Václav Žížala-Donovský

Václav Žížala-Donovský (30. srpna 1824 Praha3. června 1890 tamtéž), vl. jm. Václav Žížala, byl český novinář, spisovatel a herec. Kolem roku 1848 hrál ochotnické divadlo a účastnil se veřejného života; z politických důvodů byl opakovaně stíhán a nakonec odveden do vojska. Roku 1855 uveřejnil nepříliš úspěšný román Tři Čechové. Od 60. do poloviny 80. let pracoval v administraci časopisu Čas a později deníku Národní listy. Byl rovněž autorem článků o divadle.

Václav Žížala-Donovský
Narození30. srpna 1824
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. června 1890 (ve věku 65 let) nebo 4. června 1890 (ve věku 65 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
NárodnostČeši
Povoláníspisovatel, dramatik a novinář
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Čalouníkem, hercem a vojákem

Narodil se 30. srpna 1824 v Praze. Vyučil se čalouníkem a roku 1847 odjel do Vídně na zkušenou. O rok později odtud musel z politických důvodů uprchnout — nejprve do Břeclavi a v dubnu 1848 do Prahy.[1]

Již od počátku čtyřicátých let ho zajímalo divadlo. Hrál na ochotnických scénách v Nostické jízdárně, u Šálků na Újezdě a příležitostně i na Ovocném trhu. Roku 1849 se vydal s Prokopovou společností do Chrudimi. V roce 1850 odjel znovu do Vídně, kde mimo jiné hrál v českých představeních v Josefově. K herectví se nakrátko vrátil i v 60. letech v Mikulášském divadle v Praze.[1] Příliš se mu ale nedařilo, dopouštěl se chyb. Josef Ladislav Turnovský například vzpomínal, že někdy zapomněl v šatně dopis, který měl přinést na scénu, a musel pak improvizovat. Často se komicky přeříkával („a zapomenuv, že jsem u vás hostem, mrkavicí bych vás ruštil do tváře“).[2] Asi i proto byl nejúspěšnější v komických rolích.[1]

V roce 1853 se vrátil z Vídně do Prahy, ale brzy byl zatčen, vězněn u sv. Jiří a za trest odveden k vojsku. Sloužil nejprve v Dalmácii, později byl převelen do Itálie. V Pavii se stal šikovatelem[3] a volný čas věnoval literární činnosti.[1]

Novinářem

Roku 1859 byl propuštěn z vojska. Odjel zpátky do Prahy, kde vstoupil do administrace časopisu Čas. Od roku 1861 pracoval v téže funkci pro Národní listy.[1] V souvislosti se svým zaměstnáním byl několikrát předvolán k soudu jako svědek či dokonce obžalovaný:

  • V červnu 1862 se konal velký proces proti vydavateli Národních listů Juliovi Grégrovi kvůli několika protivládním článkům, otištěným na konci předchozího roku.[4] Donovský byl předvolán jako svědek a vypovídal, jaký je postup při zařazování článků a jejich schvalování k otištění.[5] (Grégr byl nakonec odsouzen na deset měsíců vězení a propadnutí kauce ve výši 3000 zlatých.)[6]
  • 5. října 1864 vyšel v Národních listech inzerát, v němž „Jeden za ostatní“ ostře kritizoval počínání barona Aehrenthala na svém panství v obci Přáslavice u Turnova. Podle pisatele nechal baron v 50. letech zbořit místní školu a dřevo využil pro vlastní potřebu; odstranil z přáslavského kostela zvon a daroval jej do Turnova; zanedbával údržbu kostela a v poslední době se snažil jej zbořit, aby si mohl přivlastnit s ním spojený „zádušní“ majetek.[7] Na obvinění ostře zareagoval Aehrenthalův přítel dr. Antonín Vincenc Šlechta — nejprve rovněž inzerátem[8] a následně soudní žalobou na vydavatele Eduarda Grégra, pisatele Jana Tomsu a další. Při projednávání vyšlo najevo, že rukopis nejprve přišel redaktoru Grégrovi, který jej s poznámkou „přijměte, opravte a zmírněte“ předal Donovskému; tím pro něj jako redaktora záležitost skončila, protože inzeráty jsou v odpovědnosti administrace.[9] Donovský, předvolaný jako svědek, přiznal, že dopis otiskl bez větších úprav, poněvadž jej nepovažoval za urážlivý; tím se podle názoru soudu přiznal k přestupku kladenému dosud za vinu Grégrovi.[10] Grégr poté konstatoval, že by inzerát v dané podobě určitě nezveřejnil, ale v další části své závěrečné řeči dal na obecné rovině za pravdu názorům v něm uvedeným.[11] (Spor nakonec skončil bez vyhlášení rozsudku — žaloba byla zamítnuta z důvodu opožděného podání.)[12]
  • Roku 1869 byl odsouzen za spoluvinu při otištění nevhodného inzerátu („Blaník vyjde o sv. Vácslavě…“) k pokutě 60 zlatých nebo 12 dnům ve vězení.[13]

