Letní olympijské hry 1980

Na pořádání letních olympijských her v roce 1980 původně kandidovala Praha a v rámci příprav vznikl i karlínský hotel Olympik zprovozněný roku 1971.[1] Po přihlášení Moskvy Praha z kandidatury odstoupila. Moskva nakonec zvítězila nad americkým Los Angeles při hlasování Mezinárodního olympijského  výboru ve Vídni v roce 1974.

Sovětská invaze Afghánistánu v roce 1979 přiměla v lednu 1980 tehdejšího prezidenta USA Jimmyho Cartera k vyřčení ultimáta Sovětům na zanechání okupace Afghánistánu do jednoho měsíce pod hrozbou bojkotu nadcházejících olympijských her. Měsíc poté podala USA oficiální žádost o přeložení Olympijských her do jiné země, která byla ovšem zamítnuta. Po americké poradě 24. dubna, oznámil tehdejší prezident Olympijského výboru USA (United States Olympic Committee, USOC) Robert Kane Mezinárodnímu olympijskému výboru (International Olympic Committee, IOC), že USOC by bylo ochotné vyslat olympijskou výpravu do Moskvy, pokud by se naskytla „výrazná změna v této mezinárodní situaci“. Tehdejší prezident mezinárodního olympijského výboru Lord Killanin se proto rozhodl svolat schůzi s Jimmym Carterem a nejvyšším představitelem Sovětského svazu Leonidem Brežněvem, aby prodiskutoval bojkot ve snaze zachránit hry. Ani jedna ze stran ovšem své postavení nezměnila. Mezinárodní olympijská federace protestovala proti americkému bojkotu s tím, že nátlak Spojených států a ostatních zemí podporujících bojkot je nevhodný způsob k dosažení politických cílů a že hlavními oběťmi tohoto incidentu by byli atleti.

K bojkotu USA se okamžitě připojily ostatní státy jako Japonsko, Kanada, západní Německo, Čína a další. Velká Británie, Francie a Austrálie oficiálně podpořily bojkot, ale zdali se účastnit na olympijských hrách, nechaly individuálně na sportovcích. Británie nakonec na tyto olympijské hry vyslala výpravu o 170 sportovcích. Výpravy podporující bojkot, které se účastnily olympijských her, však neměly právo na použití státních symbolů (vlajka, hymna) a byly často cenzurovány v televizních přenosech. Lord Killanin ovšem dovolil sportovcům, kteří byli kvalifikovaní v jejich Národních olympijských výborech (National Olympic Committee, NOC), aby startovali na hrách pod vlajkou jejich NOC. Při ceremoniálech byla státní hymna příslušníků nahrazena olympijskou hymnou.

Her se zúčastnilo 81 zemí, ale zástupci Libérie z her odstoupili po absolvování slavnostního zahájení. Počet účastnických zemí tak klesl na 80.

I přes velký počet bojkotujících zemí, sedmička států vyslala své sportovce na letní olympijské hry poprvé v historii: Angola, Botswana, Kypr, Jordánsko, Laos, Mosambik a Seychely.

Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Kurzíva znamená, že země soutěžila pod olympijskou vlajkou.

• 
  Účastnické země
• 
  Počet sportovců zastupujících jednotlivé země