Strážov

Dne 24. června 1524 (v den sv. Jana Křtitele) udělil Ludvík Jagellonský Strážovu městská práva (právo vyšší a nižší popravy, právo týdenního trhu každou sobotu, právo dvou výročních čtrnáctidenních trhů, právo samosprávy), o rok později bylo Strážovu na prosbu Viléma z Rýzmberka a Švihova uděleno právo opevnění a městský znak. Vilém a jeho dědici měli právo vybírat ve Strážově clo, za což museli udržovat průjezdné cesty a mosty.[4]

V roce 1954 Strážov dočasně ztratil městská práva nabytá v 16. století, avšak od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.[5]

Adam Bořita z Martinic uspěl u Ferdinanda II. se žádostí o potvrzení privilegií Ludvíka Jagellonského (právo trhu, právo popravy) a privilegií Rudolfa II. (výše cla).[6] Po vyčerpání stříbrných ložisek však došlo k zavírání dolů, což ovlivnilo život celého města. Třicetiletá válka znamenala pro město další ránu: zejména rok 1641, kdy Strážov vyplenila a vypálila švédská vojska. Přesto pak císař Ferdinand III. potvrdil privilegia udělená jeho otcem Ferdinandem II., přeložil týdenní trh ze soboty na čtvrtek a povolil sklad soli.[7] Roku 1680 je poprvé zmiňována dřevěná synagoga.[3]

Oživení přinesla výroba krajek, která je poprvé zmiňována roku 1725.[8] Karel VI.[9] a následně i Marie Terezie[10] potvrdili privilegia svých předchůdců v plném znění. Marie Terezie pak ještě povolila čtvrteční trhy na len a přízi.[11] Josef II. rozšiřuje stávající tržní práva o trh po sv. Jakubovi a podrobuje strážovské týdenní trhy a soudní záležitosti zemským ustanovením.[12] Roku 1770 je poprvé užit německý název Drosau, avšak v roce 1880 se vrátí užívání českého názvu Strážov. Při sčítání roku 1771 zjištěno 117 popisných čísel křesťanských a 16 židovských, z toho 48 selských gruntů, 9 chalup a 5 veřejných budov.

Ferdinand I. Dobrotivý potvrdil privilegium tří výročních trhů a jednoho týdenního trhu s možností posunu na předchozí či následující den.[13] Příležitostí pro nový rozvoj bylo založení továrny na kůže (1842),[14] sboru dobrovolných hasičů (1875), krajkářské školy (1896) či Tělovýchovné jednoty Sokol (1897)[15]. Další ránu pro město však znamenalo otevření železničních tratí Plzeň – Železná Ruda (Plzeňsko-březenská dráha) a Horažďovice–Domažlice, které obě vedly poměrně daleko od Strážova. V 19. století byl též přesunut hřbitov od kostela k cestě směrem na Lehom, došlo k zavedení telefonní linky, zřízení poštovního úřadu a četnické stanice.[16] Roku 1871 se staví radnice s věží a hodinami a o osmnáct let později též budova obecné školy.[16]

Židovská obec zbudovala v první polovině 19. století pozdně barokní zděnou synagogu,[3] jejíž střecha byla ovšem na sklonku téhož století pohlcena požárem.[17] Z roku 1827 pochází záznam o prvním ranhojiči a do roku 1874, kdy byl zřízen zdravotní obvod, zde působilo již pět ranhojičů židovského původu. Rok 1880 znamenal přečíslování židovských domů z římských číslic na arabské, ale zároveň počátek emigrace židovského obyvatelstva.[3]

Ve dvacátém století došlo ke stavbě budovy měšťanské školy,[16] dočasné ztrátě městských práv (mezi lety 1954 a 2007) a uzavření krajkářské školy (1953). V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století se značně rozšířilo správní území města. Ve 20. letech 20. století byl založen fotbalový klub. Ve stejné době místní tělovýchovná jednota Sokol staví sokolovnu,[16] aby byla záhy činnost TJ Sokol přerušena a obnovena až v roce 2001.

Židovská obec zanikla v roce 1905, kdy se konaly poslední bohoslužby v místní synagoze,[18] načež bylo v roce 1913 vybavení synagogy převezeno do Kraslic.[18] Ale ještě v roce 1917 byla založena lipová alej k místnímu židovskému hřbitovu, na kterém se poslední pohřeb konal v roce 1925,[3] aby byl o tři roky později hřbitov zrušen. V padesátých letech došlo ke zboření místní synagogy.[18] V roce 2006 byla provedena rekonstrukce místního židovského hřbitova.[19]

Střed města na začátku 21. století vyhlášen městskou památkovou zónou a Strážov získává titul Vesnice roku Plzeňského kraje.[20] 21. století se obecně nese v duchu návratu k původním hodnotám: rekonstrukce historického centra a židovského hřbitova, navrácení statusu města, obnovení činnosti TJ Sokol, pořádání masopustních průvodů, dožínkových slavností a dalších akcí k připomenutí hodnot, zvyků a obyčejů předků.

