Třída Narwhal

Třída Narwhal
	USS Nautilus (SS-168)
Obecné informace
Uživatelé	Námořnictvo Spojených států amerických
Typ	ponorka
Lodě	2
Osud	vyřazeny 1945
Předchůdce	USS Argonaut (SM-1)
Nástupce	USS Dolphin (SS-169)
Technické údaje
Výtlak	2987 t (na hladině); 3960 t (pod hladinou)[1]
Délka	113,1 m (max.)
Šířka	10,1 m
Ponor	5,16 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory; 2 lodní šrouby; 5633 + 1600 hp
Rychlost	17,4 uzlu (na hladině); 8 uzlů (pod hladinou)
Dosah	18 000 nám. mil při 10 uzlech; 50 nám. mil při 5 uzlech
Posádka	89
Výzbroj	2× 152mm kanón (2×1); 2× 12,7mm kulomet (2×1); 6× 533mm torpédomet; 12 torpéd
Ostatní	operační hloubka ponoru 100 m

Třída Narwhal byla třída oceánských diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Do roku 1931 byly klasifikovány jako křižníkové ponorky. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1930–1945. Za druhé světové války sloužily jako transportní ponorky. Po válce byly vyřazeny.[2]

Stavba

Celkem byly v letech 1927–1930 postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine a druhou loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo.[1]

Jednotky třídy Narwhal:

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Osud
USS Narwhal (SS-167)	Portsmouth Naval Shipyard	1927	17. prosince 1929	15. května 1930	Do roku 1931 pojmenována USS V5 (SC-1), vyřazena 1945.[3]
USS Nautilus (SS-168)	Mare Island Naval Shipyard	1927	15. března 1930	1. července 1930	Do roku 1931 pojmenována USS V6 (SC-2), vyřazena 1945.[4]

Konstrukce

USS Narwhal (SS-167)

Konstrukčně ponorky vycházely z předcházející minové ponorky USS Argonaut (SM-1). Měly dvojitý trup. Byly vyzbrojeny dvěma 152mm kanóny, dvěma 12,7mm kulomety a šesti 533mm torpédomety (čtyři na přídi a dva na zádi). Mohly naložit až 12 torpéd. Pohonný systém tvořily dva hlavní diesely MAN (pro plavbu na hladině) a dva pomocné diesel-generátory MAN o výkonu 5633 hp (pro nabíjení baterií) a dva elektromotory MAN o výkonu 1600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 17,4 uzlu a pod hladinou 8 uzlů. Dosah byl 18 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 50 námořních mil při rychlosti 5 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla až 100 metrů.[1]

Modernizace

Potápějící se japonský torpédoborec Jamakaze viděný periskopem ponorky USS Nautilus (SS-168)

V letech 1940–1941 dostaly výkonnější motory.[1] Později byly upraveny pro plnění transportních úkolů. Počet torpédometů se zmenšil na čtyři.[2]

Odkazy

Reference

V5 (NARWHAL) submarines (1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 269. (česky)
V-5 (SC-1) Narwhal (SS-167) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
V-6 (SC-2) Nautilus (SS-168) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Narwhal na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[ref1-1] V5 (NARWHAL) submarines (1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)

[VL4:269-2] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 269. (česky)

[ref2-3] V-5 (SC-1) Narwhal (SS-167) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)

[ref3-4] V-6 (SC-2) Nautilus (SS-168) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)