Vladimir Ljachov

Vladimír Afanasjevič Ljachov, rusky Ляхов, Владимир Афанасьевич, (20. července 1941 Antracit, Vorošilovská oblast USSR, nyní Ukrajina19. dubna 2018, Astrachaň, Rusko) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské[1] národnosti. Zúčastnil se celkem tří letů do vesmíru na orbitální stanice Saljut 6, Saljut 7 a Mir, v kosmu strávil více než 333 dní.

Vladimir Afanasjevič Ljachov
Vladimir Ljachov na sovětské poštovní známce
Kosmonaut CPK
Státní příslušnostSSSR
Datum narození20. července 1941
Místo narozeníAntracit, Vorošilovská oblast SSSR
Datum úmrtí19. dubna 2018 (ve věku 76 let)
Místo úmrtíAstrachaň, Rusko
Jiné zaměstnáníPilot
Čas ve vesmíru333 dní, 7 hodin a 47 minut
Kosmonaut od7. května 1967
MiseSojuz 32, Sojuz T-9, Sojuz TM-6
Znaky misí
Kosmonaut do7. září 1994
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí a výcvik

Základní školu absolvoval v doněckém městě Antracitu, kde se narodil i vyrostl a absolvoval základní školu. Poté nastoupil do charkovského leteckého učiliště, naučil se létat i na stroji MiG-17. V roce 1965 si podal žádost o přijetí mezi kosmonauty, prošel všemi lékařskými kontrolami, ale byl zařazen jen mezi náhradníky. Až 7. května 1967 se ocitl ve Hvězdném městečku, podrobil se výcviku a zůstal zde do 19. srpna 1994. V době příchodu měl za sebou lety na 14 různých typech letounů. Ve Hvězdném městečku se rozhodl k dálkovému studiu na Vojenské letecké akademii a souběžně se připravoval na svůj první let.[2]. Má dvě děti, syna a dceru.[3]

Lety do vesmíru

Dočkal se až v roce 1979, ve svých 38 letech. Z Bajkonuru odstartovali společně s Rjuminem v Sojuzu 32, spojili se s orbitální stanicí Saljut 6 a řadu měsíců zde pracovali. Loď, ve které přiletěli, odeslali na Zem s vyřazeným materiálem, sami se vrátili v Sojuzu 34.[4][5]

O čtyři roky později letěl v Sojuzu T-9 na orbitální stanici Saljut 7 k dalšímu dlouhodobému (5 měsíců) pobytu jako člen druhé základní posádky. Startovali s Alexandrem Alexandrovem opět z Bajkonuru. Během služby přijali několik nákladních lodí Progress. Kvůli poruše lodi jejich náhradníků si museli pobyt neplánovaně prodloužit.[6]

O dalších pět let později (rok 1988) v hodnosti plukovníka odletěl v Sojuzu TM-6 na stanici Mir, tentokrát byl ve vesmíru jen 9 dní.[7] Během svých třech letů strávil na oběžné dráze 333 dní.

Vyznamenání

Sovětská a ruská vyznamenání

Zahraniční vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. Биографии космонавтов отряда РГНИИЦПК. www.gctc.ru [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-18.
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Afanasjevič Ljachov, s. 152.
  3. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-7-4 [cit. 2009-11-16]. Kapitola Vladimir Afanasiyevich Lyakhov. Dostupné online. (rusky)
  4. HOLUB, Aleš. Sojuz 32 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-10-21 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
  5. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Třetí základní, s. 106.
  6. HOLUB, Aleš. Sojuz T- 9 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-10-28 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
  7. HOLUB, Aleš. Sojuz TM- 6 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2001-11-4 [cit. 2010-06-16]. Dostupné online.
  8. Указ Президиума Верховного Совета СССР от 19 августа 1979 года № 617—X «О присвоении звания Героя Советского Союза лётчику-космонавту тов. Ляхову В.А.»
  9. Указ Президиума Верховного Совета СССР от 23 ноября 1983 года № 10330—X «О награждении Героя Советского Союза лётчика-космонавта СССР тов. Ляхова В.А. орденом Ленина и второй медалью „Золотая Звезда”»
  10. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
  11. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.