Tomáš Jaroš

Tomáš Jaroš se narodil v Brně na počátku 16. století. Působil ve Vídni jako kovolijec a puškař. Z Vídně byl odvolán Ferdinandem I. Habsburským, který ho dne 2. listopadu 1543 jmenoval královským puškařem zbrojnice na Pražském hradu. Jeho roční plat činil 120 zlatých rýnských. V Praze měl Tomáš Jaroš na Malé Straně dílnu s tovaryši a učedníky a byl členem cechu konvářského. V r. 1547 mu byla, jako přednímu pražskému kovolijci, svěřena zakázka na výrobu velkého zvonu pro katedrálu sv. Víta náhradou za zvon, který byl zničen při požáru Pražského hradu v roce 1541. Nejvýznamnějším dílem Tomáše Jaroše je odlití Zpívající fontány. Posouzení modelu Franceska Terzia z hlediska realizace a vypracování rozpočtu (jakož i pozdější ulití této kašny) mu nařídil arcivédoda Ferdinand dne 9. prosince 1562 dopisem z Křivoklátu. Při službě u dvora musel být Jaroš neustále k dispozici. Malé zakázky nebývaly zapisovány, ale z roku 1566 existuje zápis, že k pohřbu Ferdinanda I. zhotovil puškař Tomáš Jaroš korunu českou, uherskou, jablko a žezlo – a za tuto práci dostal zaplaceno 44 zlatých rýnských a 20 krejcarů. Puškař Tomáš Jaroš odlil značný počet polních děl pro císařské vojsko. (Jeden frangment Jarošova děla ulitého v roce 1547 je uložen v muzeu v Budapešti.) V roce 1569 se Jaroš vydal na rozkaz Maxmiliána II. do Košic, aby odléval děla proti vojskům Jana Zikmunda Zápolského. Poslední zpráva o Jarošovi je z jara 1570, v tomto roce patrně v Uhrách zemřel.[1]

Už v roce 1570 prosí Jarošův německý tovaryš Wolf Hofprugger (Hofpruker) o jeho místo dvorského puškaře. Na zkoušku musel už v roce 1570 zhotovit pušku „singerin", a přestože se mu dílo nezdařilo, práci královského puškaře v roce 1571 dostal.

Vdova Barbora Jarošová se ještě dlouhá léta domáhala na královské komoře o doplatek nákladů na formování a odlití Zpívající fontány, jenž činil 1770 kop a 11 bílých grošů. Tato částka nebyla královskou komorou vyplacena v plné výši.

Zpívající fontána

Zpívající fontána z Královské zahradě Pražského hradu představuje hlavní Jarošovo dílo. Vytvářel ji s přestávkami v letech 1562–1568. Bronzová fontána je bohatě zdobena figurálními motivy. Jedním z Jarošových pomocníků na fontáně byl Vavřinec Křička z Bítyšky.

• Na zvonech užívá nápisy v latině a v němčině. Češtinu užívá zcela výjimečně.
• Často používá legendu: VOX MEA – VOX VITAE – VOS VOCO – AD SACRA VENITE. Tj. Hlas můj – hlas života – vás volám- ke mši pojďte.
• Užívá výhradně humanistickou majuskuli.
• Zavedl některé nové prvky do výzdoby zvonů, v českých zemích do té doby neznámé:
  • Tabulky s nápisy. Před Jarošem se nápisy psaly pouze do pásů kolem čepce.
  • Ucha s maskarony. Před Jarošem byla ucha koruny zdobená pouze výžlabky, pletenci apod. nebo zcela nezdobená.
  • Otisky mincí.