Dvě věže se střílnami, oknem, cimbuřím, cihlovou střechou a makovicí v modrém pozdněgotickém (španělském) štítě. Na pravé věži písmeno W (patrně po otci Ludvíka Jagellonského Vladislavovi), na levé věži písmeno A (patrně po matce Ludvíka Jagellonského Anně). Mezi věžemi zubatá hradba s otevřenou branou a vyzdviženou mříží. Na hradbě střelec, pod ním na římse liška nesoucí bažanta prostřelená černým šípem.

Dva vodorovné pruhy, nahoře modrý a dole zubatý bílý v poměru 3:7 na listu v poměru 2 (výška) ku 3 (šířka). V bílém pruhu červená běžící liška prostřelená červeným šípem.

Po celou historii inklinovalo Strážovsko k vnitrozemským regionálním centrům, kterými pro něj byly Klatovy a Plzeň:

• Od pol. 13. století do 1751: Plzeňský kraj
• 1751-1855: Klatovský kraj
  • Nezrealizované krajské zřízení z roku 1850: Plzeňský kraj
• 1855-1862: Plzeňský kraj, soudní okres Klatovy, politický okres Klatovy
• 1862-1939: Soudní okres Klatovy, politický okres Klatovy
  • Nezrealizované župní zřízení z roku 1920: Plzeňská župa
• 1939-1942: Oberlandrat Klatovy, soudní okres Klatovy, politický okres Klatovy
• 1942-1945: Oberlandrat Plzeň, soudní okres Klatovy, politický okres Klatovy
• 1945-1948: Soudní okres Klatovy, politický okres Klatovy
• 1948-1960: Plzeňský kraj
• 1960-2000: Západočeský kraj, okres Klatovy
• Od roku 2000: Plzeňský kraj, obec s rozšířenou působností Klatovy, pověřený obecní úřad Klatovy

Administrativně se Město Strážov se dělí na 16 částí, které tvoří 14 základních sídelních jednotek a rozkládají se na 13 katastrálních územích.

Ke Strážovu náleží dále vesnice Hájek (Hajka) a Patraska (Potraska, Podraska); samoty Brtský Mlýn, Červený Mlýn, Dvorecký Mlýn, Malá Rovná, Na Stráni, Na Strašidle, Pastouška, Plázky, U Soušků, U Stojzů, U Traxlů, V Americe, V Loužku a zaniklá osada Hynkovice (Hinkowitz).

• Raně gotický, farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města zvané Hradčany. Kostelní věž byla přistavěna počátkem 19. století a zastřešena bání roku 1855. Poslední velkou stavební změnou bylo prodloužení kostelní lodi v roce 1936. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a čtrnácti Pomocníkům.[21] V 15. nebo 16. století byl ulit zvon Jakub neboli Kuba (307 kg), který byl do Strážova převezen v roce 1783 z některého ze zrušených klášterů a zrekvírován v době první světové války. V roce 1654 byl ulit zvon Bartoloměj neboli Bárta (202 kg, výška 57 cm, průměr 68 cm), který byl zrekvírován v době druhé světové války, ale později zachráněn.
• Socha Jana Nepomuckého na náměstí před radnicí z roku 1732.[16]
• Pomník padlým v první a druhé světové válce na náměstí, který vznikl přebudováním původní kašny. Pomník obsahuje jména padlých rodáků a nápis „Zborov – Terronne – Dosso Alto – Sibiř“ odkazuje na bitvy první světové války.
• Pomník na hrobu rudoarmějce M. Vojvody na místním hřbitově
• Domy čp. 5, 21 a 185

• Centrum města, které bylo roku 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou
• Šumavská vyhlídka na Vinném vrchu zbudovaná v roce 2009
• Židovský hřbitov na svahu Smrkové hory
• Mikve
• Místo, kde stávala synagoga
• Bývalá židovská škola
• Budova obecné školy
• Budova měšťanské školy
• Čtverhranná kašna u základní školy nesoucí letopočet 1863
• Kámen doteku

• Židovský hřbitov ve Strážově

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Strážov na Wikimedia Commons
• Strážov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)