Surcouf (1929)

Vzhled ponorky Surcouf v roce 1938

Ponorka Surcouf zapadala do trendu vývoje velkých ponorek s s dlouhým dosahem a silnou dělostřeleckou výzbrojí, která byla ve 20. letech 20. století jedinou alternativou torpéd. Patřily mezi ně například britské ponorky tříd K, M a X1,[4] americká třída Narwhal a japonská třída B1 (jinak též třída I-15).[2] Francouzské námořnictvo navíc mohlo využít zkušenosti z provozu prvoválečné německé křižníkové ponorky Halbronn (ex SM U 139), kterou získalo v rámci reparací. Ponorka byla vyvinuta na základě stavebního programu z roku 1926. Postavila ji loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu. Stavba byla zahájena v prosinci 1927, na vodu byla spuštěna 18. října 1929 a uvedena do služby v květnu 1934.[1]

Model ponorky Surcouf

Hlavní výzbrojí představovaly dva 203mm kanóny v mohutné vodotěsné dělové věži před velitelskou věží. Samotné hlavně byly opatřeny vodotěsnými poklopy, přičemž střelbu mohla ponorka zahájit 3,5 minuty po vynoření. Kanóny měly dostřel 26 km. K zaměřování kanónů do vzdálenosti 16 km sloužil čtyřmetrový dálkoměr, na větší vzdálenosti palbu řídil palubní pozorovací letoun. Neseno pro ně bylo 600 nábojů. Náboje a prachové náplně byly uskladněny odděleně pod věží a z muničních skladů byly do věže přepravovány jedním výtahem.[2]

Lehkou výzbroj tvořily dva protiletadlové 37mm kanóny na střeše hangáru a čtyři 13,2mm kulomety Hotchkiss. Ponorka rovněž nesla celkem šest 550mm torpédometů a čtyři 400mm torpédomety. Čtyři 550mm torpédomety byly uloženy v přídi. Na zádi byly ještě dva trojhlavňové torpédomety, umístěné externě na otočných lafetách a šlo je využít pouze při plavbě na hladině. Každý se skládal z jednoho 550mm a dvou 400mm torpédometů.[3] Celkem bylo neseno čtrnáct 550mm a osm 400mm torpéd.[1]

Speciálně pro ponorku Surcouf byl vyvinut malý průzkumný a pozorovací hydroplán Besson MB.411, který byl na palubě uložen ve vodotěsném hangáru pod věží. Jeho složení trvalo 10 minut. Letoun se pravděpodobně zcela neosvědčil a za války nebyl využíván a hangár sloužil pro uložení zásob.[3] Málo známým faktem je, že francouzský konstruktér René Dorand pro ponorku Surcouf vyvíjel malý vrtulník Dorand G.20. Práce však byly zastaveny po porážce Francie roku 1940.[5] Uvnitř ponorky se rovněž nacházel prostor pro 40 zajatců.[4]

Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 7600 hp a dva elektromotory o výkonu 3400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 18,5 uzlu a pod hladinou 10 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 70 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru až 80 metrů.[1]

Památník zemřelým z ponorky Surcouf v Cherbourgu

Ponorka byla bojově nasazena za druhé světové války. Využívána byla především jako doprovodné plavidlo. Nejprve operovala v Karibiku a na západním pobřeží Afriky. V době německé invaze do Francie procházela opravami v loděnici v Brestu, odkud po pádu Francie unikla do Plymouthu. Musela přitom plout na hladině na jeden motor.[2] Dne 3. července 1940 ponorku obsadilo britské námořnictvo, přičemž zemřel jeden francouzský námořní důstojník a tři britští námořníci. V září 1940 byla opravená ponorka předána silám Svobodné Francie. Zpočátku operovala v Karibiku a Gaullistické síly ji nasadily při obsazení ostrovů Saint Pierre a Miquelon. Následně byla převelena k ochraně francouzských držav v Pacifiku. Dne 2. února 1942 vyplula z Halifaxu míříc do Panamského průplavu. Dne 18. února 1942 se ponorka Surcouf potopila v mexickém zálivu po kolizi s americkou nákladní lodí SS Thomas Lykes. Zemřela celá posádka.[3]