Tridentské knížecí biskupství

Tridentské knížecí biskupství (italsky Principato Vescovile di Trento, německy Hochstift Trient) bylo ve středověku a raném novověku území pod světskou mocí tridentského biskupa, součást Svaté říše římské; dnes jde o historické území Tridentsko (ital. Trentino, něm. Trient i Triént, lat. Tridentum) v severní Itálii, nazvané podle města Trident a regionálně náležející k Jižnímu Tyrolsku.

Tridentské knížecí biskupství
Principato Vescovile di Trento
Hochstift Trient
Episcopatus ac Principatus Tridentinus
 
 
10271803  

vlajka

znak
geografie

Tridentské knížecí biskupství v roce 1648 a ostatní oblasti ve Svaté říši římské, které byly v rukou církevních knížat (světle modře)
rozloha:
4 500 km² (18. století)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
140 000 (rok 1802)
italština, němčina, latina, lombardština, trentinský dialekt
státní útvar
Svatá říše římská Svatá říše římská
tallero, monete veneziane, grosso
státní útvary a území
předcházející:
Veronské markrabství
Bavorské vévodství
následující:
Tyrolské hrabství

Historie

Katedrála (dóm) sv. Vigilia v Trentu

Trident, původně keltská osada, přešla v roce 24 př. n. l. do římských rukou (Tridentum) a byla od 2. století římskou kolonií. Za Langobardského království byl Trident v letech 568574 centrem jednoho z vévodství (dukátů), když již od 4. století byl sídlem biskupa. Za Karla Velikého bylo území připojeno k Franské říši a později tvořilo součást Římsko-německé říše. V roce 952 připadl Bavorsku jako součást Veronského markrabství.

Evropa v 15. století

Císař Konrád II. povýšil Tridentsko roku 1027 na knížectví a zároveň svěřil biskupům světskou pravomoc. Knížata-biskupové byli členy říšského knížecího kolegia disponujícími virilním hlasem. V následujících stoletích význam i územní rozsah Tridentska rostl a postupně zaujímalo většinu jižního Tyrolska. Znakem tridentského knížectví a biskupství se stala svatováclavská orlice, udělená roku 1339 českým králem Janem Lucemburským. V letech 15431563 tu probíhal významný tridentský koncil, který dal rozhodující impuls protireformaci.

Znakem Tridentska je od roku 1308 přemyslovská plamínková orlice

Po Napoleonově vpádu do Itálie bylo roku 1803 území sekularizováno a připojeno k Rakousku, po jeho porážce roku 1805 k Bavorsku a po místním povstání roku 1809 k Italskému království. Vídeňským kongresem (18141815) bylo Tridendsko znovu připojeno k Rakousku (město mělo zvláštní statut).

Na sklonku první světové války bylo Tridentsko (též Tridentské Benátsko, Jižní Tyrolsko, Horní Adiže – o rozloze 8 961 km²) obsazeno roku 1918 Itálií a na základě Saintgermainské mírové smlouvy (1919) s Rakouskem se stalo její součástí (dnes součást autonomního Tridentsko-Horní Adiže). Toto území pak bylo oblastí prakticky trvalého italsko-rakouského napětí a německy mluvící většina obyvatelstva dlouho projevovala separatistické tendence. Teprve roku 1971 došlo k dohodě a poskytnutí široké jazykové a kulturní autonomie.

Související články

Seznam tridentských biskupů a arcibiskupů

Externí odkazy

Poznámka

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.