Visimská přírodní rezervace

Visimská přírodní rezervace (rusky Висимский заповедник, Visimskij zapovědnik; také označován jako Visimskij) je přírodní rezervace v Rusku chránící jižní oblast tajgy v oblasti Středního Uralu.

Zdroje k infoboxu
Visimská přírodní rezervace
Висимский заповедник
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Základní informace
Vyhlášení1946
Rozloha335,09 km²
Poloha
StátRusko Rusko
Souřadnice57°15′0″ s. š., 59°24′0″ v. d.
Visimská přírodní rezervace
Další informace
Webvisimskiy.ru
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast je pojmenována po starobylé obci Visim, která byla domovem ruského spisovatele Dmitrije Narkisoviče Mamina-Sibirjaka, autora knih o Uralu.

Geografie

Oblast se nachází v Sverdlovské oblasti, přibližně 100 kilometrů severozápadně od Jekatěrinburgu.[1] Rezervace se rozprostírá na kontinentálním předělu mezi Asií a Evropou: voda odtéká do Kaspického (za pomocí řeky Volhy) i Karského moře (řekou Ob).

Reliéf je nízký, s nejvyšší nadmořskou výškou 699 metrů nad mořem (hora Bolšoj Sutuk).[2]

Klima

Rozprostírá se v mírném kontinentálním pásu s průměrnou roční teplotou vzduchu 1 °C. Ročně zde naprší průměrně 603,2 mm srážek. Klima rezervace se vyznačuje velkými výkyvy teploty, mírnými léty a zasněženými zimami.[3] Vegetační období je zde dlouhé asi 141 dní.

Visimská oblast se nachází v ekoregionu Uralské horské tundry a tajgy.

Flora a fauna
Hora Starý kámen (Старик-камень)

V oblasti se vyskytují převážně jehličnaté jedlovo-smrkové lesy, přičemž celkově je zalesněno 86 %. Dále zde hojně rostou borovice, břízy, osiky a sibiřské borovice. V nižších nadmořských výškách (350 až 450 m n. m.) jsou rozvinuty bažinaté smrkové a břízové lesy.

Fauna rezervace se nijak neodlišuje od jiných tajg ve středním Uralu, žije zde například los, vlk, medvěd, králík, bobr, kuna, mustela, lasice, rejsek a další hlodavci. Celkem je zde napočítáno 435 druhů cévnatých rostlin[4], 185 druhů ptáků (z toho 125 hnízdících)[4] a 48 druhů savců.[5]

Velké škody na území napáchaly velké bouře v roce 1995 a lesní požáry v letech 1998 a 2010. Ty nechaly nedotčených jen 15 čtverečních kilometrů z celkových 335.

Přístupnost

Visimská rezervace je se svou IUCN kategorií Ia pro veřejnost většinou uzavřena. Výzkumníci si však mohou návštěvu oblasti domluvit s vedením parku. V současnosti jsou ve výstavbě tři turistické trasy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visim Nature Reserve na anglické Wikipedii.

  1. Висимский заповедник > Висимский Государственный Биосферный Заповедник. web.archive.org [online]. 2016-02-13 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online.
  2. Nature Reserve (Zapovednik) Vishersky. www.rusnature.info [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
  3. World Maps of the Köppen-Geiger Climate Classification | Data Catalog. datacatalog.worldbank.org [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
  4. Висимский государственный природный биосферный заповедник ● Каталог ООПТ ● Особо Охраняемые Природные Территории (ООПТ). web.archive.org [online]. 2016-02-13 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online.
  5. Commission of the Russian Federation for UNESCO. web.archive.org [online]. 2016-04-03 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.