Urdština

Urdština údajně vznikla mezi 15. a 18. století v časech Dillíského sultanátu a Mughalské říše jako žargon indických úředníků a vojáků, kteří sloužili u dvorů mughalských vládců Indie a nenaučili se správnou perštinu. Výraz urdú zabán znamená „jazyk vojenského tábora“.

Dnes je urdština úředním jazykem Pákistánu (i když jako mateřský jazyk zde také funguje západní paňdžábština, sindhština, balúčština, paštština a řada dalších). V Indii je jedním z ústavou uznaných jazyků, úředním jazykem státu Džammú a Kašmír (i když tam vláda a úřady stále více jednají v angličtině, urdština zůstává jazykem základního školství) a druhým úředním jazykem několika dalších států. Významným centrem urdštiny v jižní Indii je město Hajdarábád, které bylo až do indické nezávislosti centrem stejnojmenného muslimského státu.

Urdština je analytičtější jazyk než sanskrt, má méně pádů, ale jistou míru ohýbání si zachovala. Slovosled je poměrně pevný a řadí urdštinu mezi SOV jazyky (subject – object – verb), tedy nejdříve podmět, pak předmět a nakonec sloveso. Fonetickou výbavu více méně sdílí s ostatními indoárijskými jazyky, významným rysem jsou přídechové varianty ražených souhlásek a zvláštní řada retroflexních hlásek t – th – d – dh – n. I když pravopis slov přejatých z arabštiny vychází z původního arabského, výslovnost specificky arabských písmen se přizpůsobila urdské fonetice.

Urdština používá upravené arabské písmo, obvykle ve stylu nastalík (ten je ozdobnější a vhodný více pro psaní rukou než pro zobrazení na počítači). Krátké samohlásky se rozlišují diakritickými znaménky, která se však, podobně jako v arabštině, v praxi málo využívají. Správně přečíst urdský text je tedy bez znalosti jazyka velmi obtížné.

Arabské písmo se píše zprava doleva. V následující tabulce je nicméně abecední pořadí uvedeno zleva doprava.

• Cerebrální souhlásky ٹ, ڈ se vyslovují tak, že se špička jazyka opře o horní měkké patro místo o zuby.
• Písmeno ا (alef) se používá na začátku slova, které začíná samohláskou. Běžně přitom není rozlišeno, o kterou samohlásku jde, např. افریقہ afrīqah, اسلام islām, اردو urdū. (Krátké samohlásky lze rozlišit diakritickými znaménky, která se ale v běžném textu obvykle vynechávají. Dlouhé samohlásky ū, o, ao jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a wāw. Dlouhé samohlásky ī, e, ae jsou na začátku slova reprezentované kombinací písmen alef a yah, např. ve slově ایک ek “jeden”.) Uvnitř a na konci slova označuje ا dlouhou samohlásku ā. Pokud slovo začíná dlouhým ā, použije se místo ا písmeno آ (alef madda).
• Písmeno و (wāw) se používá jednak pro označení (polo-)souhlásky v/w, jednak pro označení dlouhých samohlásek ū, o a ao (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného o, které se vyslovuje někde mezi českým a a o). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska v. Naopak na konci slova obvykle označuje samohlásku. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka.
• Písmeno ی (yah) se používá jednak pro označení (polo-)souhlásky y (čti [j]), jednak pro označení dlouhých samohlásek ī, e a ae (posledně jmenovaná není dvojhláska, jde o obvyklý přepis otevřeného e, které se vyslovuje někde mezi českým a a e). Na začátku slova a těsně před alefem se čte vždy jako souhláska y. Naopak na konci slova se čte vždy jako samohláska ī. Ve většině případů je však ke správnému čtení třeba buď diakritických znamének (která se v běžném textu vynechávají), nebo znalosti jazyka.
• Písmeno ے (yah baṛī, velké yah) se objevuje pouze na konci slova a čte se jako (polodlouhé či dlouhé) e.

Urdština během historického vývoje přejímala řadu cizích slov hlavně z angličtiny, perštiny a arabštiny.

urdská abeceda

Podstatná část slov, nejen z náboženské oblasti, pochází z arabštiny. Nevýhodou je, že významy těchto slov v urdštině nemusí vždy korespondovat s tím, co tato slova původně znamenají v arabštině. Jejich význam bývá posunutý.

• تعریف (taˀrīf) = arabsky „určení, definice, charakteristika“
• تعریف کرنا (taˀrīf karnā) = urdsky „chválit“
  • میں نے بچوں کی تعریف کی (meñ ne bačoñ kī taˀrīf kī) = „Chválil jsem děti."

Stejně jako arabská se v urdské literatuře vyskytuje i perská slovní zásoba. Z hlediska gramatiky lze v některých případech uplatnit v urdštině perské tzv. ezáfetové spojení (arabské písmo ho ale nezachycuje, v následujících příkladech ho vidíme pouze v transkripci):

• وزیر اعظم (wazīr-e aˀzam) = ministerský předseda
• صدر پاکستان (sadr-e pākistān) = prezident Pákistánu (urdsky též پاکستان کا صدر (pākistān kā sadr))

Perské výrazy, stejně jako arabské, nemusí mít v urdštině stejný význam jako v perštině.

• پیدا شدن (peydā šodan) = persky „nastat, objevit se“
• پیدا ہونا (paydā honā) = urdsky „narodit se“

Stejně jako hindština přejala i urdština mnoho svých slov z angličtiny. Tato anglická slova jsou přepisována foneticky perským / urdským písmem . Pro přepis anglického t a d se v urdštině většinou používají retroflexní ٹ, resp. ڈ.

V tomto případě je poslední písmeno t nahrazeno cerebrální hláskou ٹ.

Anglické výrazy v urdštině považujeme za spisovné a existují k nim urdské výrazy. V současnosti dávají hlavně mladí lidé přednost výrazům anglickým než urdským. Což je vidět hlavně ve filmech. Není výjimkou, kdy mluvčí začne větu urdsky, ale dokončí ji anglicky.

Otče náš (modlitba Páně):

Aye, humare baap tu jo asmaan par hai.

Tera naam paak mana jaye.

Teri baadshahi aaye. Teri marzi jese asmaan

parpoori hati hai, zameen par bhi poori ho.

Humare roz ki

rotti aaj hume de,

aur jis trah hum apne qarzdaro ko,

jaise hain tu bhi hamare qarz hume maaf kar.

hume azmaish me na daal

belke burai se bacha. Ameen.

• Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Albatros, Praha, 1989. Str. 150.
• A. R. Zakaria: Learn Urdu in a Month. 196 pp. Readwell Publications, Naí Dillí. ISBN 81-87782-11-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu urdština na Wikimedia Commons
• Daniel Zeman: Transliterace urdštiny do latinky (anglicky)