Anton Forgách
Anton Forgách (6. března 1819 – 2. dubna 1885 obec Halič) byl rakouský vysoký státní úředník a politik, v 2. polovině 19. století místodržící Moravy a později místodržící Čech, krátce i poslanec Českého zemského sněmu, po rakousko-uherském vyrovnání aktivní v uherské politice.
Anton Forgách | |
---|---|
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1862 | |
Panovník | František Josef I. |
2. moravský místodržitel | |
Ve funkci: 1860 – 1860 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Leopold Lažanský z Bukové |
Nástupce | Gustav Ignác Chorinský |
2. český místodržitel | |
Ve funkci: 27. listopadu 1860 – 1861 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Karl Mecséry |
Nástupce | Ernst von Kellersperg (pověřen správou) |
Narození | 6. března 1819 |
Úmrtí | 2. dubna 1885 Halič Rakousko-Uhersko |
Ocenění | Čestné občanství města Hradce Králové |
Commons | Anton Forgách |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Od roku 1838 působil jako státní úředník,[1] nejprve v uherské dvorské kanceláři, od roku 1842 byl prezidentem dikasteria v Rijece, od roku 1848 notářem u dvora. V roce 1848 působil v invazní armádě Ivana Fjodoroviče Paskieviče, která rozdrtila povstání během revoluce v Uhersku.[2] V 50. letech pak vykonával funkci komisaře (hlavný dištriktuálny župan[3]) v jednom z distriktů, na které bylo pacifikované Uhersko rozděleno (v roce 1849 v Prešpurku, pak od roku 1851 v Košicích[1]). Za přijetí tohoto postu byl v řadách maďarské politické reprezentace silně kritizován.[4] V roce 1859 se stal sekčním šéfem na rakouském ministerstvu vnitra.[2]
V letech 1853–1859 byl zástupcem místodržícího v Čechách.[5] Roku 1860 se stal místodržícím (nejvyšším představitelem státní správy) na Moravě,[2] a od 27. listopadu 1860[1] do roku 1861 tuto funkci zastával v Čechách.[6]
V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen do Českého zemského sněmu. Mandát získal paralelně ve dvou obvodech v kurii městské: obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou (tam jako nezávislý český kandidát) a obvod Praha-Malá Strana (tam podporován českou stranou).[7] Ve volbách na Malé Straně získal podporu českého volebního výboru, který proti němu nenasadil vlastního českého kandidáta.[8] Šlo o jediný případ, kdy česká politická reprezentace ustoupila ze svého odmítavého postoje ke kandidaturám státních úředníků do sněmu.[9] Mandát nakonec přijal v tomto obvodu, tedy Praha-Malá Strana.[10] Slavnostně pak coby místodržící zahájil historicky první schůzi sněmu.[11][12] Na poslanecký mandát na sněmu rezignoval v září 1862.[13]
V letech 1861–1864 vedl uherskou dvorní kancelář.[6] Na podzim 1865 ho císař jmenovan županem Novohradské župy, tedy v regionu, kde měl svůj rodový statek.[1] Po rakousko-uherském vyrovnání byl aktivní v uherské politice. Přiklonil se k liberální straně Ference Deáka.[2]
Reference
- Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (německy)
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Forgách, Anton Gf. (1819-1885), Politiker, s. 336. (německy)
- KOŠICKÉ KRONIKY [online]. cassovia.sk [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (slovensky)
- Politické state a prejavy [online]. zlatyfond.sme.sk [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (slovensky)
- Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 672. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- Česká společnost 1848–1918. 672
- Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086915&picp=&it=&s=djvu
- Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086914&picp=&idpi=8401840
- KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 107. (česky)
- Die Presse, 16. 3. 1862, s. 3.
- Česká společnost 1848–1918. 166
- Obrazy maršálků zemského sněmu nově zdobí prostory sněmovny [online]. zpravy.ihned.cz [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (česky)
- Das Vaterland, 28. 9. 1862, s. 2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Forgách na Wikimedia Commons