Vladimir Ljachov
Vladimír Afanasjevič Ljachov, rusky Ляхов, Владимир Афанасьевич, (20. července 1941 Antracit, Vorošilovská oblast USSR, nyní Ukrajina – 19. dubna 2018, Astrachaň, Rusko) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské[1] národnosti. Zúčastnil se celkem tří letů do vesmíru na orbitální stanice Saljut 6, Saljut 7 a Mir, v kosmu strávil více než 333 dní.
Vladimir Afanasjevič Ljachov | |
---|---|
Vladimir Ljachov na sovětské poštovní známce | |
Kosmonaut CPK | |
Státní příslušnost | SSSR |
Datum narození | 20. července 1941 |
Místo narození | Antracit, Vorošilovská oblast SSSR |
Datum úmrtí | 19. dubna 2018 (ve věku 76 let) |
Místo úmrtí | Astrachaň, Rusko |
Jiné zaměstnání | Pilot |
Čas ve vesmíru | 333 dní, 7 hodin a 47 minut |
Kosmonaut od | 7. května 1967 |
Mise | Sojuz 32, Sojuz T-9, Sojuz TM-6 |
Znaky misí | |
Kosmonaut do | 7. září 1994 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Mládí a výcvik
Základní školu absolvoval v doněckém městě Antracitu, kde se narodil i vyrostl a absolvoval základní školu. Poté nastoupil do charkovského leteckého učiliště, naučil se létat i na stroji MiG-17. V roce 1965 si podal žádost o přijetí mezi kosmonauty, prošel všemi lékařskými kontrolami, ale byl zařazen jen mezi náhradníky. Až 7. května 1967 se ocitl ve Hvězdném městečku, podrobil se výcviku a zůstal zde do 19. srpna 1994. V době příchodu měl za sebou lety na 14 různých typech letounů. Ve Hvězdném městečku se rozhodl k dálkovému studiu na Vojenské letecké akademii a souběžně se připravoval na svůj první let.[2]. Má dvě děti, syna a dceru.[3]
Lety do vesmíru
Dočkal se až v roce 1979, ve svých 38 letech. Z Bajkonuru odstartovali společně s Rjuminem v Sojuzu 32, spojili se s orbitální stanicí Saljut 6 a řadu měsíců zde pracovali. Loď, ve které přiletěli, odeslali na Zem s vyřazeným materiálem, sami se vrátili v Sojuzu 34.[4][5]
O čtyři roky později letěl v Sojuzu T-9 na orbitální stanici Saljut 7 k dalšímu dlouhodobému (5 měsíců) pobytu jako člen druhé základní posádky. Startovali s Alexandrem Alexandrovem opět z Bajkonuru. Během služby přijali několik nákladních lodí Progress. Kvůli poruše lodi jejich náhradníků si museli pobyt neplánovaně prodloužit.[6]
O dalších pět let později (rok 1988) v hodnosti plukovníka odletěl v Sojuzu TM-6 na stanici Mir, tentokrát byl ve vesmíru jen 9 dní.[7] Během svých třech letů strávil na oběžné dráze 333 dní.
Vyznamenání
Sovětská a ruská vyznamenání
- Hrdina Sovětského svazu – 19. února 1979[8] a 23. listopadu 1983[9] – za úspěšnou realizaci dlouhého kosmického letu na orbitální výzkumném komplexu Saljut 7 a za prokázanou odvahu a hrdinství
- Řád Říjnové revoluce – 7. září 1988 – za úspěšnou realizaci kosmického letu ve výzkumné orbitální stanici Mir a za prokázanou odvahu a hrdinství
- Leninův řád
- Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
- Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
- Pamětní medaile 850. výročí Moskvy
- Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, za mnoho let svědomité práce a za aktivní společenské aktivity[10]
Zahraniční vyznamenání
- Hrdina Afghánistánu – 1988
- Řád slunce svobody – Afghánistán, 1988
- Řád Bulharské lidové republiky I. třídy – Bulharsko, 1988
- Süchbátarův řád – Mongolsko
- Řád za zásluhy III. třídy – Ukrajina, 23. července 2001) – za významný osobní přínos k rozvoji astronautiky, posílení přátelských vztahů mezi Ukrajinou a Ruskou federací[11]
Odkazy
Reference
- Биографии космонавтов отряда РГНИИЦПК. www.gctc.ru [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-18.
- CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Afanasjevič Ljachov, s. 152.
- IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-7-4 [cit. 2009-11-16]. Kapitola Vladimir Afanasiyevich Lyakhov. Dostupné online. (rusky)
- HOLUB, Aleš. Sojuz 32 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-10-21 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
- CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Třetí základní, s. 106.
- HOLUB, Aleš. Sojuz T- 9 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-10-28 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
- HOLUB, Aleš. Sojuz TM- 6 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-11-4 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
- Указ Президиума Верховного Совета СССР от 19 августа 1979 года № 617—X «О присвоении звания Героя Советского Союза лётчику-космонавту тов. Ляхову В.А.»
- Указ Президиума Верховного Совета СССР от 23 ноября 1983 года № 10330—X «О награждении Героя Советского Союза лётчика-космонавта СССР тов. Ляхова В.А. орденом Ленина и второй медалью „Золотая Звезда”»
- Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
- zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Ljachov na Wikimedia Commons
- Vladimir Ljachov na stránkách SPACE 40
- Biografie v Malé encyklopedii kosmonautiky