Strýček z Ameriky

Ladislav Holoubek byl sice původem Čech a pocházel z Prahy, ale se slovenským prostředím se plně identifikoval a nebyl přinucen je opustit ani po vzniku Slovenského státu; naopak v této době byla uvedena řada jeho děl. Bezprostředně po zániku Československá byla ve Slovenském národním divadle uvedena jeho operní prvotina Stella, v dalších letech následovaly Svítání a Touha. Vedle toho však napsal jednu operetu pro Slovenské lidové divadlo, soubor existující v letech 1939–1945 se základnou nejprve v Prešově a poté v městském divadle v Nitře, avšak hrající po celém Slovensku mimo Bratislavu.[1] Operetu Strýček z Ameriky u Holoubka objednal ředitel tohoto divadla Fraňo Devinský; libreto k ní napsal skladatelův vrstevník Alexander Vidner, autor zejména rozhlasových komických her a skečů.[2][3] Libreto plné typicky operetních záměn se točí kolem údajného bohatého strýčka z Ameriky, který má zachránit před úpadkem slovenskou statkářskou rodinu; strýčka hraje prostý venkovan Michal Rusnák, kterému se podaří alespoň dát dohromady dva zamilované páry, zatímco peněžní zápletka se vyřeší, když se nakonec objeví pravý strýček.[3] Holoubkova hudba odpovídala tehdejším požadavkům na taneční hudbu – objevuje se zde například foxtrot, waltz, tango, ale jedno číslo má i folklórní charakter.[2][3]

Premiéra se konala 26. října 1940 v Prešově[4], kde tehdy Slovenské lidové divadlo působilo (datum 19. března 1940, pocházející ze zápisků Fraňa Devinského,[5] je zřejmě mylné). Inscenaci režíroval Ľubomír Smrčok, dirigoval František Schramm a choreografii vypracoval Bohumil Relský. Zatímco v jednotlivých rolích se vystřídala řada herců Slovenského lidového divadla – včetně skladatelovy manželky Alici Páričkové v roli Violy – titulní roli (falešného) strýčka z Ameriky si vyhradil oblíbený komik František Kabrheľ.[6][3]

Strýček z Ameriky měl značný úspěch; divadlo ho označovalo za svou „nejúspěšnější hru sezóny“.[7] Podle historičky slovenské operety Terézie Ursínyové „[t]ato veselá, téměř revuální opereta nalezla ohlas u prešovského obecenstva, které s uznáním kvitovalo dojemné milostné scény i vtipné obrazy a dialogy“.[3] Slovenské lidové divadlo tuto operetu uvádělo i ve svých dalších působištích a hrálo ji ještě v únoru roku 1944.[8] Z března téhož roku jsou i zprávy o nastudování ochotníků Slovenského červeného kříže v Lázeňském divadle v Piešťanech ve prospěch na frontě bojujících i raněných vojáků.[9]

Strýček z Ameriky zůstal jedinou operetou Ladislava Holoubka, který se nadále věnoval pouze vážné hudbě. V rozhovoru k premiéře jeho opery Svítání, jež se konala několik měsíců po preiméře uvedené operety, vyslovil tento názor: „Operu píše skladatel nejméně rok. Do skladby musí vložit to nejlepší, co umí, protože opera je vrcholná forma skladatelského umění. Naproti tomu operetu může šikovný šlágrista, má-li vtipné libreto, napsat za týden, protože dnešní opereta se skládá z 12 – 15 písniček vedle sebe položených. Tedy skladatel se netrápí s nějakým komponováním jednolitého hudebního proudu. Stačí mu sentimentální nebo rozpustilá melodie, smyslná instrumentace a synkopický rytmus.“[10]

Partitura i klavírní výtah Strýčka z Ameriky se ještě za Holoubkova života ztratily – pravděpodobně byly zničeny při bombardování a následném požáru Slovenského lidového divadla v Nitře ve dnech 26. až 29. března 1945[11] – a v Holoubkově pozůstalosti se zachovaly pouze náčrty některých čísel.[2][3]

• Michal Rusnák, domnělý strýček z Ameriky – František Kabrheľ
• Karol Braniský – Tibor Havaš / Štefan Adamec / Alfréd Croitor
• Elvíra – Božena Muchová(-Jakabová) / Frída Bachletová
• Viola – Emília Václavíková / Alica Páričková
• Klára – Mária Svobodová
• Pett – Karol Ondrejkovič
• Ing. Ivan Vočerník – Leon Burgauer / František Hudek
• Agáta – Frída Bachletová / Božena Muchová(-Jakabová) / Irena Drtinová(-Pašková)
• Egon z Topoľova – Albert Vojtech Pagáč
• Sam Branko, pravý strýček z Ameriky – Juraj Paška / Alfréd Croitor
• Komorná – Aša Lehocká / Františka Kupcová
• Komorník – Jozef Staník
• První věřitel – Jozef Schwarz / Gejza Prieložný
• Druhý věřitel – Heinrich Hofstädter
• Třetí věřitel – Jozef Kurejš / Emil Prieložný
• Čtvrtý věřitel – František Hudek / František Grissa[6]

• URSÍNYOVÁ, Terézia. Cesty operety. Vývoj slovenského hudobno-zábavného divadla. Bratislava: Opus, 1982. 186 s. (slovensky)