Katakana

Katakana (psáno カタカナ v katakaně a 片仮名 v kandži) je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 48 symbolů (47 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.

Historie

Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky „část“) znaků kandži (na rozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kandži), u kterých již předtím došlo k desémantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první[zdroj?]. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní.

Dnešní použití
  • Slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, nizozemštiny, dnes převážně z angličtiny)
  • Onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině)
  • Telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde se v české typografii použije tučné písmo, podtržení nebo kurzíva)
  • Cizí místní názvy
  • Vědecké názvosloví (zvířata a rostliny)
  • Různé televizní pořady
  • Videohry

Základní sada znaků
samohlásky jóon
ア a イ i ウ u エ e オ o ャ ja ュ ju ョ jo
カ ka キ ki ク ku ケ ke コ ko キャ kja キュ kju キョ kjo
サ sa シ ši ス su セ se ソ so シャ ša シュ šu ショ šo
タ ta チ či ツ cu テ te ト to チャ ča チュ ču チョ čo
ナ na ニ ni ヌ nu ネ ne ノ no ニャ nja ニュ nju ニョ njo
ハ ha ヒ hi フ fu ヘ he ホ ho ヒャ hja ヒュ hju ヒョ hjo
マ ma ミ mi ム mu メ me モ mo ミャ mja ミュ mju ミョ mjo
ヤ ja ユ ju ヨ jo
ラ ra リ ri ル ru レ re ロ ro リャ rja リュ rju リョ rjo
ワ wa (ヰ) wi (ヱ) we ヲ wo
ン n
ガ ga ギ gi グ gu ゲ ge ゴ go ギャ gja ギュ gju ギョ gjo
ザ za ジ dži ズ zu ゼ ze ゾ zo ジャ dža ジュ džu ジョ džo
ダ da ヂ (dži) ヅ (zu) デ de ド do ヂャ (dža) ヂュ (džu) ヂョ (džo)
バ ba ビ bi ブ bu ベ be ボ bo ビャ bja ビュ bju ビョ bjo
パ pa ピ pi プ pu ペ pe ポ po ピャ pja ピュ pju ピョ pjo
Poznámka: Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly roku 1946 označeny za zastaralé.

Způsob psaní

Tabulka ukazuje, jak se znaky katakany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr.

Odkazy

Literatura
  • Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Související články

Další související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.