Valéry Giscard d'Estaing

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destén, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926 Koblenz2. prosince 2020 Authon, Loir-et-Cher)[1] byl francouzský politik, úřadující jako dvacátý prezident Francouzské republiky mezi lety 19741981.

Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d'Estaing (1975)
20. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
27. května 1974  21. května 1981
PředchůdceGeorges Pompidou
NástupceFrançois Mitterrand
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie pro francouzskou demokracii
Independent Republicans

Narození2. února 1926
Koblenz
Úmrtí2. prosince 2020 (ve věku 94 let)
Authon
Místo pohřbeníAuthon (47°38′45″ s. š., 0°53′37″ v. d.)
ChoťAnne-Aymone Giscard d'Estaing (od 1952)
RodičeEdmond Giscard d'Estaing a May Bardouxová
DětiLouis Giscard d'Estaing
Valerie-Anne Giscard d'Estaing
Henri Giscard d'Estaing
Jacinte Giscard d'Estaing
PříbuzníOlivier Giscard d'Estaing a Sylvie Giscard d'Estaing (sourozenci)
Alma materÉcole Nationale d'Administration (1949–1951)
École polytechnique
Lyceum Ludvíka Velkého
Lycée Janson de Sailly
Profesestátník, úředník a politik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (1962)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (1963)
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1973)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975)
 více na Wikidatech
Podpis
CommonsValéry Giscard d'Estaing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

Zemřel 2. prosince 2020 na následky nemoci covid-19.[2]

Politická kariéra

V letech 1952–1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

Prezident

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973–1974 a 1979–1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působení

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989–1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

Giulio Andreotti, Takeo Fukuda, Jimmy Carter, Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing. Schůzka G7, Bonn 1978
Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.
 Valéry Giscard d'Estaing, 2010
Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.
 Valéry Giscard d'Estaing, 2011

Vyznamenání

Francouzská vyznamenání

Zahraniční vyznamenání

Odkazy

Valéry Giscard d'Estaing (2015)

Reference

  1. Zemřel prezident Giscard d'Estaing, nedoceněný francouzský Kennedy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.
  2. Valéry Giscard d'Estaing est mort "des suites du Covid" 2. prosince 2020.
  3. Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
  4. Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online.
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
  6. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
  7. Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online.
  8. https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Léopold Sédar Senghor
2003
Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce:
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.