Vitalij Kuzněcov (judista)

Pochází z malé tatarstánské obce Novoje Mazino. Začínal s místní variantou středoasijského zápasu kuraš. Během základní vojenské služby na přelomu padesátých a šedesátých let se seznámil se sambem a v zápasu sambo se stal několikanásobným mistrem Sovětského svazu a dvojnásobným mistrem světa. Koncem šedesátých let se začal prosazovat v příbuzném novém olympijském sportu judo. V sovětské judistické reprezentaci se pohyboval od konce šedesátých let.

V roce 1972 vybojoval nominaci na olympijské hry v Mnichově v tehdy ještě olympijské kategorii bez rozdílu vah. Ve čtvrtfinále porazil na praporky (hantei) olympijského vítěz z těžké váhy Wima Rusku z Nizozemska a nakonec postoupil do finálového kola. V prvním zápase finálového kola porazil na ippon Angela Parisiho ze Spojeného království a ve finále olympijského turnaje narazil opět na Wima Ruska, který se do finále probojoval přes opravy.[1] Finálový zápas měl podobný průběh jako čtvrtfinále. Favorita dobře bránil tím, že ho nepouštěl do úchopu. V polovině zápasu však chyboval, neustál Ruskův pravý výpad o-osoto-gari bez úchopu a nechal se chytit do osae-komi (držení). Získal stříbrnou olympijskou medaili.

Po olympijských hrách v Mnichově se přestal v reprezentačním výběru prosazovat. Vrátil se v roce 1978 s novým reprezentačním trenérem sovětské sborné Borisem Miščenkem. V roce 1980 startoval v 39 letech na domácích olympijských hrách v Moskvě, kde vypadl v úvodním kole s Jugoslávcem Radomirem Kovačevićem. Sportovní kariéru ukončil v roce 1982 po zisku druhého titulu mistra světa v zápasu sambo. Po skončení sportovní kariéry pracoval krátce jako trenér. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 v Moskvě taxikařil. Zemřel v roce 2011.