Struga

Název města je slovanského původu a odkazuje na české slovo strouha. V řeckých zdrojích bývá uváděno pod názvem Εγχαλών (Enchalon).

Město se rozkládá u severního břehu Ohridského jezera z něhož přímo v centru města vytéká řeka Černý Drin, 12 km severovýchodně od Ohridu, 110 km jihozápadně od Skopje a 50 km východně od Elbasanu v Albánii. Západně od Strugy se nachází Národní park Shebenik-Jabllanicë s pohořím Jabllanicë.

Každé léto se zde koná známý festival poezie. Jižně od Strugy se nachází město Ohrid proslulé řadou významných památek.

Vede tudy silnice A4 ze Skopje do Albánie.

Podnebí je typické pro tuto část regionu. V létě jsou typické vysoké teploty téměř bez srážek. Srážky jsou častější na podzim a v zimě, kdy teplota klesá k bodu mrazu. Lesní a keřové požáry jsou v létě kvůli suchu v okolních horách běžné.

V místě dnešní Strugy se nacházela rybářská vesnice již v dávnověku.

V roce 1591 přes dnešní město cestoval benátský vyslanec Lorenzo Bernardo do Istanbulu. Poznamenal si, že Struga připomíná spíše velkou vesnici, než úhledné město. Povšiml si rovněž okolní úrodné krajiny, chutných ryb z Ochridského jezera a u místního obyvatelstva poznamenal, že bylo pravoslavné víry. Roku 1668 navštívil Strugu také turecký cestovatel Evlija Čelebi, který si povšiml dřevěného mostu přes řeku Drin u jejího odtoku z jezera.

Na přelomu 18. a 19. století vznikly nejstarší budovy v centru města. Struga však byla vzhledem k dramatickému růstu ve století dvacátém rozsáhleji přestavována a upravována, nemá dochované historické jádro. Povšiml si také většího počtu vyšších budov a pěstování vinné révy v okolí.

Struga v roce 1913.

V roce 1900 bylo odhadováno, že má Struga 4 570 obyvatel, z toho 3 000 pravoslavných Slovanů, 1 000 Turků, 350 Albánců a 220 Romů.

Až do roku 1912 byla Struga součástí Osmanské říše, poté byla připojena k Srbsku. Během první světové války byla Struga svědkem bojů mezi srbskou a bulharskou armádou (v listopadu 1915). Po skončení konfliktu zůstalo v hranicích Srbska, resp. se stalo součástí vznikající Jugoslávie. V meziválečném období se jednalo o odlehlou a zaostalou vesnici; v okolí se nacházely četné močály a rozšířená byla malárie. Na přelomu 20. a 30. let byly močály postupně vysušovány.[1]

Po vypuknutí války v roce 1941 byla odlehlá Struga u hranic s Albánií rychle obsazena (již 12. dubna) italskou armádou. Později ji okupovalo vojsko bulharské. Za druhé světové války došlo v nedaleké vesnici Radolište k masakru civilního obyvatelstva. Město bylo osvobozeno od bulharské okupace dne 8. listopadu 1944.

Jako velmi odlehlé město se rozvíjela poměrně pomalu. V 80. letech zde začala být rozvíjena především turistika. Východně od města byla budována postupně zóna s různými ubytovacími zařízeními. V 90. letech a na přelomu století se zde zvýšilo napětí související se složitými vztahy mezi místní albánskou většinou a makedonskou menšinou. Byly zde zakládány např. „obranné výbory“ a konaly se demonstrace na osvobození lidí, které makedonské bezpečnostní složky zatkly s odůvodněním, že v roce 2001 podporovaly vzbouřence.[2] Později se situace nicméně uklidnila.

Hlavní kulturní událostí ve Struze jsou místní literární večery (makedonsky Струшки Вечери на Поезијата). Konají se již od roku 1966 a účastnila se jich řada nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Silniční křižovatka.

Budova radnice.

Mezinárodní letiště Ohrid je jen sedm kilometrů východně od města. Do roku 2020 zaznamenávalo až 800 letů ročně a odbavovalo 30 000 cestujících.

Ze Strugy vedou tři významné hlavní silnice, a to: do Ochridu (na jihovýchod), severně do Debaru údolím řeky Crni Drim, dále do Elbasanu a do Tirany na západ (přes průsmyk Thanë). Napojeny jsou na silniční obchvat města, který jej obchází ze severní strany.

Struga není napojena na železniční síť Severní Makedonie. Nejbližší železniční stanice jsou v albánském Pogradci, 43 km daleko, a v Kičevu, 59 km daleko. Propojení přes Strugu nebo Ochrid je dlouhodobě plánováno, zamýšlená železniční trať (o které se diskutovalo ještě před druhou světovou válkou) měla vést dále do Albánie.

• Konstantin Miladinov, makedonský básník
• Dimitrije Miladinov, makedonský básník
• Ibrahim Temo, albánský politický aktivista

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Struga na Wikimedia Commons