Otto Francl

Otto Francl se narodil 10. června 1896 v Pohořelicích v okrese Mikulov. Po vypuknutí první světové války musel narukovat do rakousko–uherské armády a byl převelen na ruskou frontu.[7] Tady dosáhl hodnosti kadeta u 40. pěšího pluku.[7] Do nepřátelského zajetí padl dne 5. června 1916 (Olyka) a do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil dne 1. března 1917 (Makarjev, Kostromsk).[7] V československých legiích na Rusi sloužil od 1. srpna 1917 a to u 6. střeleckého pluku (2. roty) v hodnosti kandidáta na praporčíka.[7] Svoji legionářskou vojenskou kariéru zakončil v hodnosti nadporučíka u 6. střeleckého pluku.[7] Formálně byl vyřazen z legionářské evidence 20. června 1920.[7] [p 1]

Po návratu do Československa se stal vojákem z povolání v prvorepublikové armádě.[1] Rok 1938 jej zastihl v činné službě v hodnosti podplukovníka ve funkci velitele praporu Stráže obrany státu (SOS) Užhorod.[1] Po 15. březnu 1939, vyhlášení protektorátu a likvidaci (rozpuštění) československé armády působil jako aktuárský ředitel.[1] [p 2] Záhy po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil (od 26. května 1939) do řad členů domácí vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (zemské velitelství, funkce velitele úderné roty).[1] Zpočátku byl jeho velitelem generál František Slunečko, později spadal velitelsky pod plukovníka generálního štábu Václava Lysáka.[1] Otto Francl se podílel na vytváření úderných oddílů v Brně a v krajích, taktéž organizoval nelegální výrobu ručních granátů zamýšlených pro pouliční boj, zabýval se shromažďováním a ukrýváním zbraní, jakož i zpravodajskou činností, při níž získával a vyhodnocoval zprávy vojenského charakteru.[1] Také rozšiřoval ilegální tiskoviny.[1] Gestapo jej zatklo v Brně 19. března 1940.[1] Lidový soud (Volksgericht) v Berlíně jej 3. prosince 1941 odsoudil za odbojovou činnost k doživotnímu trestu odnětí svobody a k doživotní ztrátě čestných občanských práv.[1] Společně s ním byli za odbojovou činnost souzeni: František Blabolil (trest smrti), Jaroslav Konopásek (5 let káznice), Václav Kratochvíl (6 let káznice) a Václav Lysák (trest smrti).[8]

Po skončení druhé světové války se Otto Francl vrátil do osvobozeného Československa 22. května 1945.[1] Byl zasažen otevřenou tuberkulózou (TBC) a i když prodělal půlroční léčení v sanatoriu Na Pleši, nebyl jeho dlouhodobý zdravotní stav trvale uspokojivý, což se později projevilo tím, že ještě v listopadu roku 1947 zůstával v domácím lékařském ošetření.[1] V roce 1946 měl již hodnost brigádního generála a funkci zatímního posádkového velitele v Brně.[1] Otto Francl je znám jako autor základní práce o Obraně národa na Moravě.[1] Za účast v první světové válce a domácím odboji za druhé světové války byl nositelem mnoha vojenských řádů a vyznamenání.[1] Zemřel 8. července 1950 ve vojenské nemocnici v Zábrdovicích.[1] Je pochován na Ústředním hřbitově města Brna, Vídeňská 96, skupina 41, řada 2, hrob číslo 105.[1]

• František Blabolil
• Jaroslav Konopásek
• Václav Kratochvíl
• Václav Lysák

• Monografie: „Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939 - 29. 2. 1940“
• „Místa zkropená krví. Kounicovy Studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940–1945“
• „Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého Hanáckého pluku“
• „Matriky, Pohořelice. Narození 1892–1906“
• „Národní výbor města Brna - Kartotéka domovského práva, Brno 1850–1948“
• Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
• Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)