100mm protiletadlový kanón typu 98
100mm protiletadlový kanón typu 98 byl japonský víceúčelový kanón s hlavní délky 65 ráží z druhé světové války. Existoval ve dvou provedeních jako Model Typ 1 a Model Typ 12, která se lišila provedením hlavně.[3] V dvouhlavňovém uspořádání jej nesly torpédoborce třídy Akizuki (4 věže hlavní baterie), letadlová loď Taihó (6 věží) a lehký křižník Ójodo (4 věže sekundární baterie). Rovněž plánovaný (ale nerealizovaný) projekt bitevního křižníku projektu B-65 měl nést osm dvouhlavňových věží.[3][5] Koncem války se též montoval do palpostů na pobřeží kvůli očekávané invazi.[3]
100mm/65 protiletadlový kanón typu 98 六五口径九八式一〇糎高角砲 65-kókei 98-šiki 10-senči kókaku hó | |
---|---|
Boční pohled na zadní dvouhlavňovou věž Model A se dvěma 100mm kanóny typu 98 hlavní dělostřelecké výzbroje torpédoborce Harucuki v námořním arzenálu Maizuru | |
Typ | Lodní a protiletadlový kanón |
Místo původu | Japonské císařství |
Historie služby | |
Ve službě | 1942 – 1945 1945 – 1956[1] |
Používána | Japonské císařské námořnictvo Námořnictvo Čínské republiky[1] |
Války | Druhá světová válka |
Historie výroby | |
Konstruktér | Čijokiči Hada[2] |
Navrženo | 1938 |
Výrobce | Kure (kanóny) a Sasebo (lafetace)[2] |
Výroba | 1942 – 1945 |
Vyrobeno kusů | 169[3] |
Varianty | Model Typ 1 Model Typ 12 |
Základní údaje | |
Hmotnost | 3 053 kg samotné dělo[3] 34 500 kg dvouhlavňová dělová věž[3] |
Délka | 6730 mm celkem[3] |
Délka hlavně | 6500 mm hlaveň[3] |
Obsluha | 11 mužů u dvoudělové věže[3] |
Typ náboje | jednotný 111,8 cm délka celkem 41 cm délka granátu 28 kg hmotnost celkem 13 kg hmotnost granátu[3] |
Ráže | 100 mm |
Závěr | horizontální klínový[4] |
Zpětný ráz | 41 cm minimální 49 cm normální 50 cm maximální[3] |
Elevace | -10° až +90° |
Kadence | 15–21 ran/min[3] |
Úsťová rychlost | 1000 m/s[3] |
Účinný dostřel | 14 000 m proti hladinovým cílům[3] 11 000 m proti letadlům[3] |
Maximální dostřel | 19 500 m[3] |
Popis
Lafetace
Na lodích japonského císařského námořnictva se 100mm kanón typu 98 používal v dvouhlavňových elektro-hydraulických věžích Model A na třídě Akizuki a Model A-1 na Taihó a Ójodo.[6] Osy obou děl byly od sebe vzdáleny 66 cm a hlavně měly náměr v rozsahu -10° až +90°. Zbraň bylo možno nabíjet při libovolné elevaci, což bylo důležité zejména při protiletadlové palbě.[3]
Systém řízení palby
Japonské lodě používaly k řízení palby 100mm kanónů typu 98 metodu centrálního řízení palby „sleduj zaměřovač“ (cuibi haššin, follow the pointer)[7] založenou na systému řízení protiletadlové palby typu 94 (94式高射装置 94-šiki kóša sóči)[8] – viz systém řízení palby 127mm kanónů typu 89.
Pokud nebylo možné (např. z důvodu poškození) použít centrální řízení palby, mohly být kanóny zaměřovány pomocí optického zaměřovače kombinovaného s balistickým počítačem, který vycházel z francouzského zaměřovače „L.P.R.“ (t.j. Le Prieur), a který se nacházel přímo v dělové věži. Tento lokální zaměřovač byl ale relativně složitý na výrobu, proto byly koncem války kanóny vybavovány jednoduššími lokálními zaměřovači.[9]
Hodnocení
100mm kanón typu 98 je považován za nejlepší japonský protiletadlový kanón za druhé světové války. Jeho nevýhodou byla krátká životnost hlavně: 350 až 400 výstřelů.[3] Pro srovnání: japonský 127mm protiletadlový kanón typu 89 měl životnost hlavně až 1500 výstřelů a německý 10,5 cm/65 SK C/33 až 2950.[10] Příčinou byla vyšší úsťová rychlost a větší kadence, než u zmiňovaných dvou konkurentů.[3]
Druhou nevýhodou bylo, že Japonci až do konce války nedokázali nasadit radarem zaměřovaný systém řízení palby, takže zaměřování protiletadlových děl se provádělo jenom pomocí optického zaměřovače.[10]
Odkazy
Reference
- 丹陽. 中國軍艦史月刊 Tan-jang [online]. Čung-kuo ťün-ťien š' jüe kchan (Chinese Warships History Monthly) [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. (čínsky)
- Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946: 0-47(N)-1 Japanese Naval Guns and Mounts-Article 1, Mounts Under 18”. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. S. 23. (anglicky)
- DIGIULIAN, Tony. Japanese 10 cm/65 (3.9") Type 98 [online]. navweaps.com, rev. 2007-08-26 [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- 0-47(N)-1, str. 21
- History of the B64/65 Project. www.bobhenneman.info [online]. [cit. 03-02-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-05-2008.
- LOW, Joseph E. Guns - 3.9 inch (10 cm) 65 cal type 98 (1938) [online]. Rev. 2005-12-18 [cit. 2009-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-11. (anglicky)
- 0-47(N)-1, str. 17
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 239 až 242 a 631. (anglicky)
- 0-47(N)-1, str. 52
- ОРЕЛ, А. В. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-03]. (rusky)
Literatura
- Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2014. (anglicky)
- TM 9-1985-5/TO 39B-1 A-12 Japanese Explosive Ordnance (Army Ammunition, Navy Ammunition). Washington: DEPARTMENTS OF THE ARMY AND THE AIR FORCE, 1953. Dostupné online. Dostupné také na: . Kapitola 5. Navy Ammunition. (anglicky)
- ITANI, Jiro; LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Anti-Aircraft Gunnery in the Imperial Japanese Navy. In: GARDINER, Robert. Warship. London: Conway Maritime Press, 1991. ISBN 0-85177-582-9. S. 81–101. (anglicky)
- ОРЕЛ, А. В. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-03]. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu 100mm protiletadlový kanón typu 98 na Wikimedia Commons
- DIGIULIAN, Tony. Japan 10 cm/65 (3.9") Type 98 [online]. navweaps.com, rev. 2016-09-25 [cit. 2017-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- Japanese Naval Ordnance: 3.9"/65 caliber [online]. combinedfleet.com [cit. 2017-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- LOW, Joseph E. Guns - 3.9 inch (10 cm) 65 cal type 98 (1938) [online]. Rev. 2005-12-18 [cit. 2009-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-11. (anglicky)