Tygr ussurijský

• hmotnost: 100–306 kg (v zajetí až okolo 400 kg)
• délka těla: 160–250 cm
• délka ocasu: 90-100 cm
• výška v kohoutku: 1,10–1,25 m

Tygr ussurijský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg.[2] Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá mezi 100 až 180 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje 170 až 306 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg. Průměrná historická hmotnost samců získaná porovnáním všech dostupných dat je 215 kg, samic 137 kg. Současná divoce žijící populace je menšího vzrůstu (189 kg, 128 kg). Dle těchto údajů je v současnosti větší poddruh tygr indický než tygr ussurijský. Tento úbytek na váze je patrně zapříčiněn zejména poklesem stavů zvěře, která je kořistí tygrů. Samci ussurijských tygrů chovaní v zajetí dosahují průměrné váhy kolem 220 kg.

V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.

Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí – i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.

Vyskytuje se v oblastech tajgy, v hustých porostech okolo řek a jezer, listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.

Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Ochotského moře, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti řeky Ussuri, přítoku Amuru v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně.

Populace těchto tygrů čítala ve 30. letech 20. století asi jen 30 kusů, v roce 1992 v horách Sichote-Aliň žilo 250 kusů, do roku 2004 vzrostla populace na 350 kusů a v roce 2015 se pohybovala okolo 560 jedinců.[3] Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.[4]

Tygr ussurijský v zoo v Colchesteru

Tygr ussurijský je vrcholovým predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Ve svém teritoriu pronásleduje vlky a levharty a má-li příležitost, zabíjí je.

Tygr ussurijský žije v doupěti v jeskyni či pod vývratem stromu, odkud podniká za dne i za soumraku po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rádi plavou a přeplavou široké řeky nebo mořské úžiny. K vyhlédnuté kořisti se nejprve připlíží a pak jí srazí rychlým skokem. Asi z 85 % se živí jelení zvěří a divokými prasaty, loví také goraly, v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne ani rybami. Příležitostně loví i medvědy, a to i plně dospělé samce.Na druhou stranu to pro ně může být riskantní protože i přes relativně vysokou úspěšnost v lovu medvědů se někdy sám stane obětí této šelmy.Kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací. Je to samotář, tygři se setkávají jen při páření, jinak si své teritorium před ostatními jedincí hájí.

Tygřice Sungari s jedním ze svých koťat v zoo v americkém městě Buffalo

Doba rozmnožování není vázána na určité roční období. Na většině areálu rozšíření tohoto tygra dochází k hledání partnerů a k páření nejčastěji během zimy a na jaře, asi od konce listopadu do dubna. Samice se častokrát vydává sama na cesty a hledá partnera. Tygři se páří opakovaně a zůstávají po celou dobu říje pohromadě.[5] Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Gravidita ve většině případů netrvá méně než 96 dní a déle než 111 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Výjimečně může být jen jedno mládě nebo ještě výjimečněji pět nebo dokonce i šest mláďat. V přírodě však nikdy tygřice neodchovají více než tři nebo maximálně čtyři mláďata. Tygřice bere svá mláďata na lov kolem pěti až šesti měsíců.

Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.

V zajetí žije více tygrů než ve volné přírodě. V zoologických zahradách na celém světě je chováno přes 1000 tygrů, kteří se poměrně dobře množí. V evropských zoo sdružených do EAZA (v rámci Evropského záchovného programu) jich bylo v létě 2019 chováno přibližně 240.[6] U člověkem odchovaných velkých šelem je jen malá šance, že se je podaří vrátit do přírody, protože již ztratily strach z lidí a schopnost samostatně lovit.

Zatímco v přírodě se zpravidla dožívají maximálně 10 let, v lidské péči žijí výrazně déle – až 17 let.[7]

V Česku chovají tygry ussurijské nejen tradiční zoologické zahrady sdružené v UCSZOO, ale také menší zařízení[8]:

• Zoo Hluboká
• Zoo Hodonín
• Zoo Olomouc
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha
• Zoo Zlín
• Zoo Dvorec
• Zoo Tábor
• Ringelland[9]
• Faunapark Horní Lipová, od r. 2016[10]

• 
  Ussurijský tygr
• 
  Tygr ussurijský v berlínské zoo
• 
  Hlava tygra
• 
  Ležící tygři v Zoo Landau
• 
  Mládě hrající si ve sněhu (Zoo v Buffalo)
• 
  Tygři ussurijští ve vodě (Zoo Schönbrunn)