Vilová kolonie na Barrandově

Ing. Havel s arch. Urbanem stanovili pro další výstavbu závazné stavební podmínky obsahující celkem 14 bodů.

Každému pozemku byla podle výměrové tabulky přidělena přípustná zastavitelná plocha. Všechny parcely měly nabízet vyhlídku a vily musely být situovány tak, aby si vzájemně vyhlídky nepřekrývaly. Proluky mezi sousedícími domy musely měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Stavby měly stát nejméně šest metrů od hranice parcely a jejich předzahrádky u silnic měly mít šířku nejméně 5 metrů. Rodinné domy měly být izolované, obklopené zahradou a nesměly mít jakákoli dvorní křídla a zahradní či dvorní stavby. Jednotlivé domy směly být pouze jednopatrové bez podkroví, suterén směl být vybudován pouze pokud vyplynul z přirozeného terénu. Sklepní prostory směly být užívány výhradně jako sklepy, nikoli jako dílny nebo byty. Garáž musela být součástí půdorysu domu a její výměra byla počítána do stanovené maximální plochy. Pokud nebylo možné zřídit vjezd do garáže kvůli okolnímu terénu, byla povolena výjimka pro stavbu garáže mimo dům a její zastavěná plocha v tom případě nesměla přesáhnout 40 m². Ploty do ulice měly mít nízké podezdívky z trvanlivého materiálu a ze stejného materiálu pak měly být postaveny i jeho sloupky. Mezi sloupky se měl nacházet natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům měly být také průhledné buď z drátovéhu pletiva nebo z tyček, plné zdi nebo prkenné hradby byly nepřípustné. Střechy musely být ploché, v případě skloněných musely být pokryty výhradně krytinou z červeného páleného hliněného materiálu.[3]

Druhá etapa

Druhá etapa výstavby zahrnovala zástavbu pozemků v západní a severní části ulice Barrandovská a úpravu části pozemků v okolí budoucí hlavní třídy Na Habrové (Lumiérů), kterou navrhl arch. Urban jako širokou vyhlídkovou alej městského typu. Zde řadové rodinné vily doplňovaly domy činžovní a architektonická dominanta filmových ateliérů na západním konci. Nerealizovaná zůstala budova svobodárny pro mladé typu YMCA.[3]

Třetí etapa

Třetí etapa výstavby pokračovala obytnou zástavbou smíšeného typu na východním konci ulice Na Habrové včetně malého kruhového náměstí. Jako protiváha Domu mládeže na severním konci třídy byla plánována výstavba hotelu a centra služeb; toto včetně východního náměstí nebylo realizováno. V této etapě byly také zastavěny pozemky v části směrem do údolí Vltavy a k Malé Chuchli, určené pro rozlehlé vily ve velkých zahradách.[3]

Poté, co se ing. Havel rozhodl stavět domy ne ze dřeva, ale v moderním funkcionalistickém stylu, hledal vhodný stavební materiál. Stylová a materiálová jednota zůstala pak jedním ze zásadních požadavků. Běžné stavivo, jakým jsou pálené cihly, mu nevyhovovalo, protože mokré technologické procesy vyžadovaly pauzy na vysychání a to výstavbu prodlužovalo. Získal kontakt na vedoucího technika švédské firmy ze Stockholmu ing. Erika Ivara Lindmanna. Firma vyráběla nový porézní materiál z cementu a takzvané umělé pemzy – pěnový beton neboli lindbeton. Umělá pemza vznikala zahřátím cihlářské hlíny na teplotu 1350 °C a jejím následným ochlazením. Směs této drcené umělé pemzy, písku a cementu pak tvořila porézní beton, který dobře vysychal. Z tohoto betonu se pak vyráběly tvárnice nebo se využíval při betonáži. Lindmann také zkoumal, zda je možné jej vyztužit železem. Vhodný druh cihlářské hlíny našli na pozemku s hliništěm v Litovicích u Prahy. Ing. Lindmann zde postavil pec a otevřel jámu pro těžbu cihlářské hlíny. Lindbeton se zde začal vyrábět v polovině roku 1928, kvůli válečnému stavu ve 40. letech 20. století byla pec uzavřena a výroba ukončena.[3]

