Trifenylfosfinoxid

Trifenylfosfinoxid je organická sloučenina se vzorcem OP(C6H5)3. Je vedlejším produktem reakcí, při kterých se používá trifenylfosfin a používá se k usnadnění krystalizace některých sloučenin.

Trifenylfosfinoxid

Strukturní vzorec

Model molekuly

Obecné
Systematický název Trifenyl-λ5-fosfanon
Sumární vzorec C18H15OP
Vzhled bílé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 791-28-6
PubChem 13097
ChEBI 36601
SMILES O=P(c1ccccc1)(c2ccccc2)c3ccccc3
InChI 1S/C18H15OP/c19-20(16-10-4-1-5-11-16,17-12-6-2-7-13-17)18-14-8-3-9-15-18/h1-15H
Vlastnosti
Molární hmotnost 278,28 g/mol
Teplota tání 154 až 158 °C (427 až 431 K)
Teplota varu 360 °C (633 K)
Hustota 1,212 g/cm3
Rozpustnost ve vodě málo rozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 rozpustný v polárních organických rozpouštědlech
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura a vlastnosti

Trifenylfosfinoxid vytváří čtyřstěnné molekuly podobné jako oxychlorid fosforečný.[2] Kyslíkový atom vykazuje vlastnosti zásady. Díky nízké reaktivitě hlavního řetězce a zásaditosti kyslíkového atomu je oblíbenou látkou usnadňující krystalizaci molekul s kyselými atomy vodíku, jako jsou například fenoly.[3]

Je známo několik krystalových modifikací trifenylfosfinoxidu, jednou z nich je jednoklonná s prostorovou grupou P21/c, Z = 4, a = 1506,6(1) pm, b = 903,7(2) pm, c = 1129,6(3) pm, a β = 98,47(1)°.[4] Existuje také kosočtverečná forma, která má prostorovou grupu Pbca, kde Z = 4, a = 2908,9(3) pm, b = 913,47(9) pm a c = 1126,1(1) pm.[5]

Vznik v organické syntéze

Trifenylfosfinoxid je vedlejším produktem mnoha reakcí používaných v organické syntéze, jako jsou Wittigova, Staudingerova a Micunobova reakce. Vytváří se také při používání trifenylfosfindichloridu k přeměně alkoholů na alkylchloridy:

(C6H5)3PCl2 + ROH → (C6H5)3PO + HCl + RCl

Trifenylfosfin lze z oxidu získat reakcemi s deoxygenačními činidly, jako jsou fosgen nebo trichlorsilan:[6]

(C6H5)3PO + SiHCl3 → P(C6H5)3 + 1/n (OSiCl2)n + HCl

Odstranění trifenylfosfinoxidu z reakčních směsí pomocí chromatografie bývá obtížné, díky jeho nízké rozpustnosti v hexanu a chladném diethyletheru jej však často lze chromatograficky odstranit pomocí těchto látek. Nejprve se provede přeměna na hořečnatý komplex, který je špatně rozpustný v toluenu a dichlormethanu, a ten se odfiltruje.[7] Při jiné metodě se místo toho přidává chlorid zinečnatý, který může být použit i s polárnějšími rozpouštědly, jako jsou ethanol, ethylacetát a tetrahydrofuran.[8]

Koordinační chemie
Komplex NiCl2(OP(C6H5)3)2

C6H5)3PO může vytvářet komplexy s „tvrdými“ ionty kovů. Příkladem může být NiCl2(OP(C6H5)3)2.[9]

Trifenylfosfinoxid je běžnou nečistotou v trifenylfosfinu, kde vzniká oxidací, kterou mohou katalyzovat ionty mnoha kovů:

2 P(C6H5)3 + O2 → 2 (C6H5)3PO

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triphenylphosphine oxide na anglické Wikipedii.

  1. Triphenylphosphine oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. D. E. C. Corbridge "Phosphorus: An Outline of its Chemistry, Biochemistry, and Technology" 5th Edition Elsevier: Amsterdam. ISBN 0-444-89307-5.
  3. M. C. Etter; P. W. Baures. Triphenylphosphine oxide as a crystallization aid. Journal of the American Chemical Society. 1988, s. 639–640.
  4. Anthony L. Spek. Structure of a second monoclinic polymorph of triphenylphosphine oxide. Acta Crystallographica. 1987, s. 1233–1235.
  5. Khalid A. Al-Farhan. Crystal structure of triphenylphosphine oxide. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1992, s. 687–689.
  6. H. A. van Kalkeren; F. L. van Delft; F. P. J. T. Rutjes. Organophosphorus Catalysis to Bypass Phosphine Oxide Waste. ChemSusChem. 2013, s. 1615–1624.
  7. Patent WO 1998007724. "Process for the preparation of 7-alkoxyalkyl-1,2,4-triazolo[1,5-a] pyrimidine derivatives"
  8. Donald C. Batesky; Matthew J. Goldfogel; Daniel J. Weix. Removal of Triphenylphosphine Oxide by Precipitation with Zinc Chloride in Polar Solvents. The Journal of Organic Chemistry. 2017, s. 9931–9936.
  9. D. M. L. Goodgame; M. Goodgame. Near-Infrared Spectra of Some Pseudotetrahedral Complexes of Cobalt (II) and Nickel(II). Inorganic Chemistry. 1965, s. 139–143.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.