Vjačeslav Michajlovič Molotov

Molotov při setkání se svým německým protějškem, Ribbentropem

Pocházel z aristokratické rodiny a narodil se jako Vjačeslav Michajlovič Skrjabin (Cкрябин),[1] jeho strýc byl skladatel a klavírista Alexandr Nikolajevič Skrjabin. Už jako šestnáctiletý student gymnázia v Kazani se nadchl pro revoluční ideály a roku 1906[1] vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Roku 1917 se podílel na říjnové revoluci, v letech 1920–1921 byl tajemníkem ÚV KS(b) Ukrajiny. V letech 1921–1930 působil jako tajemník ÚV, od roku 1926 člen politbyra a v letech 1930–1941 předseda rady lidových komisařů, poté byl v letech 1941–1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů či ministrů; zároveň v letech 1939–1949 a 1953–1956 působil jako lidový komisař (ministr) zahraničí.

23. srpna 1939 v Moskvě podepsal s Joachimem von Ribbentropem smlouvu o neútočení a rozdělení sfér vlivu mezi Německem a SSSR, tzv. Pakt Molotov–Ribbentrop.

Patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí, vynikal krutostí a zároveň se Stalina tak bál, že se neodvážil ozvat ani proti zatčení své ženy v roce 1949[1].

V roce 1957 vystoupil proti N. S. Chruščovovi, byl vyloučen z vedení a nařčen z příslušnosti k protistranické skupině.[1] Stal se velvyslancem v Mongolsku a později pracoval jako stálý představitel SSSR u MAAE ve Vídni (1960–1962).[1] Po XXII. sjezdu KSSS byl vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“, roku 1984 byl však znovu přijat s přímým souhlasem tehdejšího generálního tajemníka K. U. Černěnka.

Citát: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“[2]

V letech 1938–1957 neslo město Severodvinsk na jeho počest jméno „Molotovsk“.

Příkaz k vraždě zajatých polských důstojníků podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

• 
  Berijův doplněk
• 
  str. 2
• 
  str. 3
• 
  str. 4