Vladimír Pecháček

Narodil se v Přešticích čp. 23. Pokřtěn Vladimír Maria Anna Pecháček. Otec Otokar Pecháček pocházel z plzeňské patricijské a buditelské rodiny. Matka byla příslušnicí maďarského aristokratického rodu. Studoval bohoslovectví na církevním gymnáziu v Broumově. Studium opustil, odešel do kláštera a poté jezdil s kočovnou divadelní společností. Později se vyučil obchodníkem. V roce 1932 se oženil a vedl drogistický obchod v Duchcově. Zde začal bez jakýchkoli předchozích zkušeností malovat. V období let 1932–1938 vytvořil 300 olejomaleb s náměty Duchcova a Českého středohoří, výběr z nich úspěšně vystavoval v Praze.

Od roku 1936 studoval Akademii výtvarných umění u profesorů Willi Nowaka, Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského.[2] Po uzavření českých vysokých škol byl přijat do mistrovské školy Franze Klemmera v Mnichově. K jeho studiu však Kancelář říšského protektora nedala souhlas. Po válce dokončil akademická studia v grafické speciálce u Vladimíra Silovského.

Často se stěhoval, v Přerově nad Labem měl ateliér, zde také vytvořil na místním zámku "Pecháčkovu galerii". V roce 1947 odešel do Roztok u Prahy, po rozvodu do Prahy, po uzavření druhého sňatku do Louňovic pod Blaníkem. V padesátých letech z existenčních důvodů vyučoval výtvarnou výchovu na středních školách v Mělníku, Chebu, Bratislavě a Seredi. Měl za to, že jeho otcem byl kníže Schwarzenberg, a tak označoval své práce jménem Wladimír Maria Anna Schwarzenberg a červenou pečetí s erbem a datem svého narození.

Zahynul tragicky pod koly auta v Praze. Za života se nedočkal ocenění své práce. Sestra Milada věnovala část jeho pozůstalosti Městskému muzeu v Kralupech nad Vltavou. Pochován je na vyšehradském hřbitově.[3]

Za války vytvářel nadživotní a dynamické obrazy světců, z jejichž reprodukcí vydal v letech 1940 – 1943 vlastním nákladem čtyři alba cyklů:

• Věřím v Boha (s úvodním slovem Františka Tichého)
• Sedm darů Ducha svatého
• Křížová cesta
• Hříchy a ctnosti