Viliam Thurzo
Viliam Thurzo (13. listopadu 1912 Komárno – 2. března 1984 Bratislava) byl slovenský lékař, onkolog a cytopatolog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, akademik SAV i ČSAV, laureát Státní ceny Klementa Gottwalda. Zabýval se zejména výzkumem národorotvorných virů (onkovirologií).
Prof. MUDr. Viliam Thurzo, DrSc., dr. h. c. | |
---|---|
Narození | 13. listopadu 1912 Komárno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 2. března 1984 (ve věku 71 let) Bratislava Československo |
Národnost | slovenská |
Alma mater | Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
Povolání | lékař, vysokoškolský pedagog |
Zaměstnavatel | Ústav experimentální onkologie SAV |
Ocenění | Řád práce (1972) Státní cena Klementa Gottwalda (1973) Řád republiky (1982) |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodil se 13. listopadu 1912 v Komárně v levicově orientované rodině; jeho otec bojoval na straně Maďarské republiky rad a po potlačení revoluce mu hrozila smrt zastřelením.[1] V roce 1925 se s rodiči přestěhoval do Banské Bystrice; na tamním gymnáziu v roce 1932 maturoval a začal studovat medicínu na Komenského univerzitě.[1] V tomtéž roce vstoupil do Komunistické strany Československa. O tři roky později (1935) se stal předsedou Spolku socialistických akademiků v Bratislavě.[2]
Po ukončení studia v roce 1940 (MUDr.) nastoupil jako mladý lékař do tatranského sanatoria, kde se zakrátko stal přednostou klinické laboratoře.[2] Zapojil se do protifašistického odboje a do přípravy Slovenského národního povstání; po jeho potlačení přešel do ilegality.[1] Od 7. února 1945 do 18. září 1945 byl členem Sboru pověřenců, výkonného orgánu Slovenské národní rady, a zastával v něm post pověřence pro zdravotnictví.[3]
V roce 1946 založil Ústav pro výzkum a léčení nádorů, který byl později přetvořen na Ústav experimentální onkologie SAV. Ředitelem tohoto ústavu byl od roku 1946 až do roku 1982.[4] Z původní azylové nemocnice pro pacienty s pokročilými formami rakoviny začal budovat moderní experimentálně klinický komplex. Stal ze zakladatelem experimentální onkologie na Slovensku. Z jeho iniciativy byla ustavena samostatná katedra onkologie, radiologie a nukleární medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě[2] a Thurzo byl dlouhá léta jejím vedoucím.[5]
Jako jeden z prvních ve střední Evropě rozpracoval koncepci nádorové virologie a inicioval výzkum onkogenních (rakovinotvorných) virů.[6] Pod jeho vedením se zrodil objev viru B 77 (Bratislava 77), který způsobuje zhoubné bujení sarkomového typu u ptáků.[1] Za tento objev obdržel Thurzo a jeho dvě spolupracovnice v roce 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda.[7] Stal se členem Slovenské akademie věd (1953 člen korespondent, 1975 akademik) i Československé akademie věd (1973 člen korespondent, 1977 akademik). V roce 1978 byl zvolen zahraničním členem Akademie věd Německé demokratické republiky.[4] Čestné členství mu udělily Bulharská a Maďarská onkologická společnost.[5] Téměř třicet let byl hlavním redaktorem mezinárodního odborného onkologického časopisu Neoplasma.[2] Působil i jako expert Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro zhoubné nádory.[1]
Angažoval se v mírovém hnutí. Byl předsedou Slovenské mírové rady a místopředsedou Československého mírového výboru. V roce 1977 se stal členem předsednictva Světové rady míru.[5] a byl též členem Pugwashského výboru.[1]
Viliam Thurzo zemřel po dlouhé těžké nemoci dne 2. března 1984 v Bratislavě.[8][5]
Dílo
Publikoval více než devadesát původních vědeckých prací v československých a mezinárodních odborných časopisech.[5] Knižně:
- Rakovina a boj proti něj (1953)
- Úvod do onkológie (s kolektivem, 1972)
- Základy onkológie (s kolektivem, 1978)
Ocenění
- Řád Slovenského národního povstání I. stupně (1945)[2]
- Řád práce (1972)[4]
- Státní cena Klementa Gottwalda (1973)[4]
- Lékařská fakulta Uppsalské univerzity mu v roce 1977 udělila čestný doktorát (dr. h. c.)[9][5]
- Plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo (stříbrná, 1977)[10]
- Řád Vítězného února (1978)[4]
- Řád republiky (1982)[4]
Odkazy
Reference
- ZACHAR, Jozef. Za akademikem Viliamem Thurzem. Rudé právo. 10. 3. 1984, roč. 64, čís. 60, s. 2. Dostupné online.
- ŠIMKOVIČ, Dušan. Sedemdesiate narodeniny akademika Viliama Thurzu. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1983, roč. 62, čís. 1, s. 24. Dostupné online. (slovensky)
- BUCHVALDEK, Miroslav, et al. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. 714 s. S. 623–624.
- Malá československá encyklopedie. Díl 6., Š–Ž. Praha: Academia, 1987. 928 s. cnb000125650. Heslo „Viliam Thurzo", s. 207.
- Zemřel akademik V. Thurzo. Rudé právo. 3. 3. 1984, roč. 64, čís. 54, s. 1–2. Dostupné online.
- ŘÍMAN, J. К šedesátým narozeninám Viliama Thurza. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1972, roč. 51, čís. 10, s. 314. Dostupné online.
- Vyznamenání k 1. máji. Státní ceny Klementa Gottwalda. Rudé právo. 30. 4. 1973, roč. 53, čís. 101, s. 2. Dostupné online.
- ŠIMKOVIČ, Dušan. Zomrel akademik Viliam Thurzo. Vesmír, přírodovědecký časopis Československé akademie věd. 1984, roč. 63, čís. 5, s. 156. Dostupné online. (slovensky)
- Seznam čestných doktorů Lékařské fakulty Uppsalské univerzity [online]. Uppsalská univerzita (webové stránky) [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. (švédsky)
- Seznam nositelů plakety Za zásluhy o vědu a lidstvo [online]. Masarykův ústav a Archiv AV ČR (webové stránky) [cit. 2022-02-25]. Dostupné online.
Literatura
- HAJKO, Vladimír, ed. Encyklopédia Slovenska. Díl 6., T–Ž. Bratislava: Veda, 1982. 774 s. Heslo „Viliam Thurzo". (slovensky)
- MINÁČ, Vladimír, ed. Slovenský biografický slovník: od roku 833 do roku 1990. Díl 6., T–Ž. Martin: Matica slovenská, 1994. 659 s. ISBN 80-7090-111-X. Heslo „Viliam Thurzo". (slovensky)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viliam Thurzo