V době vzniku vilové osady založil okruh přátel Barrandova vedený paní Zdeňkou Pospíšilovou, manželkou guvernéra Národní banky, parkově upravené místo severně od Barrandovských teras nazvané „Háj vzpomínek“. Místo bylo osazováno břízami, jasany, jeřáby a jinými stromy, které nesly jméno osoby blízké dárci stromu. První část háje se nacházela u parkové cesty vedoucí k Terasám a byla věnována památce chirurga profesora Rudolfa Jedličky, poslední část háje památce JUDr. Vladimíra Škardy a prostřední část s růžovým paloučkem jako vzpomínka na spoluzakladatelku parku paní Zdeňku Pospíšilovou.[6] Nejsevernější část skalnatého ostrohu porostlého zelení, která je součástí národní přírodní památky Barrandovské skály, je stále na mapách označována jako Háj profesora Jedličky (parcely 613, 614 a 1752 v katastrálním území Hlubočepy). Jsou tu patrné zbytky někdejší parkové úpravy; v roce 1988 zde vznikl Pomník obětem druhé světové války jako náhrada za četné drobné pomníčky a památníčky, které původně byly v okolí zasaženém rozsáhlými stavebními pracemi umístěny.

Miloš Bondy, Bugatti T35B, závod do vrchu Barrandov (1931)

Byla postavena nová silnice z Hlubočep a k Barrandovským ateliérům. Ta se stala v roce 1931 místem závodu automobilů do vrchu Barrandov (2,1 km), kterou uspořádal Motor Klub Vysokoškolského sportu.[7] Závod se konal počátkem prázdnin 12. července. Miloš Bondy na Bugatti 35B zvítězil v kategorii závodních vozů do 2000 ccm a současně se stal vítězem kategorie automobilů v čase 1:48,93 min.[8]

Walter PN (1932), autobus pro soukromou linku na Barrandov

Václav Havel zahájil jednání s Elektrickými podniky hlavního města Prahy, které provozovaly i autobusovou dopravu, o zřízení autobusové linky z města kolem Barrandovských teras k Barrandovským ateliérům. Mnoho pochopení u Elektrických podniků nenašel, proto se rozhodl provozovat soukromou autobusovou linku. V období od 1. dubna 1932 do konce března 1933 byla v provozu autobusová linka, jejíž náklady hradili dle smlouvy bratři Václav a Miloš Havlovi na straně jedné a Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory na straně druhé. Továrna Walter poskytla speciálně upravené autobusy Walter PN.[9] Nová linka získala značnou oblibu, a proto byla Elektrickými podniky k 31. lednu 1933 zavedena městská autobusová linka S v trase Václavské náměstí – Barrandov. Tato linka byla v provozu až do všeobecné mobilizace a k datu 24. září 1938 byla zrušena. Když skončilo omezení dopravy způsobené mobilizací, linka S na Barrandov byla od 26. ledna 1939 obnovena, ale zůstala zkrácena o vnitroměstský úsek do trasy Hlubočepy – Barrandov.[10] Na přelomu let 1951 a 1952 byla tato linka přečíslována na č. 105, pod kterým jezdí na okružní trase Smíchovské nádraží – Filmové ateliéry do současnosti.[11]

• DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7.
• HAMOUZOVÁ, Iveta. Zahradní město Barrandov. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.. Dostupné online.
• HAVEL, Václav Maria; HELLER, Jan M., ed.; HÁJEK, Pavel, ed. Mé vzpomínky. První úplné vydání. vyd. Praha: Knihovna Václava Havla. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 10, 2018. 914 s. ISBN 978-80-87490-97-6.
• LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8.
• PODZEMSKÝ, Alois. Novodobá pražská architektura 1925-1938. Praha: Fr. Ziegner, 1947. 83 s. S. 8–16.
• SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
• VEVERKA, Přemysl. Slavné stavby Prahy 5. Praha: Foibos, 2005. 223 s. ISBN 80-903661-3-9.
• VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online.
• VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6.
• Bidlas, Vladimír - Rodinná kronika aneb něco o tom, co bylo dříve a co potom. 341 s. (Součástí je Sborník S[polku] A[kademikové] S[míchovští] : 1894-1934 : Na oslavu čtyřicetiletého trvání). Strojopis. Bibliografie dějin Českých zemí. Historický ústav AV ČR, 1999. Dostupné online.

• Barrandov Studio
• Barrandovské terasy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vilová kolonie na Barrandově na Wikimedia Commons
• Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), listy č. 65 a 56. Městská knihovna v Praze.
• Geoportál Praha. Archiv leteckých snímků (ortofotomap) hl. m. Prahy Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.
• Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
• Barrandov.org – Spolek na ochranu (starého) Barrandova. Příběhy barrandovských domů. 25.4.2016.
• Prázdné domy. Databáze domů s historií. 2017-2019.
• Z metropole: Vily Barrandov. Česká televize, 30.3.2019. ČT1. Ivysílání.
• Inventáře Archivu hlavního města Prahy. Marek Lašťovka, Petra Vokáčová, Praha 2007. Ústřední národní výbor Hlavního města Prahy – Referát pro národní správu majetku a následující agendy 1945-1949 (1969).