Třída Akizuki (1942)

Ačkoliv se prodloužil trup, uspořádání pohonné soustavy zůstalo zachováno, jako u předchozích jednotek tříd Kageró a Júgumo. Přidanou délku trupu spotřebovala barbeta druhé dělové věže na přídi (předchozí jednotky měly na přídi pouze jednu dělovou věž). Střední sekci plavidla zabíraly (od přídě) dvě kotelny (přední č. 1 o délce 17 metrů a zadní č. 2 o délce 9,2 metrů) a dvě strojovny (přední č. 1 o délce 13 metrů a zadní č. 2 o délce 12,3 metrů).[10]

Přední kotelna obsahovala dva vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki, které dokázaly vyvíjet přehřátou páru o tlaku 30 kg/cm² a teplotě 350 °C. V zadní kotelně se nacházel pouze jeden kotel stejného typu.[10]

Přední strojovna se nacházela na levoboku a poháněla levý lodní šroub, zatímco pravý šroub byl poháněn turbínami zadní strojovny.[10] V každé strojovně se nacházela jedna sestava parních turbín Kanpon o stejném složení a zapojení, jako u předchozích tříd Kageró a Júgumo. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké, jedné středotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které doplňovaly jedna vysokotlaká a jedna nízkotlaká turbína (v každé sestavě) pro plavbu cestovní rychlostí. Každá sestava měla výkon 26 000 k (15 445,5 kW[p 1]), ale rychlost otáček lodní vrtule byla snížena na 340 za minutu.[11]

Hlavní palivové nádrže se nacházeli v dvojitém dně. Prostor na pravoboku na úrovni přední strojovny a na levoboku na úrovni zadní strojovny vyplňovaly další palivové nádrže. Na lodích se nacházely ještě další nádrže, takže celková kapacita nádrží byla nadprůměrných 25% standardního výtlaku.[10]

Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořilo osm víceúčelových 100mm děl typu 98. Ačkoliv se sama o sobě vyrovnala (či byla dokonce lepší) americkým 127mm kanonům,[4] postrádala výhodu řízení palby radarem a střelby municí s přibližovacími zapalovači.[12] Jelikož 100mm typ 98 byl od počátku zvolen jako protiletadlová zbraň, nedošlo na žádné z jednotek třídy Akizuki k redukci věží hlavní baterie ve prospěch 25mm kanonů, jako u většiny starších tříd. Všechny jednotky tak nesly čtyři dvouhlavňové věže po celou dobu služby.[6]

Torpéda byla odpalována z jednoho otočného zakrytovaného čtyřhlavňového 610mm torpédometu typu 92 model 4, který byl otáčen motorem na stlačený vzduch.[13] Torpédomet byl umístěn nad přední strojovnou, mezi protiletadlovou plošinou za komínem a zadní nástavbou. Lodě nesly čtyři torpéda nabitá v torpédometu a další čtyři kusy mohly být uskladněny na podavači za torpédometem na levé straně zadní nástavby. Jednalo se o torpéda typu 93 – obávaná „dlouhá kopí“.

Lehkou protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily pouze dva dvouhlavňové 25mm kanony typu 96 na plošině mezi komínem a torpédometem. Uprostřed této plošiny se nacházel 2,5metrový dálkoměr.[4][6] Později byl počet 25mm hlavní navyšován a nové jednotky vstupovaly do služby již s posílenou výzbrojí.

Zpočátku byly pro protiponorkový boj jednotky vybaveny pouze dvěma dvouhlavňovými vrhači hlubinných bomb typu 94 na zádi.

