Valerij Rjumin
Valerij Viktorovič Rjumin (*16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru[1], SSSR), je sovětský a ruský kosmonaut ruské národnosti, který létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.
Valerij Viktorovič Rjumin | |
---|---|
Sovětský kosmonaut | |
Státní příslušnost | SSSR/ Rusko |
Datum narození | 16. srpna 1939 |
Místo narození | Komsomolsk na Amuru SSSR |
Jiné zaměstnání | Letový inženýr |
Čas ve vesmíru | 371d 17h 24m |
Kosmonaut od | 1973 |
Mise | Sojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91 |
Znaky misí | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.
V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.
Lety do vesmíru
Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.[2].
Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.
Po letech
V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.
Vyznamenání
Sovětská a ruská vyznamenání
- Hrdina Sovětského svazu – 19. srpna 1979 a 11. října 1980
- Leninův řád – 19. srpna 1979, 1979 a 11. října 1980
- Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 1. července 1999 – za zásluhy o stát, vysoké úspěchy v průmyslové činnosti a velký přínos k posílení přátelství a spolupráce mezi národy[3]
- Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, mnoho let svědomití práce a za aktivní sociální činnost[4]
Zahraniční vyznamenání
- Hrdina Maďarské lidové republiky – 1980
- Hrdina práce– 1980
- Hrdina Kubánské republiky – 1980[5]
- Řád Ho Či Mina – Vietnam, 1980
- Řád Playa Girón – Kuba, 1980[5]
- Řád přátelství II. třídy – Kazachstán, 2001
Odkazy
Reference
- VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Viktorovič Rjumin, s. 184.
- Указ Президента РФ от 1 июля 1999 г. № 862.
- Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
- 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Rjumin na Wikimedia Commons
- Wek Kosmo
- Web hvězdárny