Teodolfo Mertel

Teodolfo Mertel (9. února 1806 Allumiere, Lazio, Papežský stát11. července 1899 Allumiere, Lazio, Papežský stát) byl právník, jáhen a kardinál římskokatolické církve. Byl posledním kardinálem, který nebyl vysvěcen alespoň na kněze.[1]

Jeho Eminence
Teodolfo Mertel
jáhen a kardinál
Vicekancléř Svaté římské církve
Kardinál Teodolfo Mertel, Řím (1899)
Církevřímskokatolická
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení16. května 1858
světitel Pius IX.
Kardinálská kreace15. března 1858
kreoval Pius IX.
Titulkardinál-jáhen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození9. února 1806
Místo narozeníAllumiere
Datum úmrtí11. července 1899 (ve věku 93 let)
Místo úmrtíAllumiere
Místo pohřbeníMadonna delle Grazie al Monte, Allumiere, provincie Řím, Itálie
Národnostitalská
RodičeIsidore Mertel
Povoláníprávník a soudce
Alma materUniverzita La Sapienza
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Portrét kardinála Mertela

Narodil se v městečku Allumiere v provincii Lazio, která byla tehdy součástí papežského státu, jako syn bavorského pekaře Isidora Mertela. Jako chlapec studoval v místní farní škole, kterou provozovali bratři kapucíni v Tolfě,[2] poté studoval v semináři v Montefiascone. Poté, co zde dokončil studium humanitních věd, navštěvoval římskou univerzitu Sapienza, kde 16. července 1828 získal doktorát z občanského i kanonického práva.[3]

V roce 1831 se Mertel stal právníkem římské kurie, kde rychle povýšil na soudce a poté na auditora Apoštolské Komory. Postupně stoupal v řadách kurie. Mezi jeho posty patřil i post prefekta Kongregace svatého Iva, společnosti právníků a prokurátorů, která poskytovala pro bono obhajobu chudých u soudů.[3]

Papež Pius IX. ho 15. března 1858 jmenoval kardinálem jáhnem, jeho titulárním kostelem byla bazilika Sant'Eustachio. O dva měsíce později, 16. května, jej papež Pius vysvětil na jáhna, takže v okamžiku, kdy byl jmenován kardinálem, vlastně ještě nebyl ve svěcení – byl posledním laikem v historii, který byl povýšen do kardinálské hodnosti. Mertel nebyl nikdy vysvěcen na kněze a v době své smrti byl posledním kardinálem, který nikdy nebyl vysvěcen na kněze. Jedním z důsledků toho bylo, že se účastnil mše, které předsedal jeho sekretář Pietro Gasparri, který se sám později stal kardinálem známým především díky své roli při zajištění Lateránské smlouvy s Italským královstvím.[2]

Mertel se zúčastnil konkláve v roce 1878, které zvolilo papeže Lva XIII. Během korunovačních obřadů Mertel zastával funkci protodiakona a korunoval nového papeže,[4] protože kardinál protodiakon Prospero Caterini tak nemohl učinit z důvodu nemoci.[5] V roce 1881 se po smrti kardinála Cateriniho stal kardinálem protodiakonem a rozhodl se také pro změnu titulu kostela Santa Maria na Via Lata, který dříve držel zesnulý kardinál.

Papež Lev XIII. jmenoval Mertela v roce 1884 vicekancléřem Svaté římské církve, kterým byl až do své smrti,[2] v té době nechal změnit jeho titul, tentokrát na titul baziliky San Lorenzo in Damaso, připojené k bývalé Kanceláři papežských států a držené podle tradice kardinály, kteří tento úřad zastávali.[3] Protože kardinál Mertel nebyl vysvěceným knězem, byl kardinálský kněžský titul San Lorenzo in Damaso považován za jáhenství pro illa vice.

V posledních letech svého života odešel Mertel na odpočinek do svého rodného města, kde v roce 1899 zemřel. Jeho pohřební vigilie se konala v kostele Nanebevzetí Panny Marie, hlavním kostele města, a poté byl pohřben do rodinné hrobky ve svatyni Madonna delle Grazie al Monte ve městě.[2]

V roce 1917, osmnáct let po smrti kardinála Mertela, papež Benedikt XV. kánonem 232 Kodexu kanonického práva z roku 1917 nařídil, že všichni kardinálové musí být vysvěceni na kněze.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Teodolfo Mertel na anglické Wikipedii a Teodolfo Mertel na italské Wikipedii.

  1. CHENEY, David M. Teodolfo Cardinal Mertel † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-11-18 [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. (angličtina)
  2. Biografia Cardinale Teodolfo Mertel [online]. Allumiere [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. (italština)
  3. MIRANDA, Salvador. Cardinals of the Holy Roman Church [online]. Salvador Miranda [cit. 2022-02-25]. Kapitola Mertel, Teodolfo. Dostupné online. (angličtina)
  4. MIRANDA, Salvador. The Coronation of Pope Leo XIII. Catholic World. Květen 1878, čís. 158, s. 280–285. Dostupné online. (angličtina)
  5. Cardinals of the Holy Roman Church [online]. Salvador Miranda [cit. 2022-02-25]. Kapitola Caterini, Prospero. Dostupné online. (angličtina)
  6. Kodex kanonického práva z roku 1917 – kánon 232 §1 (latinsky)

Literatura

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Domenico Savelli
Ministr vnitra papežských států
10. března 1853 – 15. března 1858
Nástupce:
Andrea Pila
Předchůdce:
Luigi Gazzoli
Kardinál jáhen u sv. Eustacha
18. března 1858 – 18. listopadu 1881
Nástupce:
Angelo Jacobini
Předchůdce:
Prospero Caterini
Prefekt ekonomie Kongregace Propaganda Fide
26. září 1860 – 26. srpna 1863
Nástupce:
Carlo Sacconi
Předchůdce:
Carlo Sacconi
Prefekt Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury
2. června 1877 – 29. června 1879
Nástupce:
Carlo Luigi Morichini
Předchůdce:
Domenico Carafa della Spina di Traetto
Sekretář Apoštolských listů
29. června 1879 – 24. března 1884
Nástupce:
Flavio Chigi
Předchůdce:
Prospero Caterini
Kardinál protodiakon
28. října 1881 – 24. března 1884
Nástupce:
Domenico Consolini
Předchůdce:
Prospero Caterini
Kardinál jáhen v Santa Maria in Via Lata
18. listopadu 1881 – 24. března 1884
Nástupce:
Lorenzo Ilarione Randi
Předchůdce:
Antonio Saverio De Luca
Kardinál kněz San Lorenzo in Damaso
24. března 1884 – 11. července 1899
Nástupce:
Lucido Maria Parocchi
Předchůdce:
Antonio Saverio De Luca
vicekancléř Svaté římské církve
24. března 1884 – 11. července 1899
Nástupce:
Lucido Maria Parocchi
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.