Akuzativ

Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník[1], vinitel[2] či předmětník[2]) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.

Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Jménem akuzativ se označují různé objektové pády v ugrofinských jazycích , altajských a semitských jazycích.

Akuzativ v češtině

Akuzativ je v češtině tak zvaný 4. pád. Používá se jako přímý (vidím koho?, co?) nebo se pojí s některými předložkami (položit na stůl).

Střední rod

Ve středním rodě se akuzativ shoduje s nominativem:

  • město → město, města (j. č., mn. č.)
  • moře → moře, moře
  • kuře → kuře, kuřata
  • stavení → stavení, stavení

Ženský rod
  • žena → ženu, ženy
  • růže → růži, růže
  • píseň → píseň, písně
  • kost → kost, kosti

Mužský rod

U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu (s výjimkou slov zakončených -e).

  • pán → pána, pány
  • hrad → hrad, hrady
  • muž → muže, muže
  • stroj → stroj, stroje
  • předseda → předsedu, předsedy
  • soudce → soudce, soudce

Akuzativ v angličtině

Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech.

  • I → me (nominativ, akuzativ)
  • he → him
  • she → her
  • we → us
  • they → them
  • who → whom

Akuzativ v němčině

Stejně jako v češtině je v němčině akuzativ 4. pád a používá se jako přímý nebo se pojí s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.

Příklady akuzativů osobních zájmen:

  1. ich → mich
  2. du → dich
  3. er → ihn / sie, sie / es, es

Množné číslo:

  1. wir → uns
  2. ihr → euch
  3. sie → sie

Akuzativ ve španělštině

Ve španělštině je akuzativ 4. pád.

Příklady osobních zájmen:

  1. yo → me
  2. tú → te
  3. el/ella →le

Množné číslo:

  1. nosotros → nos
  2. vosotros → os
  3. ellos/ellas →les

Akuzativ ve finštině

Objekt slovesa se ve finštině vyjadřuje buď pomocí akuzativu, nominativu, nebo partitivu. Akuzativ morfologický je až na výjimku u osobních zájmen, v plurálových tvarech a ve vazbě s některými tvary sloves homonymní genitivu.

Alternace akuzativu a partitivu probíhá na základě několika parametrů. Jedním z nich aspektualita děje popisovaného větou: akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje, partitiv u děje neukončeného. Dalšími parametry jsou přítomnost negace ve větě (partitiv) a celistvý (akuzativ) /parciální (partitiv) charakter referentu objektu. Parametry jsou hierarchizovány.

  • Luin kirjan. - „Přečetl jsem knihu.“ (akuzativ)
  • Luin kirjaa. - „Četl jsem knihu.“ (partitiv)

Příklady osobních zájmen:

  1. minä → minut (nominativ, akuzativ)
  2. sinä → sinut
  3. hän → hänet

Množné číslo:

  1. me → meidät
  2. te → teidät
  3. he → heidät

Odkazy

Reference
  1. Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6
  2. Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10

Související články

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.