Detail umístění centimetrového přehledového radaru 22-gó s vysílací (dolní) a přijímací (horní) anténou ve tvaru trychtýře a přehledového metrového radaru 13-gó pro sledování vzdušných cílů na torpédoborci Harucuki

Japonsko v radarové technice zaostávalo za Spojenci. V roce 1942 byly první experimentální radary namontovány na některé lodě císařského námořnictva a na třídě Akizuki se první radar objevil na torpédoborcích Suzucuki a Hacuzuki,[14][15][16] nebo Niizuki.[17] Jednalo se o přehledový radar proti vzdušným i hladinovým cílům a to buďto metrový 21-gó, nebo centimetrový 22-gó. Radar 21-gó měl otočnou anténu (buď modelu 6 o rozměrech 3,6 x 2 metry, nebo modelu 7 o rozměrech 3,6 x 3 metry) a jeho instalace je doložena minimálně na jednotkách Akizuki, Suzucuki, Hacuzuki a Fujuzuki.[14] Radar 22-gó používal anténu ve tvaru dvou trychtýřů a později na jednotkách třídy Akizuki nahradil radar 21-gó. Tyto radary byly umístěny na plošině upraveného předního stožáru.

Později (cca 1944) se instaloval i metrový přehledový radar proti vzdušným cílům 13-gó. Jedna anténa se montovala na přední stranu zadního stožáru a některé jednotky dostaly i druhou aparaturu na přední stožár nad radar 22-gó.

Joizuki po válce v Kure. Všimněte si protiletadlové plošiny vedle můstku. 25mm kanony byly – stejně jako dělová věž číslo dvě – po kapitulaci odstraněny.

Pozdější modifikace (na pozdějších jednotkách provedené rovnou při stavbě) se soustředily hlavně na posílení protiponorkové a lehké protiletadlové výzbroje a na instalaci radarů. Protiponorková výzbroj byla posílena instalací dvou skluzů hlubinných pum na zádi. Dvouhlavňové 25mm kanony byly nahrazeny za tříhlavňové. V roce 1943 se (poprvé na Suzucuki a Hacuzuki již koncem 1942) objevila další dvě protiletadlová hnízda pro 25mm trojčata: u podtřídy Akizuki se nacházela po stranách komína, zatímco na Šimocuki/Fujuzuki[p 2] a Mičizuki na platformě za torpédometem. V roce 1944 bylo na místo zadního dálkoměru montováno páté 25mm stanoviště. Koncem roku 1944 se objevila i další dvě protiletadlová hnízda pro 25mm trojčata na bocích můstku. Kromě trojhlavňového uspořádání se na palubu montovaly i 25mm kanóny v jednohlavňové lafetaci.[6]

V červnu 1944 se objevily na palubách čtyři 13,2mm kulomety typu 93.[6]

U podtříd Šimocuki/Fujuzuki[p 2] a Mičizuki došlo ke zjednodušení konstrukce, které se projevilo například změnou tvaru přídě. Na Harucuki byl (jak dokládá fotografie) můstek zvětšen protažením prostředního patra až ke stožáru.

Osm (jestliže první jednotka nesla číslo 777) nebo šestnáct (v případě první jednotky 770) plánovaných jednotek podle programu z roku 1942[8] bylo 30. června 1942 zrušeno ve prospěch modifikovaného programu 1942 (5061 až 5083).[4]

Modifikovaný program z roku 1942 měl obsahovat následující jednotky:[4]

• 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky)
• 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). Kapitola 秋月型. ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata. (japonsky)
• WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
• ОРЕЛ, А. В. Эсминцы типа «Акицуки». МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ ~ OREL, А. V. Esmincy tipa «Akicuki». Morskaja kollekcija. 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2010-10-14]. (rusky)
• FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky)
• LENGERER, Hans; ITANI, Jiro; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Akizuki Class. In: GARDINER, Robert. Warship 1993. London: Conway, 1993. ISBN 0-85177-624-8. S. 143 až 166. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Akizuki na Wikimedia Commons
• NEVITT, Allyn D. AKIZUKI Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
• 秋月型の建造 ~ Akizuki-gata no kenzó [online]. [cit. 2009-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-16. (japonsky)
• Akizuki Class (Gakken #23) [online]. IJN Yard, 2009-07-12 [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-14. (anglicky)
• NISHIDA, Hiroshi. Akizuki class 1st class destroyers [online]. [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (anglicky)^{[nedostupný zdroj]}