Josef Říman

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1955 získal titul kandidát věd, roku 1967 docent lékařské chemie a biochemie a roku 1982 profesor biochemie.[2]

K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda Československé akademie věd.[3] Od roku 1973 v ní působil jako člen-korespondent, od roku 1977 jako akademik. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově, přednášel na Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1975 byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky ČSAV. V ČSAV zastával v letech 1978–1980 post vědeckého sekretáře, v letech 1981–1985 místopředsedy a od roku 1986 předsedy ČSAV. V roce 1969 a znovu roku 1978 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. V roce 1979 mu byla udělena Státní cena SSSR a roku 1983 Řád práce.[2][4] V roce 2017 vyšly jeho paměti.[5]

XVI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, XVII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ.[4]

Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 7 - Praha 8). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7]

Ve vědeckých kruzích byl znám především jako průkopník studia onkogenních virů a molekulárních mechanismů základních buněčných genetických procesů. V těchto oborech se se svými spolupracovníky kolem roku 1970 pohyboval na světové špičce a měl blízko k tematice, která byla později odměněna Nobelovou cenou.[8] V roce 1991 skončil ve funkci ředitele ústavu, odešel zpět do laboratoře a tam ještě 15 let spolu s jedinou laborantkou pracoval na výzkumu nádorových buněk – za toto období napsal 12 dobrých vědeckých publikací.[8]