Tři chlapi v chalupě

V chalupě ve vesnici Ouplavice žijí společně zástupci tří generací rodiny Potůčkových, děda, otec a syn, mezi místními zvaní Potoci. Ti zažívají ve svém životě nejrůznější situace a každodenní problémy, včetně venkovské komunální politiky a kolektivizovaného zemědělství.

Seriál Tři chlapi v chalupě byl inspirován dřívějším projevem prezidenta Antonína Zápotockého, který zemřel v roce 1957. V něm uvedl, že v soudobá kulturní díla se sice dost věnují továrnám, ale zemědělství opomíjí. Tématu se později chytili televizní scenáristé v čele s Jaroslavem Dietlem, Janem Jílkem a dramaturgyní Janou Dudkovou, kteří pro tvorbu námětu využili život jednoho sedláka z jižních Čech, jenž byl Jílkovým známým.[1] Hlavním autorem seriálu zůstal Dietl, scénáře pro některé díly napsali také Jiří Hubač, Ilja Prachař a Josef Barchánek. Na režijní stoličce se vystřídalo více režisérů. Začínal jej Jaroslav Dudek, další epizody režírovali Miloslav Zachata, Jaromír Vašta, Václav Hudeček a Jiří Nesvadba, ale nejvíce dílů natočil František Filip.[2] Do hlavních rolí tří generací rodiny Potůčkových byli obsazeni Ladislav Trojan a Jan Skopeček, kteří s Dietlem spolupracovali už na předchozím a vůbec prvním československém seriálu Rodina Bláhova (Trojan v hlavní roli, Skopeček pouze jako host v jednom díle).[3] Postavu nejmladšího Potůčka měl původně ztvárnit Ivo Palec, ale kvůli nemoci ji nemohl přijmout, takže autoři využili Trojana.[1] Vybranou dvojici doplnil v roli nejstaršího dědy Potůčka Lubomír Lipský,[3] který krátce předtím hrál postavu dědečka v Dietlově divadelní hře Čtyři z velkoměsta.[4] Ačkoliv Lipský, Skopeček a Trojan měli ztvárnit zástupce tří generací, nejstaršímu z nich, Lipskému, bylo v době začátku seriálu 38 let a od nejmladšího Trojana jej dělilo pouze devět let.[3]

Seriál byl vysílán živě, proto před každým dílem probíhaly dlouhé zkoušky. Herci nejprve tři týdny zkoušeli ve zkušebně Stavovského divadla v Praze, následně tři dny v televizním studiu.[5] Natáčení probíhalo ve studiu Československé televize v pražské Měšťanské besedě na tři kamery. Veškeré činnosti a součinnost jednotlivých profesí, jako kameramanů a střihačů, byla během zkoušek nacvičena a pevně dána. Podle Jana Skopečka bylo takové natáčení ještě přísnější než v divadle a dle Trojana musela panovat kázeň, takže při živém vysílání herci neimprovizovali.[6] Předtočené exteriéry byly natáčeny v Nesvačilech.[7]

První díl seriálu Tři chlapi v chalupě měl premiéru v 19.45 hod dne 18. října 1961 v Československé televizi.[8] Seriál byl, stejně jako předchozí Rodina Bláhova, vysílán převážně živě.[7] Uváděn byl nepravidelně, většinou jednou za měsíc ve večerním čase, začátky dílů se pohybovaly v rozmezí od 19.30 do 21.00 hod. Obvykle byl vysílán ve středu, pouze výjimečně v jiné dny (třikrát ve čtvrtek, dvakrát v úterý).

Seriál byl zakončen osmnáctým dílem, který se na obrazovky premiérově dostal 3. dubna 1963.[9] Autoři původně plánovali, že po ukončení seriálu vznikne v dalších letech každý rok vždy jeden dodatečný díl s novými příběhy.[10] K realizaci však došlo pouze u jediného speciálního dílu s názvem „Tři chlapi po roce“, který byl uveden v sobotu 31. října 1964.[11]

