Podstatné jméno

Singularia tvoří výhradně nebo převážně jednotné číslo. Označují obvykle jevy, vnímané jako nestrukturované, neohraničené, jedinečné. Množné číslo, pokud se vyskytuje, slouží k označení druhové různosti, intenzity nebo opakování. Je jich několik druhů:

• jména látková – označují jednolitý materiální jev, vnitřně nečleněné kontinuum – potraviny, chemické prvky, soudržné materiály apod.: voda, olej, písek, mouka. Plurál označuje jasně vymezený celek (dvě vody – tj. lahve vody) nebo intenzitu (rozbouřené vody).
• jména hromadná – označují fyzicky členitelný jev, který je ovšem vnímán jako jev jednolitý: nádobí, listí, žactvo, vojsko, mládež, borůvčí, stádo, roj. Plurál se u nich vyskytuje, pokud chceme kvantifikovat několik jasně vymezených celků (znepřátelené armády, vlčí smečky).
• abstrakta – singularita vyplývá z jejich povahy – označují nefyzické jevy: nebezpečí, lakomost, demokracie. Pokud dochází k jejich konkretizaci, mohou snadno plurál tvořit: pronášená moudra, zapomenuté lásky.
• unika – slova označující jednotlivé jevy: vesmír, svět. S nimi úzce souvisí vlastní jména (propria), která označují jednotlivou osobu (místo, jev). Jména míst mají často gramatický tvar množného čísla (Kravaře, Postoloprty). Plurál u proprií a unik vzniká výjimečně, ale nikoli nesystémově: v naší třídě jsou tři Lukášové – znám několik Lhot – je více Prah, jedna nahoře, jedna dole. Plurál také někdy může signalizovat významový posun (malí Einsteinové; pátrejte, Sherlockové) nebo označení značky (dvě Toyoty). Zmnožení se někdy používá také pro deindividualizaci, které má označovanou osobu znevážit: A další, né 600, milión, dva milióny berou Jandové a jiní, každý rok.

Pluralia neboli jména pomnožná mají tvar množného čísla, i když označují jedinou věc. Patří sem především názvy předmětů skládajících se ze dvou stejných částí (nůžky, kleště, brýle), některé běžné předměty, u nichž je původní motivace složení z více částí již skryta (dveře, kamna), části těla (záda), nemoci (spalničky, neštovice), svátky (Vánoce, Velikonoce) aj. Některá z nich mohou jednotné číslo tvořit ve specifických případech (roztržená kalhota).

Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k přísudku či jiným větným členům. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i uvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.

Počet pádů v některých jazycích

02: bulharština, angličtina, švédština

04: němčina

06: latina, slovenština, ruština

07: čeština, polština, ukrajinština, dříve i slovenština

14: estonština

15: finština

Pády v češtině:

1. nominativ s pádovými otázkami (kdo, co)
2. genitiv (koho, čeho)
3. dativ (komu, čemu)
4. akuzativ (koho, co)
5. vokativ (oslovujeme, voláme)
6. lokál (kom, čem)
7. instrumentál (kým, čím)

Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. Ve většině jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků např. ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen. Rod často souvisí s pohlavím a s životností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody: rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají – např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen. Jiné jazyky mají rozsah rodů omezený, např. švédština rozlišuje pouze dva rody: společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i více – např. v češtině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (animatum) a neživotný (inanimatum).

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:

• čtyři vzory pro rod mužský životný – pán, muž, předseda, soudce,
• dva vzory pro rod mužský neživotný – hrad, stroj,
• čtyři vzory pro rod ženský – žena, růže, píseň, kost,
• čtyři vzory pro rod střední – město, moře, kuře, stavení.

Kromě toho ke každému vzoru existuje několik podvzorů, dále existují vzory pro zpodstatnělá přídavná jména (hajný, průvodčí, zlatý, bytná, vstupné, hovězí), některá jména se skloňují nepravidelně (idea), několik podstatných jmen je nesklonných (kupé, atašé).

• Vyjmenovaná slova
• Skloňování
• Podmět
• České skloňování
• Česká podstatná jména
• Seznam latinských gramatických pojmů

• Slovníkové heslo podstatné jméno ve Wikislovníku
• Kategorie Substantiva ve Wikislovníku