Roku 1862 se stal členem Svatoboru.[14]

V roce 1876 těžce onemocněly jeho tři děti na spálu; zásluhou obětavé péče vinohradského lékaře dr. Hechta se ale všechny uzdravily. Donovský z vděčnosti uveřejnil tomuto lékaři v Národních listech děkovný inzerát.[15]

Počátkem roku 1879 získal ocenění od srbského výboru Červeného kříže za zásluhy při organizování sbírek na podporu jejich raněných vojáků.[16]

Závěr života

2. října 1886 oslavoval Donovský 25 let práce administrátora v Národních listech; kolegové oceňovali jeho pilnost, zkušenost a obratnost.[17] Brzy nato ale kvůli oční chorobě odešel na dvouletou dovolenou. Po návratu (r. 1888) zjistil, že svou práci už nemůže vykonávat a odešel do důchodu.[18]

3. června 1890 po 23. hodině zpozoroval výběrčí mostného, že po Řetězovém mostě rozčileně pobíhá starší muž, který se po chvíli opřel o pilíř a díval do řeky. Než se k němu ale kdokoli stačil přiblížit, přelezl přes zábradlí a skočil z mostu. Okamžitě se ho vydali hledat plavci na loďkách, ale mezitím již jeho tělo odnesl proud. Z přítomných ho nikdo neznal, ale na mostě nalezli jeho rukavice, hůl a klobouk, v němž byl rukou psaný lístek s adresou „Václav Žížala-Donovský, Slupi č. p. 1560-II.“[19] Totožnost utonulého se potvrdila následujícího dne v 8 hodin ráno, kdy jeho tělo vyplavalo u Odkolkových mlýnů na Malé Straně.[17] Později se v té souvislosti objevily informace, že sebevraždu spáchal kvůli finanční tísni.[20] Aby se zamezilo spekulacím, uvedla redakce Národních listů, že během dvouleté dovolené dostával plný plat, z pracovního poměru odešel 1. prosince 1888 na vlastní žádost a poté dostával důchod ve zhruba poloviční výši — případné finanční problémy tedy nebyly vinou bývalého zaměstnavatele.[21] Možná na jeho rozhodnutí měly vliv tragické události v rodině — roku 1887 zemřel jeho patnáctiletý syn Jaroslav[22] a 20. června 1889 i dvacetiletá dcera Anna.[23] Ze stejného místa na Řetězovém mostě během následujících dní skočili ještě další dva lidé: první z nich (číšník) utonul, šestnáctiletou dívku se podařilo zachránit.[24]

Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[25]

Dílo

Hlavní literární prací Donovského byl román Tři Čechové, který vyšel v Praze r. 1855. Nebyl příliš zdařilý, literární kritika jej zavrhla a autorovi z něho povstaly různé nepříjemnosti. Dílo ale bylo oceňováno pro svou realističnost a pravdivost v líčení českého prostředí.[1]

Později napsal novely Karbaník a rodina jeho a anonymně Z povídek Červeného Hrádku.[1]

Svůj vztah k divadlu projevil i literárně. Přispíval do časopisu Divadelní ochotník (viz např. reklamu z r. 1861) a napsal divadelní pohádku Božena Borotínská (1869).[26] V květnu a červnu 1875 vycházel v Národních listech na pokračování jeho seriál článků o dějinách českého divadla v Praze.[27]

