Vlk arabský

Vlk arabský, trinomickým jménem Canis lupus arabs, je uznávaným poddruhem vlka obecného[5][7], jehož vědecky zařadil Reginald Innes Pocock v roce 1934. V arabštině se nazývá theeb, hebrejsky pak ze´ev Aravi, anglicky se mu někdy říká desert wolf. Možným problémem statusu této subspecie je předpokládaný genetický mix se psem domácím.[6]

Arabský vlk je malý, štíhlý, pouštní vlk. Na délku měří 70 až 80 cm a výšku v kohoutku má 40 až 65 centimetrů. Ocas je 30 až 34 cm dlouhý a má černou špičku. Dospělci váží v průměru 18 až 20 kg.[1][6] Pohlavní dimorfismus není nijak zásadní. Samci odchycení v Negevské poušti vážili mezi 17,4 a 22,5 kg, samice mezi 15,7 a 18,9 kg.[8] Jeho uši jsou v poměru k velikosti těla ve srovnání s jinými poddruhy větší, přizpůsobené k rozptýlení tělesného tepla. V létě má krátkou, řídkou srst, ale delší chlupy na zádech mu dlouho zůstávají. Pravděpodobně jde o adaptaci zlepšující ochranu před slunečním zářením. Zimní srst je dlouhá, ale je kratší, než u „severních” vlků.[9] Zbarvení srsti kolísá od světle hnědé po šedožlutou.[1] Srst na tvářích má obvykle bílou barvu.[6] Většina jedinců má žluté oči, ale někteří mají oči hnědé, zřejmě v důsledku křížení se zdivočelými psy.[1][6] Arabští vlci se liší od jiných vlků tím, že prostřední dva prsty jejich tlapek jsou srostlé.[1][6][10] V porovnání s vlkem indickým má světlejší srst, je v průměru o něco menší a má úměrně menší hlavu.[11]

Celkově je vlk arabský štíhlé tělesné konstituce, což je dáno teplým prostředím a prakticky neustálým aktivním sháněním potravy, která je v pouštních a polopouštních oblastech poměrně vzácná.[1]

U vlka arabského byl zaznamenán i melanismus. Černí vlci se vyskytují především v západní části Saúdské Arábie, zvláště ve vlhčích oblastech.[12]

Vlk arabský

Arabští vlci se obvykle nesdružují do velkých smeček. Žijí buď osamoceně, v párech nebo ve skupinách čítajících tři až čtyři zvířata. Do větších smeček se sdružují jen, když je dostatek potravy.[1][8] Největší zaznamenaná skupina čítala 17 jedinců.[8] Jsou zvláštní tím, že vyjí jen zcela výjimečně.[6][13] Jsou výrazně teritoriální jen v období, kdy vychovávají mláďata. To si rodičovský pár nárokuje území o velikosti 11 až 33 km².[6] Nedokáží přežít delší období bez příjmu tekutin (na rozdíl od mnoha jiných pouštních zvířat), proto nezacházejí příliš daleko do vyprahlých pouštních oblastí bez zdrojů vody.[1] Jsou aktivní především za soumraku a v noci. Během dne zůstávají v úkrytech, které jim poskytují stín.[6][8] Hloubí si poměrně hluboká doupata, v nichž přečkávají nejteplejší části dne.[1]

Vlk arabský v Al Ain Zoo

Obecně platí, že populace vlků je vysoká tam, kde je nízká hustota lidského osídlení.[8] V Ománu se populace vlků výrazně zvýšila od té doby, co byl zakázán jejich lov. Je velmi pravděpodobné, že se výskyt na určitých místech regionu v blízké budoucnosti přirozeně obnoví. V Izraeli žije asi 100 až 150 arabských vlků v Negevské poušti a v Aravském údolí. V Jordánsku žije asi 200 jedinců.[6] V Saúdské Arábii se vyskytuje několik stovek vlků, odhady z přelomu tisíciletí hovořily o 500 až 700 kusech.[3] Celková populace dosahuje zřejmě 1000 až 2000 zvířat.[15]

Tento poddruh vlka má neoficiální status (samostatně není hodnocen IUCN) kriticky ohrožený.[6] Hlavní hrozbou pro něj je konflikt s lidmi, kteří šelmy tradičně a dlouhodobě považují za škůdce a snaží se je všemi možnými způsoby zabíjet.[15] Dalším problémem je křížení s potulnými domácími psy. Předpokládá se, že hybridi psů a vlků jsou hůře adaptovaní na pouštní život a můžou vykazovat agresivnější chování vůči dobytku.[16] Ztráta biotopu může být rovněž příčinou úbytku vlčí populace.[15] V Ománu trpí vlci vzteklinou.[6]

V Ománu, Izraeli a některých oblastech Saúdské Arábie je vlk arabský chráněn.[15] V Egyptě a Spojených arabských emirátech existuje chovný program.

Vlk je často zmiňován v Bibli jako nepřítel, symbol zrady a dravosti a krvežíznivosti (Sírachovec 13:17 – Jak může být vlk ve spolku s beránkem?, Matouš 7:15 – Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.). Pokolení Benjamín, vzhledem ke svému bojovnému charakteru, bylo často přirovnáváno k vlku.