Václav Kratochvíl (voják)

Václav Kratochvíl se narodil 24. září 1903 v Novém Veselí, okres Nové Město na Moravě.[6] Po středoškolském studiu na reálném gymnáziu v Chrudimi (1915 až 1923)[3] nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě (1923 až 1925).[3] Když byl Václav Kratochvíl v srpnu 1925 po skončení vojenských studií slavnostně vyřazen z akademie, nastoupil jako účastník kurzu (frekventant) aplikační školy dělostřelectva v Olomouci[4] a v roce 1925 byl jmenován důstojníkem dělostřelectva.[7] U dělostřeleckého pluku 12 v Užhorodě pak sloužil v letech 1926 až 1928.[4] Další dva roky (1928 až 1930) sloužil u dělostřeleckého oddílu 262 v Čemerném (na pozici 1. důstojníka baterie).[4] Následovala (v letech 1930 až 1932) účast ve vyšším jezdeckém kurzu u Vojenského jezdeckého učeliště (VJU) v Pardubicích.[4] Do Olomouce se vrátil v říjnu 1932, kdy zde sloužil u dělostřeleckého pluku 7.[4] Posluchačem Vysoké školy válečné v Praze byl pak Václav Kratochvíl v letech 1934 až 1936.[4] Od roku 1936 zastával Václav Kratochvíl různé štábní funkce na úrovni divize a sboru:[7]

• V letech 1936 až 1937 u 3. oddělení štábu 10. divize v Banské Bystrici;[4]
• od září roku 1937 u III. sboru v Brně (zde nejprve jako přidělený důstojník 3. oddělení, později 4. oddělení);[4]
• na podzim roku 1938 jako přednosta 3. oddělení III. sboru v Jihlavě.[4]

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939) byl Václav Kratochvíl od července 1939[4] převelen do řad protektorátního vládního vojska (zde vykonával funkci pobočníka velitele praporu 10 v Bučovicích).[4][7] Podobně jako valná většina bývalých vyšších důstojníků rozpuštěné prvorepublikové armády se i Václav Kratochvíl zapojil do podvratné protiněmecké činnosti v rámci členství ve vojenské ilegální domácí odbojové organizaci Obrana národa.[4][7] V odbojové organizaci Obrana národa byl začleněn do oblastního velitelství Morava-západ.[8] V době zatčení gestapem v prosinci 1940[4] měl hodnost štábní kapitán generálního štábu.[8] Dne 3. prosince 1941 byl Václav Kratochvíl odsouzen Lidovým soudem (Volksgericht) v Berlíně k trestu šesti let káznice a jednoho roku ztráty čestných občanských práv.[8] Společně s ním byli za odbojovou činnost souzeni: František Blabolil (trest smrti), Otto Francl (doživotí), Jaroslav Konopásek (5 let káznice) a Václav Lysák (trest smrti).[8] Z nacistického vězení se Václav Kratochvíl vrátil až s koncem druhé světové války.[4]

Po skončení druhé světové války pracoval krátce ve štábu V. sboru v Brně.[4] Dne 17. srpna 1945 byl povýšen do hodnosti majora.[3] Od 15. září 1945 do 15. února 1947[3] vykonával funkci náčelníka štábu 6. divize v Brně.[4] V průběhu tohoto období byl 22. října 1946 povýšen do hodnosti podplukovníka.[3] Léta 1947 až 1949 strávil Václav Kratochvíl studiem na Vojenské akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova v Moskvě.[4] Během studií v Moskvě byl dne 18. října 1948 povýšen do hodnosti plukovníka.[3] Prakticky od října roku 1949 až do července 1958 sloužil Václav Kratochvíl v různých funkcích na hlavním (generálním) štábu:[7]

• nejprve jako přednosta 1. (operačního) oddělení hlavního štábu[4][7] (od 1. října 1949 do dubna 1950);[3] (v tomto období byl ke dni 1. prosince 1949 povýšen na brigádního generála.[3])
• poté jako 1. zástupce náčelníka generálního štábu[7] a náčelník operační správy generálního štábu[4] (od dubna 1950 do 30. ledna 1952); (v tomto období byl 1. května 1950 povýšen na divisního generála[3])
• nakonec zastával (v období od 31. ledna 1952 do 28. července 1958) nejvyšší funkci tj. funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády (ta byla od 1. června 1954[3] přejmenována na lidovou) resp. náčelníka Generálního štábu Československé lidové armády (NGŠ ČSLA)[4][7][3] [p 1] (do tohoto období spadají hned dvě Kratochvílova povýšení a sice 15. dubna 1953 do hodnosti sborového generála a 12. června 1953 na generálplukovníka[3])

Během svého působení ve funkci náčelníka generálního štábu pokračoval Václav Kratochvíl v započaté výstavbě armády podle sovětského modelu a současně propagoval i její modernizaci.[7] Ze své vysoké funkce byl Václav Kratochvíl odvolán koncem července 1958 a v období od listopadu 1958 do září 1960 vykonával funkci velitele (rektora) na Vojenské akademii v Brně.[4][7][3] Definitivně opustil řady důstojníků Československé lidové armády v lednu roku 1961, kdy byl penzionován (odešel do zálohy).[4][7] Zemřel v Praze 6. listopadu 1988. [p 2] Byl jmenován Významným rodákem obce Nové Veselí.[6]

• Stehlík, Eduard. Srdce armády: Generální štáb 1919–2019. 4. upravené a rozšířené vydání. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, 2019. 127 stran; Kapitola: „Od osvobození k totalitě (1945–1989)“; Strana 69; medailonek: generálplukovník Václav KRATOCHVÍL (24. 9. 1903 – 6. 11. 1988). ISBN 978-80-7278-779-1.

• Historie Generálního štábu Armády České republiky
• Seznam náčelníků generálního štábu (Československo)
• Seznam rektorů Vojenské akademie v Brně

• Vojenský ústřední archiv Olomouc, fond Osobní spisy vojáků z povolání
• Monografie: „Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939 – 29. 2. 1940“