Reference

  1. Václav Ž. Donovský. Humoristické listy. 1886-10-15, roč. 28, čís. 42, s. 352. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  2. TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. Z potulného života hereckého. Praha: J. Pospíšil, 1882. 182 s. Dostupné online. S. 137–138.
  3. Šikovatel (sergeant) byl nejvyšší poddůstojnický stupeň v pěchotě, mezi kadetem a četařem. Viz FRIEDBERG-MÍROHORSKÝ, Emanuel Salomon. Šikovatel. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. Svazek 24. S. 610.
  4. Podrobnosti viz Tiskový soud Dra. Julia Grégra, redaktora Národních listů v měsíci červnu r. 1862. Praha: Julius Grégr, 1862. 365 s. Dostupné online.
  5. Grégr, s. 114. Dostupné online.
  6. Grégr, s. 284. Dostupné online.
  7. Z okresu Turnovského. Národní listy. 1864-10-05, roč. 4, čís. 269, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  8. ŠLECHTA, Antonín Vincenc. Odpověď k inserátu v č. 269 Národních Listů „Z okresu Turnovského“. Národní listy. 1864-10-26, roč. 4, čís. 290, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  9. Ze soudní síně. Národní listy. 1865-07-18, roč. 5, čís. 135, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  10. Ze soudní síně. Národní listy. 1865-07-19, roč. 5, čís. 136, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  11. Ze soudní síně. Národní listy. 1865-07-20, roč. 5, čís. 137, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  12. Výsledek procesu „Národních Listů“. Národní listy. 1865-07-22, roč. 5, čís. 139, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  13. Potvrzený rozsudek. Národní listy. 1869-07-02, roč. 9, čís. 180, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  14. Svatobor. Národní listy. 1862-06-04, roč. 2, čís. 131, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  15. DONOVSKÝ, V. Ž. Z Vinohradů. Národní listy. 1876-08-20, roč. 16, čís. 229, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  16. Vyznamenání. Národní listy. 1879-01-05, roč. 19, čís. 4, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  17. Pan Václav Ž. Donovský. Národní listy. 1886-10-02, roč. 26, čís. 273, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  18. Václav Žížala-Donovský. Národní listy. 1890-06-04, roč. 30, čís. 152, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  19. Tragický případ. Národní politika. 1890-06-04, roč. 8, čís. 151, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  20. Viz např. Starý „osmačtyřicátník“ — sebevrahem. Budivoj. 1890-06-08, roč. 26, čís. 46, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  21. Náhlé úmrtí pana Václava Žížaly. Národní listy. 1890-06-04, roč. 30, čís. 153, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  22. Milým přátelům. Národní listy. 1887-10-26, roč. 27, čís. 294, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  23. Anna. Národní listy. 1889-06-21, roč. 29, čís. 169, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  24. Pokus sebevraždy 16leté dívky. Národní politika. 1890-06-19, roč. 8, čís. 166, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  25. Václav Žížala-Donovský. Národní listy. 1890-06-07, roč. 30, čís. 155, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-09].
  26. Podle seznamu prací v NK ČR.
  27. DONOVSKÝ, V. Ž. K dějinám českého divadla v Praze. 1771-1823. Národní listy. 1875-05-25, roč. 15, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-09].; DONOVSKÝ, V. Ž. K dějinám českého divadla v Praze. 1771-1823 (Pokrač.). Národní listy. 1875-06-01, roč. 15, čís. 148, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-09].; DONOVSKÝ, V. Ž. K dějinám českého divadla v Praze. 1771-1823 (Dokončení). Národní listy. 1875-06-01, roč. 15, čís. 149, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-09].; DONOVSKÝ, V. Ž. K dějinám českého divadla v Praze. 1824-1842. Národní listy. 1875-06-08, roč. 15, čís. 155, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-09].; DONOVSKÝ, V. Ž. K dějinám českého divadla v Praze. 1824-1842 (Pokrač.). Národní listy. 1875-06-09, roč. 15, čís. 156, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-09-09]. a násl.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.