Počepice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219, je ale pravděpodobné, že obec vznikla už někdy v 11. století. Název obce plyne ze slova čáp, protože místní vladykové měli ve svém znaku čápa.

Kolem roku 1300 byl vystavěn tehdy gotický kostel sv. Jana Křtitele, který byl v roce 1790 přestavěn v barokním slohu. Je to jednolodní stavba s nízkým presbytářem a sakristií na severní straně. Jejím typickým znakem je mohutná hranolová věž s cibulovitou bání. V kostele jistou dobu jako farář kázal spisovatel Jan Křtitel Roškot. Druhou nejvýznamnější památkou je patrová barokní fara z roku 1773. Při cestě na Vysoký Chlumec stojí barokní sochy sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Podle Národního památkového ústavu jde o sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa.[3] Od kostela vede křížová cesta z let 1861–1878, která byla obnovená v roce 2001.

Pohled na obec Počepice od jihu, v pozadí Vysoký Chlumec

Barokní fara v Počepicích

V obci Počepice (přísl. Oukřtalov, Skuhrov, Vitín, 740 obyvatel, poštovna, telegrafní úřad, telefonní úřad, katol. kostel, 2 sbory dobrovolných hasičů, Společenstvo různých živností) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] 2 holiči, 3 hostince, kapelník, 2 koláři, 2 kováři, 2 krejčí, mlýn, 3 obuvníci, pekař, pokrývač, 2 porodní asistentky, 4 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Počepice, Spořitelní a záložní spolek pro Počepice, Vys. Chlumce a Habří, švadlena, 3 trafiky, 3 truhláři.

Po roce 1989 vzniklo v obci větší množství nových podnikatelských subjektů (např. Výroba medového pečiva (perníků), různé menší zednické a stavebnické firmy nebo taneční škola). V současnosti v obci působí 3 spolky (Sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol a Myslivecký spolek). V obci i jejích osadách je relativně živý společenský život. V Počepicích působí pošta, mateřská a základní škola (už pouze 1. stupeň) a obecní knihovna s přístupem k internetu. Nedaleko kostela stále funguje historický hostinec U čápa, navštěvovaný spíše místními obyvateli, na severním okraji obce při hlavní silnici vznikla nová „Počepická hospůdka“, která funguje i jako prodejna potravin a celotýdenním rozsahem provozu a doplňkovým vybavením včetně dětského hřiště se zaměřuje na turisty i na obyvatele okolních obcí.

Dopravní síť

Obcí prochází silnice II/105 Sedlčany – Vysoký Chlumec – Petrovice – Milevsko.

Veřejná doprava 2012

Zastavuje zde několik autobusových linek, které zajišťují spojení zejména do Sedlčan, přirozeného spádového centra oblasti. Na návsi v Počepicích (zastávka „Počepice“) zastavují pouze autobusové linky v relaci Praha – Milevsko a víkendový spoje dopravce, které jezdí z pražského terminálu Na Knížecí přes Štěchovice.

Lokální dopravu v pracovních dnech zajišťuje ještě autobusová linka Sedlčany – Petrovice, která nejede přes náves, ale jen přes okraj vsi a staví u hřiště, přes Rovinu a Veselíčko jezdí kromě ní ještě linka Sedlčany – Sedlec-Prčice. Od 14. června 2009 byly zdejší místní i dálkové linky zahrnuty do Středočeské integrované dopravy.

• Cyklistika – Území Petrovicka protínají cyklotrasy č. 8139 Vápenice – Rovina – Nechvalice – Obděnice – Petrovice a č. 8144 Veselíčko – Počepice – Skoupý.
• Pěší turistika – Obcí vedou turistické trasy Sedlčany – Vysoký Chlumec – Počepice – Petrovice – Milevsko Smrčí – Bláhova Lhota – Počepice – Skuhrov Nové Dvory.

Pověst se vztahuje k pískovcovým sochám u silnice z Počepic na Vysoký Chlumec. Sochy Jana Nepomuckého a svatého Vojtěcha byly zhotoveny jako projev díků a vděčnosti. V dřívějších dobách byl v těchto končinách močál, kde strašila nebezpečná světélka. V mlze zabloudil a sjel z cesty pán na koni. Dostal se až do těchto míst. Bloudil a nechal koně jít volně, řídil se jeho instinktem. Kůň se nenadále splašil a polekal se, když z bažin vzlétl pták. Jezdec spadl a brodil se dál sám, bez koně, aniž by tušil, zda jde správným směrem. Vydal se tam, kde se mu zdálo, že vidí světlo. Ale to po chvíli zmizelo a zase se objevilo jinde. Z posledních sil začal volat o pomoc. Náhle uslyšel lidský hlas. Zanedlouho ho našel myslivec, který jej vyvedl a nechal u sebe přenocovat. Pán se mu odměnil a jako poděkování za záchranu svého života, nechal postavit tyto sochy.[10]

• Evald Schorm natočil v Počepicích film Farářův konec (1968).[11]