Levhart mandžuský

Levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis) v Zoo Praha.

Od ostatních osmi poddruhů levharta skvrnitého se liší především světlejší barvou a delší srstí přibližně 25 mm dlouhou v létě a až 70 mm v zimě. Má šedé oči a dlouhý hustý ocas o délce 60–97 cm.[4] Celková velikost jde spíše proti Bergmannovu pravidlu a je tak v porovnání s ostatními levharty průměrná či mírně podprůměrná. Délka včetně ocasu dosahuje 190–226 cm. Výšku kohoutku 50–75 cm. Samice váží od 25 do 42,5 kg a samci 32 až 53 kg, výjimečně až 60 kg.[5][6] Některé zdroje udávají údaje mírně vyšší.[4]

Je to nejseverněji žijící poddruh levharta. Vyskytuje se v Asii na ruském Dálném východě na pomezí Ruska, Číny a Severní Koreje. Žije v oblasti, kde zimy dosahují silně záporných teplot. Jeho přirozeným biotopem jsou člověkem nedotčené listnaté a smíšené husté lesy, kde je dostatek kopytníků a jelenů.[4][7] Nedostatek těchto podmínek byl důvod pro jejich vymření na Korejském poloostrově a na severovýchodě Číny.

Levhart mandžuský je převážně noční živočich, velmi opatrný a těžko pozorovatelný. Hlavní kořistí této šelmy jsou srnci, jeleni sika a další jelenovití, dále zajíci, divoká prasata, ptáci, hlodavci a jezevci.[5]

Jsou zřejmě schopni koexistovat s tygry, aniž by to snižovalo jejich populaci. Nicméně nedostatek informací o vzájemném soužití těchto velkých koček zatím neumožňuje přesnější závěry.

Březost samic trvá 90–105 dní. Mají většinou 1–4 mláďata, přičemž obvyklý počet jsou 2. Mladí jedinci zůstávají s matkami zhruba do 2 let věku. Samice poprvé zabřeznou ve 3–4 letech. Velkým problémem miniaturní populace tohoto levharta je vzájemné křížení, které vede k degeneraci a k úmrtí mláďat. Například mládě samice jménem Skrytnaja, které bylo nafilmováno v dokumentu Animal Planet The Last Leopard a BBC Planeta Země, zemřelo v 18 měsících, neboť mělo stejného otce jako jeho matka.[8][9]

V přírodě se dožívají 10–15 let, v zajetí to může být až 20.[2]

Levharti ze zoo jsou důležitou nadějí pro přežití druhu

Přežití levhartů mandžuských v současnosti doslova visí na vlásku. Může za to úbytek přirozené kořisti v důsledku kácení lesů, nelegální lov, lesní požáry, lidské „rozvojové“ stavební projekty a příbuzenské křížení. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit.[2] Tato organizace má 4 protipytlácké týmy, protipožární tým, monitoruje levhartí stopy a pohyb, kompenzuje ztráty, pokud levhart či tygr uloví dobytek, zabývá se šířením osvěty o těchto šelmách na školách, vytváří mediální projekty, spolupodílí se na rozšiřování chráněného území atd. Cílem je zajistit existenci dvou životaschopných populací levhartů. Jedna by měla mít nejméně 35 dospělých samic (celkem 100 jedinců) a měla by být v oblasti „Primorje“, druhá by měla čítat alespoň 20 dospělých samic (z celkem 60 jedinců) a pokrývat oblast původního výskytu. Jelikož volně žijící populace je zoufale malá a je zde velké nebezpečí příbuzenského křížení, musí se část populace doplnit ze zoologických zahrad a speciálních reintrodukčních center.[10] Zvýšením nadějí pro tyto šelmy je zřízení rozsáhlého parku jménem „Země leopardů“, jehož vytvoření schválila ruská vláda v dubnu 2012. Bude mít rozlohu 262 tisíc hektarů.[11] Ruské úřady zavedly i další ochranářské opatření. Levhartům je dovoleno zabíjet domácí zvířata s tím, že zemědělcům za to bude poskytnuta kompenzace státem podporovanou pojišťovnou, ovšem jen za předpokladu že predátora nezabijí.[12][13]

Snahou o záchranu levharta mandžuského se zabývá i WWF. Jednou z možností, jak můžou pomoci „obyčejní lidé“ je dálková „adopce“.[14][15]

Tento poddruh levharta byl v srpnu 2019 chován přibližně v pěti desítkách evropských zoo. V rámci toho ve třech českých zoo[16]:

• Zoo Olomouc – např. 15. února 2013 se narodilo mládě (samička)
• Zoo Praha
• Zoo Ústí nad Labem

Na konci roku 2000 byl čistokrevný levhart mandžuský chován pouze v šesti zoo světa v počtu 19 jedinců, z toho pět v Praze.[17] Na jaře 2015 bylo v Evropě chováno 105 levhartů mandžuských ve 37 zoo.[18]