Santa Maria in Via Lata

Bazilika Santa Maria in Via Lata je katolický kostel v Římě ve čtvrti Pigna. Stavba se nachází na Via del Corso, starobylé ulici Via Lata, odtud pochází přívlastek baziliky.

Bazilika Santa Maria in Via Lata
Basilica di Santa Maria in Via Lata
Místo
StátItálie Itálie
regionLazio
ObecŘím
Lokalitačtvrť Pigna
Souřadnice41°53′53,62″ s. š., 12°28′53,24″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézeřímská
Farnostu Dvanácti sv. apoštolů v Římě
Statusbasilica minor, titulární kostel
Architektonický popis
ArchitektPietro da Cortona
Stavební slohbarokní architektura
Typ stavbytrojlodní bazilika
Výstavba5. století
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
AdresaVia del Corso 306, Řím
Oficiální webhttp://www.cryptavialata.it/index.html
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Podle tradice zde žil sv. Pavel v domácím vězení, když čekal na soud. Podobné se však tvrdí i o kostele San Paolo alla Regola.

Podzemní prostory

Podzemní prostory

Ve skutečnosti je základem budovy portikus z 1. století, který vedl paralelně s ulicí Via Flaminia, na jejíchž troskách stojí i sousední Palazzo Doria-Pamphili, a který byl až do 19. století považován (také Lancianim) za součást Saepta Iulia (jehož poloha byla naopak určena spíše směrem k Pantheonu).[p 1] Kolem 5. století však byl portikus přeměněn na obchodní prostor (horrea) a v tomto prostoru byla zřízena diakonie[p 2] s přilehlou oratoří, která byla prvním křesťanským bohoslužebným místem v oblasti.

Tyto podzemní prostory se skládají z několika částí a Pietro da Cortona se svými spolupracovníky na nich pracovali také během renovace v 17. století. Do konce 20. století se v kryptě nacházelo několik středověkých fresek, které byly z konzervačních důvodů odstraněny a nyní jsou k vidění v muzeu Crypta Balbi. Na místě zůstávají reprodukce těchto fresek, některé mramorové práce Cosmatů a také mramorový sloup, na který byl podle středověké tradice připevněn apoštol Pavel. V jedné z místností krypty se nachází mramorový reliéf od spolupracovníka Pietra da Cortony.

Mezi 7. a 9. stoletím byla doplněna výzdoba spodní stavby, která je nyní z památkových důvodů odstraněna a z níž se zachovala podlaha v kosmatickém stylu.

Interiér baziliky

Kostel

Horní stavba kostela byla přistavěna v 9. století. Při přestavbě kostela kolem roku 1491 Inocencem VIII. Cybem, který svůj erb zazdil do pravé strany kostela na Via Lata, byly odstraněny zbytky Arcus Novus, který nechal postavit Dioklecián v roce 303, a kostel San Ciriaco de Camilliano byl zbořen.

Kostel, který byl kvůli své poloze značně postižen častými záplavami Tibery, byl poté zbořen a v roce 1639 přestavěn Cosimem Fanzagem. Fasáda s korintskými sloupy, které mu dodávají silný vertikální tah, byla dokončena v letech 1658–1660 podle návrhu Pietra da Cortony. Kruhový oblouk v horním patře, který přerušuje entablaturu a vstupuje do trojúhelníkového tympanonu, odkazuje na antické příklady, jako je Diokleciánův palác ve Splitu, známý snad z kreseb.

V roce 1653 zde byl pohřben hudebník Luigi Rossi.

Umělecká díla

V kostele se nachází ikona Panny Marie (Vergine avvocata) ze 13. století, které jsou připisovány zázraky, a také relikvie sv. Agapita, jáhna a mučedníka ze 3. století, uložené pod ikonou. Básník Antonio Tebaldeo (1462–1537), přítel Rafaela Sanzia, zde byl pohřben v roce 1537 v hrobce, která byla přestavěna v roce 1776. V kostele byli provizorně pohřbeni někteří členové rodiny Bonapartů. Pohřební pomník Zenaide Bonaparte zůstává.

Prvním oltářním obrazem je Umučení svatého Ondřeje (1685) od Giacinta Brandiho, druhým jsou svatí Josef, Mikuláš a Blažej od Giuseppe Ghezziho. V letech 1653–1654 vyzdobil strop také Giacinto Brandi, a to třemi velkými obrazy, z nichž prostřední, zobrazující korunovaci Panny Marie, je stále viditelný, zatímco další dva, věnované čtyřem kardinálním ctnostem, byly odstraněny během restaurování kostela za pontifikátu Pia IX.[1] V kapli vlevo od apsidy se nachází Madona s dítětem a svatými Cyriakem a Kateřinou od Giovanniho Odazziho. Na druhém oltáři vlevo se nachází obraz Svatý Pavel křtí Sabinu a děti od Piera Leone Ghezziho a Panna Marie se svatými od Pietra de Pietriho. Další obrazy jsou dílem Agostina Masucciho.

