Vitorazsko

Vitorazsko
	Pohled na městečko Weitra a jeho okolí ze zámecké věže
Geografie
Hlavní město	Weitra
Status	region
Souřadnice	48°44′ s. š., 14°54′ v. d.
Obyvatelstvo
Jazyk	němčina, čeština
Národnostní složení	Rakušané, Češi
Náboženství	křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celek	Rakousko, Česko
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vitorazsko (něm. Weitraer Gebiet) je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. Od 31. července 1920 je rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Původním centrem území bylo dnes dolnorakouské město Weitra, známé pod českým jménem Vitoraz, od něhož je odvozen název území. Dnešními centry území jsou na české straně České Velenice, na rakouské Gmünd.

Historie

Centrum Českých Velenic

Slovanské osídlení

Oblast Vitorazska byla osídlena mladší vlnou slovanských kolonistů, kteří ve 2. polovině 7. století a na počátku 8. století přicházeli z Podunají a jižní Moravy do Čech a také z českého vnitrozemí proti proudu Lužnice. Původně patřilo celé Vitorazsko k Českému knížectví. Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši (Branišovice, od 10. století Doudleby).[1] Historikové 19. století, zejména František Palacký, ztotožňovali na základě podobnosti jmen toto hradiště s odbojným hradem knížete Wistracha a jeho syna Slavitaha, kteří podle jedné z nejstarších písemných zpráv týkajících se území Čech ve Fuldských letopisech do roku 857 deset let vzdorovali snahám německého císaře o prosazení svrchovanosti. Tento tzv. vitorazský mýtus (lokalizace Wistrachova hradu do Vitorazi) je moderními historiky (Dušan Třeštík, Jiří Oesterreicher) odmítán.[2]

Středověká rakouská kolonizace

Hlavní náměstí v Gmündu

Ve 12. století byla oblast kolonizována díky vlivu Kuenringů a cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. O část území Přemyslovci přišli roku 1179 a o zbytek v roce 1278. Celé území pak tvořilo součást Dolních Rakous. V latinsky psané listině císaře Barbarossy z roku 1179, kterou určil průběh sporné česko-rakouské hranice mezi později vzniklými Novými Hrady a rovněž později vzniklým Kunžakem. Tehdy tvořila zemskou hranici mezi Čechy a Rakouskem řeka Lužnice. Levobřežní území včetně později zde vzniklých vsí Erdweis (Nová Ves nad Lužnicí), Böhmzeil (Česká Cejle), Wielands (Velenice), Beinhöfen (Dvory nad Lužnicí) patřilo na konci 12. století ještě k Čechám, a to maximálně do roku 1339, kdy je totiž doložena již nová česko-rakouská hranice více severněji u Hrdlořez a Suchdola nad Lužnicí. Pravobřeží včetně Krabonoše, Rapšachu, Tuště a později vzniklých Halámek a Kunšachu patřívalo naopak od samého počátku až do roku 1920 Rakousku.[3]

Rozdělení v roce 1920

Západní Vitorazsko přičleněné k Čechám

Na území Vitorazska, vymezeného zhruba tehdejším dolnorakouským okresem Gmünd o výměře 966 km², žilo k roku 1900 přes 63 tisíc lidí. Z toho se k německé obcovací řeči hlásilo 59 161 a k české obcovací řeči 4 119 obyvatel.[4] Část tohoto území, tzv. Západní Vitorazsko (dnes rovněž nazýváno Vitorazsko) o rozloze 113 km² získalo Československo od Rakouska 31. července 1920 na základě Saint-Germainské smlouvy podepsané již 10. září 1919.[5] Zbylá rakouská část území se tudíž do určité míry shoduje s územím moderního, zmenšeného okresu Gmünd.

Odkazy

Reference

ŘEZNÍČKOVÁ, Zdeňka. Novohradské hory. Praha: Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Stručný přehled vývoje osídlení.
HOLUB, Zbyněk. Novohradské hory. Praha: Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Jak mluvili a mluví lidé na Novohradsku.
BEDNÁŘ, Vladimír. Zaniklá sídla na Třeboňsku po roce 1945 (4. část). Suchdolský zpravodaj. Čís. červenec 2013. Dostupné online.
Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder I. Niederösterreich. Wien, 1903, str. 60. Dostupné online. (německy)
NEWERKLA, Stefan Michael. Sprach- und Kulturkontakte im österreichischen Teil des Weitraer Gebiets (Vitorazsko). Wiener Linguistische Gazette (WLG). 2021, čís. 89, s. 463–485, zde 466. Dostupné online. ISSN 2224-1876. (německy)

Literatura

NEWERKLA, Stefan Michael. Sprach- und Kulturkontakte im österreichischen Teil des Weitraer Gebiets (Vitorazsko). Wiener Linguistische Gazette (WLG). 2021, čís. 89, s. 463–485. Dostupné online. ISSN 2224-1876.
SEDLÁČEK, August. Z dějin Vitorazska: jak se tvořily a měnily meze Čech a Rakous Dolních. Tábor: R. Hrdlička, 1920. 15 s. (Staré i nové letopisy táborské).

Související články

Externí odkazy

České Rakousy – český územní zisk ze dne 31. července 1920

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ŘEZNÍČKOVÁ, Zdeňka. Novohradské hory. Praha: Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Stručný přehled vývoje osídlení.

[2] HOLUB, Zbyněk. Novohradské hory. Praha: Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. Kapitola Jak mluvili a mluví lidé na Novohradsku.

[3] BEDNÁŘ, Vladimír. Zaniklá sídla na Třeboňsku po roce 1945 (4. část). Suchdolský zpravodaj. Čís. červenec 2013. Dostupné online.

[4] Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder I. Niederösterreich. Wien, 1903, str. 60. Dostupné online. (německy)

[5] NEWERKLA, Stefan Michael. Sprach- und Kulturkontakte im österreichischen Teil des Weitraer Gebiets (Vitorazsko). Wiener Linguistische Gazette (WLG). 2021, čís. 89, s. 463–485, zde 466. Dostupné online. ISSN 2224-1876. (německy)