Svatobor (Doupovské Hradiště)

Původem slovanský název vesnice odkazuje na borový les ve významu svatý les a v němčině byl značně zkomolen. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Zwetibor (1264), Zwetivor (1272), Swetbor (1641), Czwetbor (1369), Qwetbor/Swatbor (1384), Swatwor (1399–1405), Swatbor/Cztwebor (1406), Czetwor (1465), Swertwa (1567), Czwetwa (1570) a Zwetbau (1785 a 1847).[3]

Svatobor na císařských otiscích mapy Stabilního katastru z roku 1842.

Domy čp. 4 a 6

Dům čp. 4

Svatobor je stará osada, která původně patřila do správního obvodu sedleckého hradu a později k loketskému kraji. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1239, kdy král Václav I. potvrdil listinu, kterou Bohuslav z Rýzmburka daroval tzv. šemnický újezd oseckému klášteru. Ze soudní pravomoci loketského hradu vesnici osvobodil král Přemysl Otakar II. v roce 1279. Klášter ze Svatoboru učinil správní centrum šemnického újezdu, kterého se během husitských válek zmocnil Jakoubek z Vřesovic. Klášter se svých práv k vesnicím formálně zřekl v roce 1465 a král Jiří z Poděbrad potom újezd připojil k hradu Andělská Hora.[4]

Při pobělohorských konfiskacích Svatobor získal Heřman Černín z Chudenic a připojil jej k panství Stružná.[5] Po třicetileté válce vesnice podle berní ruly z roku 1654 patřila ke Stružné a žilo v ní sedm sedláků, jeden chalupník, jeden zahradník a pět domkářů. Hospodáři celkem měli osmnáct potahů a chovali třináct krav, 32 jalovic, jedno prase a patnáct koz. Na polích se pěstovalo žito, ale hlavními zdroji obživy byly chov dobytka, prodej dřeva a obchod s přízí. Jeden ze sedláků provozoval hospodu.[4]

V roce 1949 měla vesnice sbor dobrovolných hasičů společný s Horní Lomnicí, Lipoltovem, Mlýnskou, Pastvinami a Starou Vsí.[6]

Rybník pod kostelem

Svatobor stojí v katastrálním území Doupovské Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi dva kilometry jihozápadně od Kyselky. Nachází se v nadmořské výšce okolo 520 metrů v jihozápadní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[7] Půdní pokryv v okolí tvoří kambizem eutrofní.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se Svatobor nachází v mírně teplé oblasti MT7,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 650–750 milimetrů, počet letních dnů je 30–40, mrazových dnů 110–130 a sníh v ní leží 60–80 dnů v roce.[9]

Ke svatoborské farnosti v devatenáctém století patřilo osm vesnic, mimo jiné Lučiny, Mlýnská, Dolní Lomnice a Stará Ves.[11]

Po zrušení patrimoniální správy se Svatbor v roce 1850 stal obcí v okrese Karlovy Vary.[11] Při sčítání lidu v letech 1869–1880 k obci patřila osada Dolní Lomnice. V letech 1946–1947 vesnici spravovala hornolomnická místní správní komise.[6] V letech 1953–2015 byl Svatobor součástí vojenského újezdu Hradiště a od 1. ledna 2016 je částí obce Doupovské Hradiště.[12]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v roce 2011

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen před rokem 1358 oseckým klášterem.[13] V roce 1384 byl filiálním kostelem loketské farnosti.[14] V letech 1729–1732 byl kostel Nanebevzetí Panny Marie nákladem Černínů barokně přestavěn podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky[14] a roku 1733 byla zahájena stavba fary.[15] Přízemní místnosti fary byly klenuté a v patře se nacházel velký sál s plochým stropem.[14] U budovy stávala socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1767,[14] přestěhovaná do Andělské Hory.

• BINTEROVÁ, Zdena, 2004. Zaniklé obce Doupovska. Svazek II. V bývalých okresech Karlovy Vary a Žlutice. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov. 75 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Svatobor, s. 65–67.
• KRČMÁŘ, Luděk; PROCHÁZKA, Zdeněk; SOUKUP, Jan. Zničené kostely. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2004. 186 s. (Průvodce historií západních Čech; sv. 14). ISBN 80-86125-46-7.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatobor na Wikimedia Commons
• Svatobor na webu Zaniklé obce