Stará garda bolševiků

Stará garda bolševiků (rusky Старая гвapдия большевиков) nebo Staří bolševici, je neformální označení pro bolševiky, kteří k této frakci přistoupili ještě před říjnovou revolucí roku 1917. Mnoho z nich bylo za moskevských procesů popraveno.

Přísně vzato, starým bolševikem se mohl označovat pouze člen strany, který se přiklonil k bolševickému táboru ještě před revolucí v roce 1905. Především takto chápal pojem V. M. Molotov, který na otázku Felixe Čujeva, cítí-li se být starým bolševikem, odpověděl:

...Tihle staří bolševici... mimochodem, nikdy jsem se nepovažoval za starého bolševika - až do nedávné doby. Proč taky, že? Staří bolševici byli v roce 1905, bolševici se formovali před pátým rokem.

- A vy jste byl v šestém roce mladíkem. V šestnácti letech jste byl členem strany.
- A co. Jaký jsem starý bolševik?
- V roce 1912 jste začali vydávat Pravdu.

- No, sám bych se mohl už v době revoluce a po revoluci považovat za starého bolševika, ale vedle seděli staří vousáči, kteří v roce 1905 veleli, řídili... Klidně mohli být našimi otci. Naslouchal jsem jim, to je pravda, přestože jsem stál docela vysoko; už před Únorovou revolucí jsem byl v byru ústředního výboru, jedním ze tří členů, a aktivně se účastnil revoluce – a přesto nejsem ze staré leninské strany let 1903–1904. Ale mám k nim blízko, hodně blízko.

Josif Stalin odstranil mnoho starých bolševiků během Velkého teroru. Nejčastěji byli popraveni za zradu po politických procesech. Mnozí byli také posláni do gulagů, ale několik z nich, jako Alexandra Kollontajová, bylo posláno do ciziny jako velvyslanci. Někteří místo toho, aby čekali na ponižující rozsudek, vyřešili tento problém sebevraždou (jako např. Michail Tomskij).

Stará garda bolševiků existovala po celé období existence Sovětského svazu; v červenci roku 1991, pár měsíců před zánikem Sovětského svazu, zemřel její poslední příslušník Lazar Kaganovič.