Během premiérového vysílání byl seriál pro své reprízování natáčen z televizního monitoru pomocí telerecordingu na 16mm film.[12] Poprvé byly reprízy uváděny již od července 1962, tedy po odvysílání devíti dílů.[13] V průběhu dalších let však byly záznamy seriálu ztraceny či zničeny, takže z celkových devatenácti dílů jsou dochovány pouze čtyři epizody, „Kuře“, „Zajíc“, „Dirigent“ a „Tři chlapi po roce“, které příležitostně vysílá Česká televize.[14]

Všechny čtyři dochované díly seriálu Tři chlapi v chalupě byly zařazeny jako bonusový materiál na DVD se seriálem Eliška a její rod, který v roce 2014 vydala Česká televize.[15][16]

Recenze v deníku Rudé právo od počátku seriálu vyzdvihovaly herecký výkon zejména Lubomíra Lipského v roli dědy Potůčka, který se „stal výraznou figurkou rtuťovitého a činorodého staříka, oplývající neodolatelnou komikou“.[17] Nicméně ani otec Potůček v podání Jana Skopečka nezůstal stranou uznání. Díl „Ženitba“ byl sice podle recenzenta po autorské stránce poněkud zdlouhavý, ale na závěr dostal spád a nečekanou pointu, v níž se výrazně uplatnil Skopečkův herecký výkon.[18] Kritici rovněž uváděli, že autoři dobře zvolili poměr mezi komickými situacemi a vážnějšími motivy. Je to podle nich zřetelné například v díle „Po stopě zlého zločinu“, kde se řešila pomluva předsedy JZD a zároveň jistý „rozkol“ ve vesnické kapele podaný humorně.[17] Seriál se zároveň podle Rudého práva dobře věnoval životu, aktuálním problémům a práci v družstevní vesnici a byl agitačně zaměřen, ale zároveň se však jednalo o dobře napsaný komediální pořad,[19] byť po tři čtvrtě roce vysílání některé příběhy podle D. Havlíčka upadly do kolotoče stejných postupů beze snahy o inovaci.[20] Zdeněk Bláha si v témže listu povšiml, že autoři se nebáli věnovat aktuálním otázkám, často zrovna z toho měsíce, kdy se daný díl vysílal, a podařilo se jim je začlenit do života již známých postav.[21] Naopak dodatečný speciální díl byl od stejného recenzenta zkritizován, protože podle Bláhy působili „Tři chlapi po roce“ spíše jako „dost povrchně vybraná a narychlo sešitá snůška motivů různé úrovně“, přičemž ani nové postavy se po autorské stránce příliš nepovedly, protože bez hlubšího prokreslení působily pouze jako cíle autorových vtipů.[22]

Kromě dobrého přijetí u kritiky se seriál dočkal i velkého diváckého úspěchu, neboť „byl ve své době fenomén, kterým žila téměř celá […] republika“.[7] Například Lubomír Lipský, představitel dědy Potůčka, dostal za dobu vysílání seriálu asi 4500 dopisů.[4] Při natáčení závěrečného dílu se svatbou dědy Potůčka na Staroměstské radnici se díky drobné zprávě ve Večerní Praze dostavilo na Václavské, kudy měl svatební průvod projíždět, a na Staroměstské náměstí obrovské množství fanoušků seriálu, jejichž zástupy se staly součástí epizody.[1][23]

Díky úspěchu u diváků vznikly pod taktovkou Jaroslava Dietla různé odvozené projekty. V roce 1963 měla v pražském Divadle S. K. Neumanna premiéru Dietlova stejnojmenná divadelní veselohra, napsaná na motivy seriálu. Režíroval ji Václav Lohniský a působili v ní Lipský (alternace Ladislav Šimek), Skopeček i Trojan (alternace Jiří Bednář).[24] Hra byla ještě téhož roku vydána knižně v nakladatelství Orbis.[25] V Zemědělských novinách se také objevill fotokomiks vycházející ze seriálu a Československý rozhlas uváděl pořad Promluvy otce Potůčka k národu.[26]

V roce 1963 byl také natočen celovečerní film Tři chlapi v chalupě.[27] Po skončení seriálu zamýšleli tvůrci natáčet v jednoročním intervalu nové televizní příběhy, realizace se ale v roce 1964 dočkal pouze jediný díl s názvem „Tři chlapi po roce“.[10] Poslední navazující dílo vzniklo v roce 1973 v podobě celovečerního filmu Tři chlapi na cestách.[28]