Velký blondýn s černou botou

Velký blondýn s černou botou (francouzsky Le Grand Blond avec une chaussure noire) je francouzský komediální film režiséra Yvese Roberta z roku 1972 s Pierrem Richardem v hlavní roli. Na tento snímek navazuje film Návrat velkého blondýna z roku 1974. Remake tohoto filmu byl natočen roku 1985 ve Spojených státech amerických pod jménem Muž s červenou botou.

Velký blondýn s černou botou
Pierre Richard hrál hlavního hrdinu filmu
Základní informace
Původní názevLe Grand Blond avec une chaussure noire
Země původuFrancie Francie
Jazykfrancouzština
Délka91 min
Žánryšpionážní film
fraška
filmová komedie
kriminální film
ScénářFrancis Veber
Yves Robert
RežieYves Robert
Obsazení a filmový štáb
Hlavní rolePierre Richard
Bernard Blier
Jean Rochefort
Mireille Darcová
Jean Carmet
 více na Wikidatech
ProdukceAlain Poiré
Yves Robert
HudbaVladimir Cosma
KameraRené Mathelin
StřihGhislaine Desjonquères
Výroba a distribuce
Premiéra 9. prosince 1972[1]
červen 1973[p 1]
30. srpna 1973
3. září 1973
Říjen 1973
16. listopadu 1973
14. prosince 1973
14. listopadu 1974
Produkční společnostGaumont Film Company
DistribuceGaumont Film Company
Tržby$ 3 500 000
Předchozí a následující díl
Návrat velkého blondýna
Velký blondýn s černou botou na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Uvnitř francouzských tajných služeb vypukl mocenský boj. Šéf výzvědné služby Louis Toulouse ví, že se ho jeho zástupce plukovník Bernard Milan snaží ze všech sil zkompromitovat a nastoupit na jeho místo. Odposlouchává jeho telefony, připravuje podrazy. A tak vznikne v hlavě šéfa plán: na letišti v Orly vyberou jeho spolupracovníci náhodného člověka, kterého budou vydávat za významného agenta ze Spojených států amerických. Bude sloužit jako návnada, na kterou se chytí plukovník Milan a zničí sebe i svou kliku.

Druhý den dopoledne se na letištních schodech objevuje muž, který má rozčepýřené blond vlasy, jednu botu černou a druhou hnědou a pod paží pouzdro s houslemi. Je to roztržitý a nic netušící houslista François Perrin, který se vrací z koncertu v Mnichově. Milan se svými lidmi však opravdu uvěří, že jde o významného agenta s tajným posláním a začne ho sledovat.

Velký blondýn bezděky zmaří i nejrafinovanější léčky Milana a jeho skupiny. Do už tak zamotané situace se připlete ještě Françoisova milenka Paullete a její manžel, Françoisův přítel Maurice. Ani Christiana, jedna z nejlepších Milanových spolupracovnic, z Françoise nic nevytáhla a nakonec se do něj zamilovala.

Bezelstnost Velkého blondýna přivedla plukovníka Milana do záhuby, čímž se plukovník Toulouse zbavil svého nepohodlného náměstka.

Film končí taktéž na letišti v Orly, když před sebou Perrin tlačí zavazadelní vozík s velkou truhlou Louis Vuitton. Christiana je uvnitř. Jejich cílem je Rio de Janeiro.

Obsazení

Pierre Richard François Perrin
Bernard Blier Plukovník Bernard Milan
Jean Rochefort Plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse
Mireille Darcová Christiana
Jean Carmet Maurice Lefebvre
Colette Castel Paulette Lefebvre
Paul Le Person Perrache
Tania Balachova Matka Louise Toulouse
Jean Obé Botrel
Robert Castel Georghiu
Jean Saudray Poucet
Maurice Barrier Chaperon
Roger Caccia Pan Boudart
Arlette Balkis Paní Boudartová
Robert Dalban falešný doručovatel
Yves Robert dirigent

Ocenění

Film získal Stříbrného medvěda na 23. Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v kategorii Nejlepší zahraniční film a také byl nominován na Zlatého medvěda.

Zajímavosti

  • Pierre Richard zde poprvé vystupuje jako François Perrin. Stejně se jmenuje ještě ve čtyřech filmech, jmenovitě Návrat velkého blondýna (1974), Všechno uvidíme (1976), Hračka (1976) a Kopyto (1981).[2]
  • Scenárista Francis Veber pojmenovával své postavy podle známých měst (Toulouse, Milan, lyonská čtvrť Perrache atd.), aby tak předešel podobnosti se skutečnými osobami.[3]
  • Úvodní titulky jsou zobrazeny na různých hracích kartách. „Magicky“ se mění, když kouzelníkova ruka manipuluje s kartami a otáčí je.[4]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.