí ovci posazenou na plotě. Aplikace vychází z anglického idiomu “na plotě”, které je výrazem pro nerozhodnost. Jedná se příklad humorného pojetí zcela vážných záležitostí, jakými jsou volby.

Původním tvůrcem švýcarské volební kalkulačky Smart Vote, která podobně jako nizozemská aplikace inspirovala další země, do nichž se postupem času rozšířila (např. Skotsko či Bulharsko) je Univerzita v Bernu. Nyní tuto kalkulačku provozuje nevládní organizace Politools Network.[8] nebo také polské Centrum Edukacji Obywatelskiej, které spravuje svoji kalkulačku Latarnik wyborczy.[9] Mezi další volební kalkulačky populární v řadě zemí patří např. nizozemský Kieskompas či kanadský Vote Compass.

Další volební kalkulačky ve světě: Kromě nejznámějších kalkulaček s velkou tradicí se volební kalkulačky vyskytují v řadě dalších zemí. Pro zajímavost stojí za zmínku Izrael a Mexiko, ale kalkulačka se vyskytuje i na méně exotických místech, např. ve Francii, Bulharsku, Estonsku, Rumunsku, Maďarsku nebo Dánsku.

Oba zbývající sousedé České republiky, Polsko a Slovensko, používají taktéž své aplikace. Slovenská je zřizovaná občanským sdružením KohoVolit.eu, které je asi nejvýznamnějším tvůrcem volební kalkulačky v ČR. V Polsku se jedná o tzv. Laternik wyborczy, vytvářený Centrem občanské vzdělanosti (Centrum Edukacji Obywatelskiej). Ze zemí střední Evropy se kalkulačka používá taktéž v Maďarsku, kde je rovněž zřizována nevládní organizací.