Jaromír Krejcar

Jaromír Krejcar (25. července 1895 Hundsheim5. října 1950 Londýn) byl architekt, návrhář nábytku, výtvarník, vysokoškolský profesor, vydavatel a teoretik. S první ženou Jiřinou Buckovou měli syna Jaromíra. S druhou ženou Milenou Jesenskou měli dceru Janu – „Honzu“. Třetí a poslední ženou byla Riva Krejcar.

Jaromír Krejcar
Narození25. července 1895
Hundsheim
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. října 1950 (ve věku 55 let)
Londýn
Spojené království Spojené království
Povoláníarchitekt, pedagog, designér, urbanista, grafik, typograf, redaktor a architektonický teoretik
Choť
  • Jiřina Bucková 1. manželka
  • Milena Jesenská 2. manželka
  • Riva Krejcar 3. manželka
Děti
Příbuzní
  • Jaromír Krejcar (nar.1950) vnuk
  • Jan Krejcar (nar.1965) vnuk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Vyučil se zedníkem, vystudoval pražskou Průmyslovou školu stavební, pracoval jako stavbyvedoucí a vystudoval architekturu u profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění (AVU, 191821). Po dvou letech u Josefa Gočára se v roce 1923 osamostatnil.

Od 20. let minulého století rozhodný zastupitel funkcionalismu a purismu proti tehdy stále ještě přežívajícímu historismu a dekorativismu. Reprezentoval Bauhaus v Československu. Zakladatel Klubu za novou Prahu, člen Sdružení architektů, Levé fronty, Svazu socialistických architektů a Devětsilu (1922).

Okouzlen komunismem krátce pracoval v Moskvě (193435), vzápětí se rozčarován vrátil a ukončil kontakty s levicí kolem Karla Teigeho.

V roce 1937 získal dvě Velké ceny a Zlatou medaili za architekturu na mezinárodní výstavě v Paříži. Jeho československý pavilon (spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a Ladislavem Sutnarem) reprezentoval jednu z nejvyspělejších průmyslových zemí světa. Jedna z prvních staveb avantgardní architektury – ocel, sklo, světlo – vznikající těsně před válkou, na kterou navázal až high-tech v 60. letech minulého století.

V prvním válečném exilu žil a pracoval v Londýně. Krátce profesorem (194648) na VUT v Brně. Opět odešel do exilu po puči v únoru 1948 a vyučoval na tamější renomované škole architektury Architectural Association (AA). Zemřel 5. října 1950[1][2] ve věku 55 let na krevní sraženinu při zápalu plic v University College Hospital.

Dílo

Stavby
Sanatorium Machnáč v Trenčianskych Teplicích, jedna z Krejcarových nejznámejších staveb
  • vila Vladislava Vančury, Zbraslav u Prahy, 1923
  • činžovní dům, Domažlická ul., Praha-Žižkov, 1923–24, spolu s Kamilem Roškotem
  • Olympic, obchodní, kancelářský a bytový dům, Spálená čp. 75, Praha, 1924–27
  • vila, Nad olšinami 4, Praha-Strašnice, 1926
  • Gibiánova vila, Charlese de Gaulla 2, Praha-Bubeneč, 1927–29
  • Jednota soukromých úředníků, kancelářský dům, Praha-Vinohrady, 1930–31 (projekt 1927)
  • sanatorium Machnáč, Trenčianské Teplice, 1929–32
  • Strakonice, regulační plán, 1930
  • projekt přestavby pražské dopravní sítě, 1931, spolu s J. Špalkem
  • Československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě, Paříž, 1937, spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a L. Sutnarem
  • rodinný dům, Nad koupadly, Praha-Hodkovičky, 1939
Projekty a návrhy
  • velkotržnice, Praha-Žižkov, 1921
  • studentské koleje, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1923
  • Úrazová dělnická pojišťovna, Praha, 1924
  • Akademické náměstí, soutěžní návrh, Brno, 1925
  • vládního centrum na Letné, Praha, 1928
  • stadióny v Braníku a na Letné, Praha
  • léčebný dům, Karlovy Vary, soutěžní návrh, 1930
  • komplex škol, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1931
  • léčebný dům, soutěžní návrh, Poděbrady, 1931
  • sanatorium, Starý Smokovec, 1932
  • sanatorium, Vyšné Hágy, 1932

Odkazy

Reference

Literatura

  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 246, 341, 418–9, 519

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.