Seznam kardinálů jáhnů

Následující byli kardinálové jáhni u kostela Santa Maria in Via Lata:

  • před rokem 772 Hadrian
  • 1112– Romualdo Guarna
  • 1127–1133 Guido de Castello
  • 1193–1200 Petrus Capuanus
  • 1204/5–1212 Jan z Ferentina
  • 1216 Thomas Capuanus
  • 1278–1297 Giacomo Colonna
  • 1344–1369 Nicolas de Besse
  • 1371–1403 Pierre de Vergne
  • 1404–1412 Antonio de Challant
  • 1430–1444 Domenico Capranica; in commendam (1444–1458)
  • 1458–1492 Rodrigo Lanzol-Borja y Borja, in commendam
  • 1492–1496 neobsazeno
  • 1496–1500 Juan de Borja Llançol de Romaní
  • 1500–1503 Pedro Luis de Borja Llançol de Romaní; in commendam (1503–1511)
  • 1513–1523 Marco Cornaro (kardinál)
  • 1523–1540 Alessandro Cesarini
  • 1540–1550 Nicolò Ridolfi
  • 1550 Innocenzo Cibo
  • 1550–1552 Niccolò Gaddi
  • 1552–1564 Guidascanio Sforza
  • 1564 Ippolito II d'Este
  • 1564–1568 Vitellozzo Vitelli
  • 1568–1577 Innocenzo Ciocchi del Monte
  • 1577–1583 Antonio Carafa
  • 1583–1586 Luigi d'Este
  • 1587–1588 Ferdinando I. Medicejský
  • 1588–1617 Francesco Sforza
  • 1617–1621 Odoardo Farnese
  • 1621 Andrea Baroni Peretti Montalto
  • 1621–1623 Alessandro d'Este
  • 1623–1626 Carlo Emmanuele Pio di Savoia
  • 1626–1642 Maurizio di Savoia
  • 1642–1653 Antonio Barberini
  • 1653–1655 Giangiacomo Teodoro Trivulzio
  • 1655–1656 Giulio Gabrielli
  • 1656–1666 Viriginio Orsini
  • 1666–1689 Francesco Maidalchini
  • 1689 Nicolò Acciaioli
  • 1689–1693 Urbano Sacchetti
  • 1693–1730 Benedetto Pamphilj
  • 1730–1741 Lorenzo Altieri
  • 1741–1747 Carlo Maria Marini
  • 1747–1779 Alessandro Albani
  • 1779–1789 Domenico Orsini d'Aragona
  • 1789–1790 Ignazio Gaetano Boncompagni-Ludovisi
  • 1790–1794 Gregorio Antonio Maria Salviati
  • 1794–1798 Vincenzo Maria Altieri
  • 1800–1821 Antonio Maria Doria Pamphilj
  • 1821–1827 Fabrizio Dionigi Ruffo
  • 1828–1834 Giuseppe Albani
  • 1834–1857 Tommaso Riario Sforza
  • 1857–1858 Ludovico Gazzoli
  • 1858–1867 Giuseppe Ugolini
  • 1868–1876 Giacomo Antonelli
  • 1876–1881 Prospero Caterini
  • 1881–1884 Teodolfo Mertel
  • 1884–1887 Lorenzo Ilarione Randi
  • 1887–1890 Joseph Hergenröther
  • 1891–1896 Isidoro Verga
  • 1896–1907 Luigi Macchi
  • 1907–1911 neobsazeno
  • 1911–1927 Louis Billot SJ
  • 1927–1937 neobsazeno
  • 1937–1948 Giuseppe Pizzardo, kardinál kněz pro hac vice
  • 1948–1953 neobsazeno
  • 1953–1978 Valerian Gracias, kardinál-kněz pro hac vice
  • 1979–1990 Wladyslaw Rubin; kněz-kardinál pro hac vice (1990)
  • 1991–2021 Edward Idris Cassidy; kardinál kněz pro hac vice (2021)
  • 2021– neobsazeno

Odkazy

Poznámky
  1. Nejnázornějším příkladem této hypotézy je Piranesiho Scénografie naproti, kde si představuje strukturu antického portiku „osvobozenou“ od moderních staveb.
  2. Definici a funkce diakonie v raném křesťanství lze najít v Enciclopedia cattolica (italsky)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Basilica di Santa Maria in Via Lata na italské Wikipedii a Santa Maria in Via Lata na anglické Wikipedii.

  1. SERAFINELLI, Guendalina. Giacinto Brandi (1621-1691). Turín: Allemandi, 2015. S. 44–46. (italština)

Literatura
  • BAGLIONE, Chiara. Alessandro VII e il cantiere di Santa Maria in via Lata a Roma. In: Annali di architettura. [s.l.]: [s.n.], 2001. Dostupné online. Svazek 13. S. 137–158. (italština)
  • NYBORG, Chris. Santa Maria in Via Lata. [s.l.]: romanchurches.wikia.com Dostupné online. (angličtina)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.