Vendelín Grünwald

Studoval gymnázium a filozofii v Praze, odkud přešel na právnickou fakultu do Vídně. Získal tam titul doktora práv a nastoupil do advokátní kanceláře dr. Mühlfelda. Rovněž působil jako soukromý vychovatel u hraběte Harracha. Ve Vídni se Grünwald také zapojil do činnosti českých vlasteneckých organizací. Stal se nejprve vedoucím českoslovanského klubu a v roce 1848 předsedou česko-moravsko-slezského spolku, jehož cílem bylo informovat slovanské obyvatelstvo ve Vídni o politických otázkách.

Když byla v roce 1848 povolena školní výuka v češtině, vrátil se Grünwald do Prahy a přijal místo docenta občanského zákoníku s českým vyučovacím jazykem na právnické fakultě v Praze. Byl úspěšný a oblíbený, ale z politických důvodů jej v době Bachova absolutismu odmítli jmenovat profesorem. Vzdal se proto učitelského místa a otevřel si roku 1854 advokátní kancelář v Českých Budějovicích.

V doplňovacích volbách v dubnu 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou.[4] Nahradil Antona Forgácha, který byl v předchozích řádných zemských volbách v roce 1861 zvolen ve dvou obvodech a v tomto mandát nepřijal.[5] Grünwald zde potom uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867[6] a zemských volbách v březnu 1867.[7] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž odmítali aktivně vykonávat své mandáty. Grünwald byl proto zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[9] Manifestačně byl znovu zvolen v září 1869.[10] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Pasivní rezistence pokračovala, takže mandát opakovaně ztrácel a byl znovu formálně volen. Takto uspěl v doplňovacích volbách roku 1873,[13] doplňovacích volbách roku 1874,[14] doplňovacích volbách roku 1875[15] a doplňovacích volbách roku 1876.[16] Po řádných zemských volbách v roce 1878 již mandát aktivně převzal.[17] Během funkčního období sněmu krátce rezignoval, ale roku 1881 byl ve volbách opětovně potvrzen za poslance.[18] V zemských volbách v roce 1883 usedl na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Budějovice.[19] Poslancem byl do své smrti roku 1885.

Patřil k Národní straně (staročeské).[20] V dobovém českém tisku byl líčen jako žádaný člen výborů a komisí, kde využíval své vzdělání, zkušenosti i řečnickou obratnost.

V roce 1861 se rovněž stal i poslancem Říšské rady (kurie městská, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou). Na mandát poslance ve Vídni rezignoval dopisem 15. května 1863. Znovu se na Říšskou radu dostal v roce 1871 (kurie venkovských obcí v Čechách), ale v rámci odporu českých, národovecky orientovaných politiků proti nenaplnění českých státoprávních aspirací mandát nepřevzal, až byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Teprve po obratu v politice české (staročeské) Národní strany v roce 1873 se aktivně zapojil do celorakouského (předlitavského) parlamentního života. Křeslo v Říšské radě získal v přímých volbách do Říšské rady roku 1879 (za městskou kurii, obvod Třeboň, Jindřichův Hradec). Poslancem byl až do rezignace oznámené na schůzi 4. prosince 1883.[21]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[22]

V Českých Budějovicích společně s biskupem Jirsíkem prosadil otevření gymnázia. Byl významným národním buditelem v jižních Čechách, se zásluhami o podporu vzdělání a posílení českých zájmů na regionální úrovni. V letech 1862–1883 byl předsedou českého kulturně osvětového a politického spolku Beseda českobudějovická.[23] V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice Grünwaldova.

Je pohřben na vyšehradském hřbitově.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vendelín Grünwald na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vendelín Grünwald
• Dr. Vendelín Grünwald. Světozor. 5. 1868, roč. 2, čís. 20, s. 197 – 199. Dostupné online.

• Dr. Vendelín Grünwald. Zlatá Praha. 6. 1885, roč. 2, čís. 25, s. 354. Dostupné online.