Wim Ruska

• dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1972
• dvojnásobný mistr světa v těžké váze
• pětinásobný mistr Evropy v těžké váze
• dvojnásobný mistr Evropy v kategorii bez rozdílu vah
• medailové úspěchy mezi amatéry v roce 1965

S bojovými uměními se seznámil jako mladý chlapec v docích, kde pracoval od 15 let jako námořník. První judistické základy mu dal začátkem 60. let jeden korejský obchodník působící toho času v Nizozemsku. Začal se účastnit turnajů a dostal se do blízkosti tehdejší evropské legendy Antota Geesinka. Po jeho boku vyrostl v přední světovou těžkou váhu a plynně navázal na jeho úspěchy potom co ukončil kariéru.

Prakticky celou svojí karíeru byl právě s Geesinkem srovnávaný. Měl však odlišný styl boje, divácký atraktivní. Geesink vyčkával, Ruska znal pouze směr dopředu. Byl mnohem dynamičtější než Geesink, ale proti němu měl horší techniku. Techniku začal pilovat až ve vysokém věku a dál než ke kombinacím a kontrachvatům se nedostal. Měl masivní pravý úchop a z jeho hane-goši ve finále olympijských her v těžké váze mrazí dodnes.[1]

Zajímavostí rozhodně je jeho počínaná v kategorii bez rozdílu vah. Ta byla vypisována poslední den turnaje (těžká váha první). Několikrát se stalo, že do soutěže, byť přihlášen nenastoupil. Svědčí to o jeho stylu boje, kdy se v těžké váze vydal naplno a nedokázal včas regenerovat. V roce 1972 na olympijských hrách v Mnichově mu paradoxně pomohl atentát na izraelské sportovce. Kategorie bez rozdílu vah se konala s několikadenním zpožděním. Ve čtvrtfinále sice prohrál se Sovětem Kuzněcoven, ale ve finále mu prohru vrátil. Stal se tak jediným držitelem dvou zlatých olympijských medailí z jedněch her mezi judisty. Navíc je posledním judistou, který vyhrál zlatou olympijskou medaili s porážkou.

Sportovní kariéru ukončil po olympijských hrách 1972 a několik sezon zkoušel štěstí v profesionálním ringu. V roce 2001 ho postihla těžká mozková příhoda jejímž následkům v roce 2015 podlehl.